Září
Je tu září – děti míří do školy a my opět plně nastupujeme „do práce“. Ne že by léto bylo příliš oddechové J. A co nás tedy čeká?
1) Nadešel čas podívat se na historické události i tzv. mýty z jiného úhlu pohledu. Každý máme v sobě nějaké období, které nás „táhne“. Myslím, že je to proto, že jej máme nějakým způsobem uchopit, prohlédnout jej ze všech úhlů a uzdravit.
Jako příklad uvedu 11. září 2001, které se koneckonců „samo nabízí“. Přikládám rozhovor s Antonínem Baudyšem v Hydeparku (hovoří i o dalších historických událostech).
Oficiální verze známe všichni. Mnoho z nás zná i tzv. konspirační teorie. Doporučuji je shlédnout už kvůli jinému úhlu pohledu. Já osobně věřím spíše jim než té zveřejněné verzi. No ale co s tím?
Tohle je můj způsob ve zkratce: Najdu si v tom to, v čem cítím pravdu a pak pokračuji dál. Podívám se na to nejprve z pohledu „obětí“. Věřím, že na úrovni duší si to vybraly a z lidského hlediska cítím, že alespoň ti, co seděli v letadle, byli smířeni s životem a že jejich poslední myšlenky patřily jejich milovaným. Jenže co ti, co to naplánovali a uskutečnili, případně potom zamlčovali, jak to proběhlo? Ještě před pár lety a možná měsíci bych cítila zlost, vztek či alespoň odsouzení, ale teď je to najednou pryč. Věřím, že spousta z nich sice byla součástí toho všeho, ale udělali něco, co jim připadalo jen jako malý přestupek a možná ani netušili, co zatím vším je. A ti, kteří to věděli? Když vidím, kolik práce stojí náprava i malých škobrtnutí, skoro si ani nedokážu představit, co čeká je… a vlastně to umím i na určité úrovni pochopit. Z čeho jsem se učila já? Z neúspěchu. Z toho, že jsem něco udělala a ono to nedopadlo, natloukla jsem si a šla jsem dál. Nebo mi třeba někdo řekl či udělal něco, co zabolelo… prostě jsem se učila z tzv. negativních zkušeností. Svých i svých předků.
No a teď si představte, že se narodíte do prostředí vládnoucích špiček. Moc vašich předchůdců a posléze i vaše je téměř neuvěřitelná. Od jakživa kolem sebe vidíte jen jeden styl jednání ve jménu jistých „hodnot“. A daří se vám. A i kdyby se ve vás třeba ozvalo něco jako špatné svědomí, tak se podíváte po světě a uvidíte spoustu dobrých a ctnostných lidí, kteří nemají na chleba a říkáte si proč. „Kdybych dělal něco špatně, proč bych nebyl potrestán a proč lidé, kteří žijí správně a duchovně, tak přežívají jen tak tak?“ Víte, jak těžké je probudit se, když vám všechno vychází? A jak těžký bude jejich dopad? Nemůžu k nim cítit nenávist ani zlobu. Svým způsobem pomohli v mnoha lidech probudit cit. Je to smutné, ale nejvíc pospolu národy vždy držely v těžkých dobách, takže i tímto činem vlastně probudili něco dobrého. Ve svém srdci jim tedy odpouštím a tím vlastně i sobě, protože ve světě není nic, co by nebylo obsaženo zároveň i v nás – třeba neprojevené, ale přeci jen to tam je…
No a tak bych mohla pokračovat dál a dál.
2) Vydat se na další cestu ve svých Nových Životech a žít je naplno a pravdivě – především pravdivě vůči sobě samým. Léto bylo rozjímací, teď je čas zabalit si a vyrazit. Solara o tom výborně hovoří ve svých surfreportech na srpen a září (najdete v sekci Solara).
Už víte, co je vaše další poslání, váš úkol, další krok? Tak směle do toho. Jde o to najít to, co s námi plně rezonuje a pustit se do toho. Bez obav a s vírou – v sebe, cestu i Boha. A pokud něco děláme, měli bychom to dělat tak dobře, jak to umíme a na všech úrovních – nezapomínat na duchovní ani na materiální stránku věci. A nezapomínat na nejvyšší dobro pro všechny.
3) Definitivně skoncovat s křivdami. Moc hezky o tom hovoří Kryon v channelingu Poslání Nosiče Zápalek. Každá bytost přichází na svět s nějakým úkolem. Má svoje lekce, které se má naučit a dostala do vínku také soubor zkušeností, kterými má projít coby duše sama za sebe i za lidstvo. Tak to chodí od pradávna. Postupně se začaly duše připravovat na dobu, která nastává teď. A přicházely duše s vyššími a vyššími vibracemi. A teď je tu směs zkušenějších i méně zkušených duší. A tady je občas menší zádrhel. Máme někdy pocit, že musíme „probudit“ úplně všechny kolem a zejména naše nejbližší (nejvíc to platí asi o rodičích), ale to není naším úkolem.
Naše rodiny si prošly mnohým a v genech i krvi nám koluje mnoho křivd nejen našich, ale i po našich předcích. A my sem přišli proto, abychom pochopili, čím prošli a vyléčili to. Abychom soucitem a láskou uzdravili nedorozumění a bolesti, aby se už nikdy nemusely opakovat. A naše děti pak mohly pokračovat dál – již v čistých energiích. A to pak bude teprve „mazec“ energií a tvořivosti J.
Mým učitelem v tomto je můj tatínek. Bylo mi líto, že nevidí to, co my a že není otevřený duchovnímu světu. Že zná jen celoživotní dřinu a že odmítá uvěřit jinému pohledu než který mu předkládají v televizi, i to, že si v sobě nese spoustu křivd. Chtěla jsem mu pomoct a nevěděla jsem jak. A pak jsem to pochopila. On sem přišel se svým úkolem a já se svým. On ani nemůže přijmout všechno to, co my. Něco snad, ale svým vlastním způsobem a tempem a to nikoli když mu to naservíruju, ale prostě když budu žít naplno tak, jak tomu sama věřím. Vlastně hodně naučil on mě. Nejdřív obhájit si svou pravdu. Pak se dívat na svět i jeho očima a zároveň vidět to, kam vede, když se zabývám křivdami – jaký to má vliv na můj život i moje zdraví. No a teď mi ukázal další věc. Jak nám může někdo věřit, když přes všechny svoje znalosti a pravdy nemáme na zaplacení základních potřeb? Ať jsme sebedál a naše spojení s Bohem a Matkou Zemí je sebeúžasnější, pokud nás stále podporují či živí rodiče, tak těžko můžeme ukazovat cestu dalším. Hodně lidí se začalo otevírat šiřší realitě poté, co uviděli, jak je nám dobře a jak jsme šťastní a začali o tom přemýšlet. V té době nám také pomáhaly „náhody“ a vyšší či vnitřní vedení. Nevím, jestli to nezkomolím, ale tuším, že se říká, že každá cesta začíná štěstím začátečníka a končí zkouškou dobyvatele. No a my jsme teď před tou zkouškou. Přišel čas ovládnout i hmotnou realitu a to včetně finanční hojnosti. Najít nové zdroje. Nejde o to dělat všechno za peníze, ale nezříkat se jich a dokázat si o ně říct. Nechat se ohodnotit. Pokud děláte svou práci dobře a v zájmu nejvyššího dobra, není důvod proč nebýt odměněn. Kosmické účty máme plné, ale měli bychom naplnit i ty pozemské. Věřím, že už jsme dostatečně daleko a peníze tudíž už nebudou našimi pány, ale jen tím, čím mají být – prostředky, jak si splnit své sny a třeba i splnit své úkoly a poslání… a třeba je použít i na pomoc druhým. A pokud budeme moudře volit nejen podle nejnižší ceny, ale spíš podle kvality, vnitřního pocitu a podle toho, koho a co tím podpoříme, věřím, že o to snadněji budou přibývat…
4) Nesouzení - už jsme dostatečně daleko, abychom pochopili, že ačkoli jsme všichni Jedním, tak cesta a způsob každého je jiný. Každý má jiné lekce a zkoušky a každý může mít svým způsobem pravdu. Nejsme tu od toho, abychom ji někomu vyvraceli. Ani abychom komukoli vnucovali svůj názor a svůj pohled na život a Boha. Jsme tu proto, abychom žili tu svou pravdu.
5) Soucit. Dlouho jsem přemýšlela nad tím, co je to soucit, až se mi to podařilo plně procítit. Soucit není to, když druhého ujišťujeme v jeho utrpení a utápíme se v lítosti i za něj. Soucit je, když si uvědomíme, jak těžkou zkouškou prošel a proč – bez ohledu na to, na které straně stál, když chápeme, co všechno to pro něj i svět znamená a vážíme si ho za to. Soucit je to, když mu podáme ruku, aby mohl vstát nebo mu na nabídneme náruč, ve které si může na chvíli odpočinout a vyplakat se. Soucit je to, když mu pomůžeme udělat další krok, když o to požádá, třeba jdeme i chvíli s ním, ale pak už ho necháme, aby pokračoval touto cestou sám a přesto bez pocitu osamění, protože nebyl sám v dobách nejtěžších. Krásně to vystihla Lenka Chudějová v zářijové mandale s názvem Soucítění:
Soucítění je druh empatie, kdy vnímáme druhého svým otevřeným srdcem. Nesoudíme, nekritizujeme, jen vnímáme, že právě tohle je on a právě taková je jeho pravda, jeho cesta. Jsme zde, když cítí radost i smutek, když pláče. Mnohdy není třeba slov, naše srdce svou otevřeností prostě jen hlídá jeho prostor a naplňuje jej vibracemi lásky a porozumění. Soucítí, ale nepropadá, je pro druhého potřebnou oporou… www.mandalysposelstvim.cz.
Nezapomínejme však ani na soucit sami se sebou. Nemusíme být vždy perfektní, ani vše zvládnout a pochopit okamžitě... Jen neplést se sebelítostí (i když i ta je na chvíli povolena, pokud to netrvá příliš dlouho)!
Není toho málo, ale většinu už jsme si předpřipravili, teď jde spíš už jen o to zacvaknout to hezky na místo. Tak ať se nám to daří nejen a to nejen v září :-). Máří
Pro www.posvatnesrdce.cz Marie Kuchařová