Otázky, sdílení

Děkuju, Jiří. Kéééž :-)).

Zaujal mě příspěvek o hojnosti. Připomíná moji situaci, kdy mě sobecká, materialisticky založená mladší sestra (dříve chudá vdova s dvěma kluky) provedla hanebnou věc: po úmrtí naší matky podvrhla falešnou závěť a listinu o mém vydědění. Dům na Příbramsku se zařízením, zahradou a pozemky si napsala na sebe. Svědky - kamarádka, která svým písmem podepsala manžela, on o tom nevěděl - průšvih. Dohodla se s notářkou a ta mi sdělila, že jsem matkou vyděděná, abych jen podepsala protokol. Když jsem projevila přání, aby listiny ukázala, řekla že to nejde. (Porušení zákona) Přitom mi otec řekl, že matka nic nenapsala. Přivedla jsem právničku. Notářka třesoucíma rukama závěť donesla. Zjistila jsem, že je falešná. Následovalo soudní řízení, šetřila to policie, neustále odkládala, ponechala 5 let a pak odložila, že je to promlčené. Po 8 letech, po dvou expertízách, soud listiny zneplatnil). Celou tu dobu jsem byla terčem vulgárních útoků a vyhrožování ze strany sestry. Zakázala mi i styk s otcem a štvala ho proti mně. Vymámila z něho jeho úspory, celoživ.sbírku známek, byt v Praze, který nyní prodala za víc než 2miliony. Zbylo po něm jen 200,-Kč na účtu. Otec byl její zásluhou na mne naštvaný a řekl: "Stálo mě to velký peníze, abych dal věci do pořádku. Za to, cos provedla (že jsem zjistila nepravost listin) a honila sestru po soudech a policii, zařídím to tak, že nikdy neuvidíš ani desetník a přeju ti, abys i se svými spratky chcípla v bídě u popelnic!" Měla jsem z toho šok a dodnes se z toho nemohu vzpamatovat. Do jaké rodiny jsem se to narodila? Jsem citlivá a tohle mě sebralo. Nepřipadá mi to normální. Po své smrti otec mé nejmladší dceři ve snu říkal, jestli mu může odpustit. Ona v tom snu prý řekla, že ano. On se jí ještě jednou ptal, jestli mu opravdu může odpustit. Byla jsem u kartářky, ta řekla, že to byl opravdu otec, ke mně se nedostal a nyní se mu daří velmi špatně, je v meziprostoru a hodně trpí. Také se pár dní po jeho smrti ozývalo asi ve 4 h. v noci v pokoji těsně vedle mne mňoukání malého kotěte, po několik dní, i dcera to slyšela. (V domě nikdo kočku nemá) Otec se za svého života nechoval dobře ani k matce a dalším příbuzným. Byl zlý, škodolibý, sobecký a chorobně zbožňoval mou mladší sestru. Ptala jsem se té kartářky, prý byla v minulém životě jeho žena a utekla mu. Proto plnil každé její přání... Matce to chování vadilo, já na to nakonec doplatila. Nevím, jestli je to karma, nebo křivda vůči mé osobě, ale moje děti jsou ožebračeny oproti dětem sestry, kterou kdysi rodiče chtěli vydědit, protože se proti jejich vůli provdala za problematického, nemocného člověka. Dodnes fakt nemám po obou rodičích nic. Otec to nějak podplatil a navíc psal k soudu a šířil o mně lživé pomluvy, aby mě zkompromitoval, popisoval mě jako nějakou zrůdu, aby odvedl pozornost od toho podvodu s listinami. Tak nevím, co s tím... Helena

Ahoj Helenko,
jako úplně první, co mě napadlo, když jsem četla Tvůj příspěvek, bylo - odpuštění + odpuštění + odpuštění. Nevím, co očekáváš, že Ti zde kdo napíše. Vnímám to tak, že, když se člověku dějí takové nebo podobné věci, je v tom kus lekce v odpouštění a ochotě uznat, že lidé mají vždy nějaký důvod pro své jednání. Nemusí se nám jejich chování líbit, nemusíme s ním souhlasit a rozumět jejich pohnutkám. Ale zkusme pochopit, že, kdyby mohli nebo chtěli, jednali by určitě jinak. Jenže se tak nestalo a je třeba se s tím nějak popasovat. Nejlepším způsobem, jak na to, a hlavně, jak neubližovat jim a sobě, se mi jeví odpuštění. Odpusť jim jako bytostem, které jsou ve své prapodstatě stejné jako Ty. Dovolím si citovat Tolstého: "Stejně jako oheň neuhasí jiný oheň, nemůže zlo zadusit jiné zlo. Jen dobro, které narazí na zlo a nenakazí se jím, nad ním zvítězí." Bylo by fajn, kdybys ve smyslu této myšlenky svému otci a sestře odpustila, a vysílala k nim Lásku. Tak dojde k urovnání, uleví se Tobě a nejspíš pomůžeš i jim, byť to třeba nebude ihned poznat. Ale věř, že to určitě zafunguje, budeš-li jednat z čistého srdce, opravdově a ochotně. Přeji Ti Sílu a Odhodlání. Evelyn

Hezké, Evelyn, díky.

Děkuji Heleno za sdílení. Objevila jsem váš příspěvek teprve dnes. Chápu, že cítíte křivdu. To tak prostě někdy cítíme. Otázka je, co dál...
No, buď v ní můžete setrvat, nést si jí celý život a předat ji svým dětem - ať již vědomě či nevědomě - a nechat na nich, zda oni to v sobě a vaší rodině vyčistí nebo to budou posílat dál. A nebo - jak píše Evelyn - svojí rodině odpustíte.
Pokud se rozhodnete setrvat, může (ale nemusí) to přinést různé další potíže - opakování lekce stále drsněji, zdravotní potíže a nebo se můžete ocitnout tzv. "na druhé straně" v roli vaší sestra či otce - to nám tak naše duše či náš učební plán obvykle chystá, protože pro naše dobro chce, abychom to pochopili a postoupili dál... Tím vás nestraším, jen říkám, co jsem vypozorovala kolem sebe.
Jestli se rozhodnete pro druhou variantu, možná to bude složitější - obzvláště, jestli je to zranění hluboké. Snad by vám ale mohlo pomoc tohle - píšete, že váš otec byl na vaši sestru fixovaný kvůli minulému životu. A není třeba možné, že jste v minulém životě něco "provedla" zase vy jim? Všichni jsme byli na obou stranách - je to dávná hra na padouchy a oběti. Co když váš skutek byl stejný nebo i drsnější? Třeba ne, možná ano. Není ale čas už z toho kruhu vystoupit? Odpustit jim i sobě a jít dál - klidnější, vyrovnanější a snad i šťastnější? A pokud to nezvládnete sama, požádejte někoho o pomoc - to není ostuda. Budu vám držet palce.

Milá Maruško, děkuji Vám za odpověď. Ano, je možné, že jsem jim kdysi v minulém životě ublížila. Ale taky je možné, že oni si poškozují karmu v tomto životě. Od dětství jsem byla hodně pasivní a poslušná, nechala si mlčky, bez obrany od nich líbit mnohé, byla jsem skromná, naivní a pasivní husa. Nedokázala jsem se adekvátně bránit. Zvykli si na to a svoji agresi vůči mně stupňovali s tím, že jim to projde, že se zaleknu a nervově zhroutím a na to sázeli. Jsem psychicky křehká a oni to věděli. Sestra je od mala hrozně zaměřená materiálně a vždy byla hrubá a sobecká. Jako chudá vdova se snažila všemi prostředky a otec ji podpořil. Pravý důvod asi nezjistím. Helena

Dobrý den Helenko. Myslím, že v této době není čas na to hledat viníky. Odpouštět, odpouštět, prosit Boha o čištění tohoto problému na celé časové linii, ve všech časech a prostorech, na všech úrovních a všech tělech a děkovat za vše. Prosit o nejvyšší dobro pro všechny zúčastněné.Prosit Boha o pochopení této lekce a vyjasnění situace. Žádat, aby do Vaší rodiny opět vstoupila láska, harmonie, pravda, pokora. Možná jste v té době měla žít bez materiálních prostředků a tím v sobě rozvinout jinou kvalitu a jinou hodnotu a to mohlo posílit Vás i Vaše děti, protože jste se naučili více spoléhat na vlastní síly a možná i větší pracovitost, nebo jste se naučili skromnosti. A toto je k nezaplacení. A zkuste poprosit Boha z celého srdce na kolenou a upřímně o pomoc a pak uvidíte , jaké se dějí ve Vašem životě zázraky...a když se Vám toto stane vicekrát, tak v něho opravdu uvěříte.., víra se nedá předat to musíte sama prožít a je to nádherné.On je dobrý, on je ten pravý Otec, který nás drží v náručí a má i aspekt matky.( jen někdy nechápeme jeho spravedlnost a výchovu, protože nevidíme ještě celou naši cestu.) Boha musíme do svého života pozvat, čeká na to, on se nevnucuje, to je ta svobodná volba...a pak již jste v jeho náručí plně chráněni. Nejhorší na světě mi připadá hádání o hmotné statky. Není nejbohatší ten, kdo má nejvíce, ale ten , kdo potřebuje nejméně. Jsme pokoušeni a zkoušeni a je důležité dbát na čistotu jednání, myšlení..... a udržet si žití v dobru a lásce...a to je někdy těžké. Přeji Vám at do Vaší rodiny opět vstoupí Bůh a to je láska,protože to on a ona vše nenásilně mění a harmonizuje. A není na světě větší síly než je láska. Krásný den.

Děkuju za tip mantry s dětmi a Tinou. Super. Pa Zitka

Už jsem viděla na mailu, že se ti líbily :-). To jsem ráda.

Ahoj Maruško, nejprve mi dovol Ti poděkovat za Tvé stránky. Našla jsem tu mnoho odpovědí a myslím, že ještě najdu, protože na Tvé stránky jsem se dostala poprvé před pár dny, kdy mi od kamarádky přišel email s okopírovaným Fragmentem ze surfreportu od Solary. A když jsem hledala na internetu o tomto tématu více, přišla jsem na Tvůj úžasný web.
Chci se zeptat na praktickou věc. Protože jsem toho názoru, že 11.11. by mělo být co nejvíce míst, kde se sejdou láskyplné bytosti, chtěla bych přispět tím, co je v mé moci. Nejdříve jsem si myslela, že bych 11.11. sama udělala ozdravný posvátný tanec podle popisu jednotlivých muder, ale napadlo mne, že mám velkou zahradu, na kterou by mohli přijít ostatní, kteří se chtějí připojit a tím dodat posvátnému tanci sílu. Nechci zakládat skupinu, jen chci poskytnout prostor, který mám, třeba by to leckdo uvítal. Bydlím na polosamotě u Přelouče - cca 18 km od Pardubic. Myslím, že bych ani neměla problém, s tím, že bych k vlaku pro někoho přijela.
Zkrátka a dobře, prosím poraď mi, jak na to a jestli je to vůbec vhodné? Doufám, že to není troufalost, ale na druhou stranu, tahle myšlenka mne tlačí už 24 hodin a tak si říkám: Co se může stát?...
Díky za odpověď