Říjno-listopadové „pokyny“ a vzkazy
Já vím, někdy to není úplně jednoduché. Už jsme ušli takovou dlouhou cestu a museli toho tolik zpracovat a pořád toho tolik zbývá!!! A někdy máme takovou obrovskou chuť se zastavit (a někdy s tím i praštit)! Tak jo, zastavme se, nadechněme a rozhlédněme. Schválně se zastavme a otočme zpět – vidíte ten velikánský kus práce? Jak moc jsme změnili sami sebe a s tím i své okolí a možná i svět? Tak co teď? Zpátky to nejde a upřímně – já myslím, že nikdo ani zpět nechce. Tak zůstat stát? Na chvilku možná, ale vážně chceme zůstat stát, když je krajina před námi stále krásnější? Odpočinout si, to rozhodně ANO. Nadechnout se a vychutnat si všechno, co už jsme zvládli. Prohlédnout si dary, které jsme na té cestě získali, ale nezůstávejme stát příliš dlouho. Možná nás něco tíží – nějaká zátěž. Fajn, zbavme se jí. Zbavme se všeho, co nám už neslouží. Buch! A je to. A nyní můžeme dál. Slibuji, že již brzy bude o něco víc času na odpočinek. Prozatím odložme všechno co nemusí být hned a hlavně to, co nemusí být vůbec.
Samozřejmě je to o svobodné volbě. Svobodné volbě každého z nás. Můžeme si zvolit naprosto cokoliv...
Už jsme si nesčetněkrát řekli, že stačí prostě jen „být“ - být ale neznamená zůstat stát. Upřímně, že jste si taky před cestou sem přichystali mnoho úkolů, že jo? Že jste se rozhodli pro vzestup? Svůj i planety Země? Zaslechla jsem pár ne, ale jinak většina odpověděla ano. Samozřejmě si to teď můžeme rozmyslet. Ale on je to tak krásný a povznášející pocit, když následujeme svojí cestu (většinou). A hlavně – TAKOVÁHLE šance už se nemusí opakovat. To, co je nám umožněno nyní a jaké nástroje a dary nám přicházejí a jakou teď máme moc!!! (Myslím moc tvořit nikoli ovládat a ničit. Na tu pozor.) Takže se rozmyslete. Ale rychle. Moc času nezbývá. Aby nám neujel vlak. Samozřejmě nechci strašit, ale mám tušení, že další už nepojede. A pokud ano, tak za mnoho a mnoho let (mluvím o tisících, desetitisících možná statisících). Ale je to opravdu o svobodné volbě. Jsem přesvědčená, že pokud řekneme ANO, čeká nás opravdu něco naprosto úžasného. Já říkám ANO. Přidáte se? Pro ten případ mám pár „vzkazů“ od našich průvodců a rádců. Takovou menší nápovědu „jak na to“ i s připojením osobních (nejen mých) poznámek:
Spolupráce
Naučme se spolupracovat!!! Vždyť už se navzájem poměrně dobře známe. A pokud momentálně nevíme o nikom, kdo by nám pomohl, odevzdejme to. Poprosme o pomoc a ona přijde!!! Naučme se přijímat. Já vím, to jsou ty staré zvyky – takový ten pocit, že nikdo neudělá naší práci stejně dobře nebo že to bude vypadat jako slabost, když požádáme o pomoc.... Ale tak to není. Pokud se chceme pohnout, musíme se naučit spolupracovat. Otevřeme se tomu. Kdybychom se tím všichni prokousávali sami, jen by nás to zdržovalo a daleko bychom se nedostali. Využijme talentů těch ostatních a to pak bude opravdu mistrovské dílo!!! A ne jedno, protože to pak „pojede“ tak rychle, že budeme moci tvořit stále víc a víc. Ne, žádná fušeřina, žádná práce kvapná málo platná. Jen dokonale synchronizovaný postup a spolupráce mistrů v oboru.
Karma
Jak jsem se tak chystala na říjnové energie, úkoly a dary, věděla jsem, že je na čase dokončit úklid. (Možná proto ty příměry.) Takže jsem se do toho pustila s vyhrnutými rukávy. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu nadšeně uklízet, asi bych na něj zavolala „Chocholouška“! Jenže jsem zjistila, že to opravdu funguje. Ale je to jako se vším – nic se nesmí přehánět. To prostě sedím a přemýšlím nebo spíš vnímám a zjišťuji, že je uvnitř mě něco někde zaseklého. Někde neproudí energie. Jenže netuším kde přesně. Tak se tak rozhlídnu po pokoji (respektive po svém patře) a říkám si: „Tak který kout nebo skříň jsem ještě nevymetla? Co mi tady tak nejvíc vadí?“ No a pustím se do toho. A nechám ten proces působit a jak tak přehrabuji a třídím ty staré věci, najednou se totéž děje uvnitř mě a to jsou panečku někdy témata!!! Ale právě proto je potřeba postupovat opatrně a po částech. Kdybych najednou vygruntovala celý dům, tak si z toho odnesu maximálně namožená záda, únavu a dvoutýdenní depku. No ale krok za krokem jsem dokončila úplně všechno, co jsem chtěla. Netvrdím, že je to dokonalé, ale je to tu tak akorát. Už mi zbývá jen spárovat ponožky (vidím v tom paralelu na párování úplně jiné) a vyspravit oblečení, které chci ještě nosit (opravení vztahů, které mají smysl?). Musím říct, že to byla veliká úleva. POZOR! Netvrdím, že mám hotovo napořád. Jen jsem řekněme připravená na další krok. Na další změnu. Energie proudí, jsem připravená dávat i přijímat. Mám pocit, že jsem si tak nějak uklidila a douzavřela karmu (pevně v to věřím), abych se mohla otevřít něčemu novému...
Uzavírání karmy je teď velké téma. Není to úplně jednoduché, ale myslím, že čím déle se tomuto věnujeme, tím je to snazší a rychlejší. Když pomyslím na to, jak dlouho dříve trvalo zpracování jakéhokoli tématu!!! No a teď se to stává leckdy během několika minut. Úplně to námi prosviští. Někdy po této očistě zůstane několikadenní „kocovina“ a někdy nastoupí veliká úleva. Věřím ale, že to hlavní jsme si odbili v září nebo ještě začátkem října a teď už nás snad nic nebrzdí. Netvrdím, že už nikdy nic nevykoukne, ale přála bych nám, aby už to opravdu zůstalo vyřešené a uzavřené.
Uzdravení / očištění (kořenů, srdcí...)
To je také hodně důležité. Očista. Souvisí samozřejmě i s karmou, ale leckdy máme „k čištění“ nejen vlastní karmické úkoly, ale neseme si leccos i od našich předků prostřednictvím naší DNA, dost často žijeme v energeticky dost „zaneřáděných“ místech, možná potřebujeme pročistit naše těla, možná ještě doznívají rány na našich srdcích... Udělejme si takovou důkladnou očistu. Vědomou očistu prostoru, svého domu či bytu, svého těla, svých rodových zátěží, současných vztahů v rodině.... Je to velmi osvobozující. Máme tu moc. K očistě místa může pomoci „návod“ od Igora Chauna. Na téma očištění životů a karmy vzkazuje Sananda:
Přítomný okamžik obsahuje minulost, přítomnost a budoucnost. Vše se děje v přítomném okamžiku. Celé vaše životy se dějí a jsou prožívané v přítomném okamžiku. Když léčíte svou přítomnost, máte schopnost přepsat a změnit svou minulost. Když chápete to, co jste přišli prožít a učíte se a získáváte duchovní moudrost a lekce a zkoušky, které vám byly a jsou nabízeny, měníte a přepisujete svou minulost.
Vyladění
Abychom mohli vystoupit jako Praví Celiství, je, kromě vyřešení (alespoň z větší části) naší karmy a celkového očištění, důležité zůstat i plně přítomným (přítomnou) a být v rovnováze. Mít v rovnováze všechny čakry a stejně tak i mužskou a ženskou část a naše vnitřní dítě. Vyrovnat tělo, duši, srdce i mysl. Být plně tady a teď. No, snadněji se to říká než provádí, ale není to neřešitelné. (Drobné odchylky jsou snad povoleny.) Tohle je dlouhodobý úkol – znáte to.... Nejdřív jsem musela některé části potlačovat, aby se dostaly ke slovu ty další. Nejhůř to schytalo ego. Chudinka. Poslední dobou se opět začínalo ozývat, ale už ne tak jako útočně, ale trošku ublíženě: „To je pořád samý srdce, srdce, taky třetí oko, korunní čakra, i ty dolní dvě, ale co já?“ A krční čakra je na tom podobně. Takže jsem je obě pohýčkala, omluvila se a začlenila je zpátky do týmu. Všechny jsou potřeba, žádná by neměla úplně převládat. Jen je třeba používat je správně a tvořivě. Ale nejen čakry!!! Když jsem byla na posledním ošetření u Jarušky, tak se tak trochu smála a trošičku mi „vynadala“, že nemám jen srdce a čakry, ale i jiné důležité orgány. Třeba ruce a nohy!!! Tak moc jsem se soustředila na čakry, že se mi ruce a nohy úplně odkrvily. Takže na to taky pozor. Jak si tak užívám různé meditace a přesuny, tak občas zapomínám na to, že tělo je vlastně veliký dar. Není dobře se k němu upínat, ale odstrkovat ho jako něco nepodstatného je také špatně. Rovnováha. A když už jsme u toho těla - to bývá leckdy docela oříšek. Tak schválně - kdo z vás na své tělo nikdy nenadával? A vidíte, všichni jsme si svá těla vybrali. A jak moc se nám líbila!!! Ano, někdo si své tělo vybral, aby to měl trochu komplikovanější – třeba některá kráska tolik zneužívala svých půvabů, že si to teď rozhodla zkomplikovat. Nebo naopak někdo jiný byl v minulém životě řekněme tzv. „průměrný“ a říkal si, o kolik jednodušší život je v krásném těle – no tak ho dostal, aby zjistil, že to až taková výhoda není. Ale nemyslím si, že bychom někdo dostali něco, co by se nám vůbec nelíbilo. Naopak. Tak proč je tak těžké mít se rád? Mít rád své tělo? Už jsem myslela, že jsem to zpracovala, ale občas přeci jen někde „ulítnu“. Takže teď naprosto veřejně prohlašuji: „Miluji své tělo, miluji svou duši, miluji své srdce, miluji svou mysl, miluji celou svou bytost, miluji své Já, miluji své Jsem.“ Asi si to vytisknu a nalepím někam vedle zrcadla :-).
K tomuhle přidávám překrásný článek od Jeshuy. Jen malý citát z něj (nebo to bylo od jinud?). Je také na téma rovnováhy a měla jsem z něj docela radost (dost se mi ulevilo):
Vy jste ego, jste osobnost. Nemůžete a nepotřebujete být trvale promíjející a chápající. Není duchovní, tolerovat všechno a cokoliv. Zcela zjevně existují okamžiky, kdy musíte říci “ne“ či dokonce “sbohem“ a nedělat kompromisy ohledně toho, kdo jste. Čiňte tak bez pocitu viny či strachu a vnímejte, jak vám ony mužské energie sebe-vědomí a sebedůvěry dodávají sílu, aby mohl křehký kvítek vaší ženské energie vzkvétat a zářit.
Otevřenost
Dost často se mi stává, že mne chválíte za mou otevřenost. Doufám, že se vám to „nepřejí“ :-). Samozřejmě to ze začátku nebylo tak lehké. Trochu jsem se bála. Ale víte co? Kromě toho, že si mě občas někdo z „dřívějšího života“ (myslím tohohle, ale před probuzením) trochu dobírá - pronese něco jako: „To už tady bylo – zaspala jsi dobu, měla ses narodit jako hippie.“ nebo „Jak se má Hárekrišna?“. Ale to není nic tak hrozného. Jak se ale otevírám světu, tak se i on otevírá mně. A je to moc krásný zážitek. Rozhodně to doporučuji. Prostě se nadechnout a s odvahou a důvěrou do toho. A všimli jste si, že jak se otevíráme my, tak se začínají otevírat i různá dlouho tajená tajemství? Jasně, je to jako když otevřete po mnoha a mnoha letech nějakou skříň. Nejdřív se vyvalí puch zatuchliny, pak se objeví prach. A jak tak vyndaváte jednu věc po druhé, tak na mnoha z těch věcí je krom prachu i plíseň, občas vykoukne i něco hodně ošklivého, ale tam někde uprostřed leží pravda. Ještě potřebuje oprášit, očistit a možná vyleštit, ale až se objeví na světle, to bude taková krása!!! Čistá, ničím nepřikrášlená Pravda v celé své nádheře a nahotě.
A co skutečně „vykouklo“ na mě? Našla jsem sešit, do kterého jsem si asi ve dvanácti letech chtěla zapisovat všechny citáty, které se nějak dotkly mého srdce – jako pohlazení. Zapsala jsem si jeden jediný – od Karla Čapka (Povídky z jedné kapsy – Zločin na poště): „Je-li nějaký vševědoucí a všemohoucí Bůh, to já nevím,...., ale řeknu Vám, že musí být Někdo nejvýš spravedlivý. My můžeme jenom trestat, ale musí být někdo, kdo by odpouštěl...“
Další „pokyny“ a „vzkazy“:
Setrvejte ve svém Posvátném Srdci – tím je myšleno jednak posvátné srdce každého z nás, jako i posvátné srdce celého Univerza. A neodpustím si poznámku – možná i Posvátné Srdce coby www.sacredheart.cz? :-)
Nevyhýbejte se zkouškám – zpracujte je. Dýchejte, požádejte o pomoc.
Tvořte v přítomnosti (o tom jsme již hovořili).
Vnímejte kvantově (nelineárně) – to už se blíží, myslím, že v listopadu se to začne rozjíždět v plné parádě. Teď jsou to u z většiny z nás jen takové náznaky. Ale k tomu se vrátíme někdy příště.
Vidíme vaší práci a vaše pokroky. Máme z ní radost. Jsme při vás, nebojte se požádat o pomoc. Vytrvejte. Zůstaňte s námi a my vás neopustíme. Bytosti Světla a Lásky
Zapsala a dotvořila s Láskou M.
Pro www.posvatnesrdce.cz Marie Kuchařová