Otázky, sdílení

Jsem ráda, že se líbil. :-)

proč už po dvou létech samoty jsem ještě nenašla toho svého PÁNA BOŽSKÉHO? Můj bývalý šel do nového vztahu hned. budu ráda když mi někdo odpovíte

U každého je to trochu jinak. Já byla sama asi 6 let, možná dýl. Teprve jsem musela projít změnou v sobě a naplno se akceptovat a mít ráda sebe sama a pak následovaly další kroky. Bylo důležité přijmout věci tak jak jsou, abych je mohla změnit... To by bylo na delší povídání. Ozvěte se mi, jestli chcete. A nebo mám pocit, že se mi hlásí seminář na toto téma. Vztahy v nové době a setkávání partnerů duše či dvojplamenů. Nejspíš poslední víkend v září.

nehledej a on se objeví

má žena se taky po rozvodu vrhla hned do dalšího , konečně prý ten pravý :-) , vztahu ..jenže nemá ledacos vyřešeno ve svém nitru tak myslím že si na toho pravého jkeště počká.

Ano, je krásné, když nám partner ve vztahu může zrcadlit ... Ale co dělat, když je člověk sám.. a partner dlouho nepřichází? ..a roky plynou, svět a láska jakoby byl už jen pro ty mladší...

Ájo nevzdávej to. Pokud chceš, můžeme si o tom popovídat, ale asi raději po mailu, viď? :-)

Ahoj, nějak jsem ztratila tyto stránky či nevím, ale dostala jsem se sem opět až z odkazu ze čtení channelingu Kryona, zajímavé. Nic není náhoda...
Maruško, děkuji za nabídku (popovídání po mailu) a ráda ji přijímám, byť po dvou měsících, je-li ovšem stále platná...
Děkuji a přeji krásné dny, Ája

Zdravím Ájo.

Neodolala jsem připsat pár slov k Vašemu postesknutí... Ze života i z praxe: dost často se tak děje, když v sobě máme strach (někdy pěkně schovaný), přes který se světu a lásce nedaří přiblížit. Jediná cesta - jít do toho strachu, jít do sebepoznání... Držím Vám palce. Krásný den.

Jarko, děkuji, byť též až po delším čase, stejně jako píšu i Marušce - nic není náhoda a zřejmě jsem si měla v tom čase sama prožít cosi a víc se poznat..
Ano, strach je energie poměrně hodně zákeřná a jeho projevy jsou někdy velmi těžko rozeznatelné a skrývají se za lecčíms... Vůbec jsem neuměla přijmout svoji samotu, skutečnou fyzickou samotu v malém bytě, bez jakékoliv "bytůstky" se mnou jej sdílející, rozvedená, synové dospělí ve vlastních domácnostech i životech... Sama i po dvou skončených pokusech během více než tří let o vztah s muži, kteří, jak se nakonec ukázalo, nebyli až tak volní... A najednou obrovské prázdno,.. a mimo jiné najednou vadilo i to, že není se o koho starat, komu uvařit,vyprat.. A tak muselo přijít období, kdy jsem sama a dozrávám ke své vlastní svobodě a vlastně už nehledám... (až se přestane hledat, on/ona přijde), vařím si pro sebe, když se mi chce, neuklízím, když se mi nechce.. užívám si, že nic nemusím - kromě samozřejmě chození do práce:-)) Toto léto bylo velmi poučné, a tak zdravím, "bohatší" o prožívanou zkušenost zajímavé samoty minulých týdnů... Ája

Ahoj Maruško,
zmínila jsi se v posledním článku o tom, že jsi u mě zahlédla knihu JESTLI TO BOLÍ, NENÍ TO LÁSKA. Komentuješ to svojí úvahou, že i láska bolí, ale v té bolesti je potenciál. Tak jsem vzala zmíněnou knihu a požádala o odpověď, jestli láska skutečně musí bolet. Namátkou jsem ji otevřela (na čísle 333) a nalezla tuto odpověď. Věřím, že je zajímavá nejen pro nás dvě :-). Krásný den všem v lásce i na cestě k ní!

VZHLEDEM K VNITŘNÍM A VNĚJŠÍM OKOLNOSTEM KAŽDÝ DĚLÁ, CO MŮŽE

Když nechápeme, proč se někdo chová tak, jak se chová, prostě si položme otázku, jak bychom se museli cítit, abychom se chovali právě takto. Všichni jednáme podle toho, co cítíme, což vychází z našich názorů, hodnocení a smýšlení o vlastní osobě. Jsou to výsledky různých zkušeností a rozhodnutí, jež jsme v životě udělali. Až si uvědomíme, že vzhledem k tomu, co se s námi děje, děláme to nejlepší, co můžeme, nalezneme pochopení a soucit vůči sobě i vůči ostatním lidem, protože podléháme lidským podmínkám.