Prošli jsme a Žijeme

18.11.2011 23:33

 

 

Celý název by byl asi Prošli jsme energetickými branami, završili jsme Mayský kalendář, zemřeli jsme a znovu se připravujeme na život - viděla bych to teď na fázi, kdy náš život již byl zažehnut, vyvíjíme se do stádia embrya a připravujeme se na početí - i to už je ale fází života, takže už Žijeme.

 

Mandaly

Začnu tentokrát s mandalami na listopad (www.mandalysposelstvim.cz):

 

 

Když jsem je tak pozorovala, usmála jsem se, protože tak nějak jsem vypadala na přelomu října a listopadu - zachumlaná do deky s čajem před sebou a chřipkou uvnitř. Píšu to, protože stejnou zkušeností prošlo i mnoho lidí z mého okolí. Obvykle jsem schopná odhalit příčinu nemoci a zjednat "nápravu". Tentokrát jsem ale vnímala, že se tělo přestavuje a prochází si svými vlastními procesy a tak jsem ho jen zásobovala, čím potřebovalo a tak nějak jsem ho "držela za ruku". Channellingy ani články na jiných webech jsem nečetla, svoje články nepsala - spíš jsem si vzala nějakou hezkou knížku nebo si pustila nějaký film, případně, když to bylo možné, jsem byla s rodinou a nejbližšími nebo jen tak vnímala a byla. Hlavně sama se sebou - uvnitř...

No a to je zde krásně vidět - jakési zachumlání a ponoření se do svého nitra a čím hlouběji se noříme, tím šířeji, výše a hlouběji pak dokážeme zářit. A naše vyzařování pramení z poznání a z lásky a má všechny "barvy" - je úplné. To, co hluboko v sobě nalézáme, je sjednocením polarit - mužského a ženského principu, světla a tmy, projeveného i neprojeveného - a toto (posvátné) spojení je poznáním, které přinese pochopení a naplnění svatého grálu...

 

 

Nečekané

Nevím, zda jste to měli stejně, ale já byla rozhodně překvapená děním uplynulých týdnů. Možná i pod vlivem mnoha odhadů a dohadů (přesnou podobu dopředu neznal nikdo - možná Bůh, ale ani u něj si nejsem jistá... třeba byl také překvapen). Překvapivý byl průběh i poznání, které z těchto událostí vyplynulo... Pominu teď meditace a rituály, ty proběhly dle "plánu" a zároveň i spontánně. Zaměřím se na další pochopení.

 

Jak už jsem párkrát psala - neměla jsem delší dobu svůj počítač a teď jsem za to vděčná. Nejen že jsem najednou měla spoustu času na všechno a hlavně na sebe a aktuální dění, ale odfiltrovalo se tím pádem i spousta věcí, které bych třeba jinak zveřejňovala. Možná by byly i zajímavé, ale my jsme si to měli PROŽÍT každý po svém a za sebe a ne o tom číst... Teď už mám počítač zpátky, ale s novým harddiskem - no a přesně tak nějak vnímám i paralelu se svým životem. Základní programy nutné pro plnou funkčnost mám zpátky. Důležité věci jsem si pamatovala a tedy i věděla, kde je najít, abych je přenesla na nový disk a to, co už zřejmě nepotřebuji nebo mám přijmout jinou formou a jiným způsobem, to je prostě pryč a není důvod nad tím truchlit... platí to o starých dokumentech stejně jako o pocitech a vzpomínkách... a také očekáváních.

 

Možná jsme si mysleli, že někdo přijde (přiletí) a zachrání nás. Nebo jsme čekali, že  nám spadnou závoje a my si najednou vzpomeneme úplně na všechny životy a dovednosti. A nebo že někdo mávne kouzelným proutkem a všechny problémy a starosti budou pryč a my už se budeme jen vznášet a radovat. Ale nee - zaplaťpámbu!!!

• Ne, nebyli jsme na tu změnu sami - pamatujete si na film Město andělů s Nicholasem Cagem? Jak tam stáli ti andělé v černých kabátech na mořském břehu a dívali se na západ slunce? Něco podobného vnímám od 28. října - stojíme tu všichni bok po boku - nejsme sami, ale procházíme tou změnou společně - každý však ve své "vrstvě" či dimenzi a svým vlastním způsobem, na vlastní frekvenci.
• Ano, závoje padly a my v sobě "probudili" a propojili další životy (ne-li všechny, pak určitě tu důležitou část) a schopnosti, ale ne všechny musí (nebo mohou) projít naší vědomou myslí. Cítíme je, vnímáme a žijeme, ale nejdou všechny analyzovat. Na to ani drtivá většina z nás není připravena či nastavena. A není důvod - to podstatné se nám vybaví, až to budeme potřebovat.
• Mezi "odpadlými" závojemi padl i závoj iluzí. Prošli jsme určitou smrtí - zemřela vyhraněná spirituální bytost a rodí se nová, spirituálně-materiální, prostě CELISTVÁ, bytost. Začínáme si uvědomovat, že je čas přijmout nejen mystické dary tohoto i jiných životů, ale i to, co jsme se naučili tzv. materiálně. Zjišťujeme, že ano - modlitba a meditace mají obrovskou sílu a přijímání poselství různých bytostí je důležité - ale zároveň je třeba se i pohnout, konat a realizovat a také vnímat a přijímat LIDI kolem sebe - naslouchat jim, co nám přináší za dary. A to i ty, o kterých jsme si dřív možná mysleli, že jsou tzv. "níž" na vývojovém stupni. Teď mám na mysli zejména lidi, kteří žili převážně "hmotou" (rodiče, nadřízení, partneři). Oni jí přece žili, aby my mohli být "spirituální" a prožít naplno tuto stránku a aby nám včas opět připomněli i tu materiální svět. A pokud my propojíme duchovní se hmotným, budou to oni moci udělat obráceně. A nebo ne, pokud to není jejich volba, ale už to bude 100% jejich volba a nikoli "mise", aby nám pomohli...
• U tématu hmoty se ještě chvíli zastavím. Ano, je pravda, že mnoho poselství hovoří o tom, že není třeba nic "dělat", ale jen zářit a být. Asi ano. Určitým způsobem. Ale jak zrealizujete, zhmotníte či "zpřítomníte" svá přání? Tělo a fyzický svět je naší plnohodnotnou součástí a stejně tak i rozum. A my sem přišli, abychom propojili všechny části, které máme k dispozici. A proto bychom je měli používat. To znamená - zvednout zadek a jít se projít, protáhnout se, dopřát si masáž... Rozhodovat se na základě instinktu, srdce, vyššího vedení, ale také rozumu - dát to vše do souladu a ne některou část ignorovat. A pokud chceme nějakou změnu v životě, pak vstát a jít pro ní něco udělat - najít si jinou práci; dojít si ověřit možnosti na příslušný úřad; dojet na posvátné místo, abychom se dotkli příslušné energie; nejen myslet na své milované, ale fyzicky je obejmout a pohladit; omluvit se osobně; podat ruku člověku, který upadl; sebrat odpadky ze země; poklidit; připravit zahrádku na zimu... Protože když to neuděláme, budeme si i nadále plnit "vesmírné účty" a zprostředkovávat změnu lidstvu, ale těžko ji zažijeme fyzicky. Ještě před pár týdny (možná dny) jsem si myslela, že na tuto část zapomínáme, ale jak jsem se tak nořila do sebe, zároveň jsem i vnímala, že to, o čem přemýšlím, cítí  zároveň i mnoho z vás a co víc, že už to vlastně děláme. A to je další změna:
• Poslední dobou je všechno jakoby zpomalené či bez časé a zároveň někdy stačí pomyslet a okamžitě se to začíná dít...
• Další změnu vnímám v přístupu. Část z nás se dívala na věci, které je třeba změnit a "táhla do boje" a část se zaměřovala na pozitivní stránku věci a rozpouštěla problémy ve světle. Teď je to mám pocit jiné. Dokážeme věci vidět takové, jaké jsou - bez iluzí a z větší části i bez emocí. Ne už jako problémy a důvod k protestům, ale jako výzvu k řešení. V klidu a bez bázně do nich vstupujeme, pozorujeme je ze všech stran (i zevnitř), díváme se na jejich neprojevený potenciál a hledáme způsob, jak jej vytáhnout a projevit. A může jít o otázky ekologie, náboženských rozdílů, ekonomiky, školství, zdravotnictví... či asi "nejtvrdšího oříšku" - politiky. Mám pocit, že pozvolna odpadá pocit "za to můžou voni" a věřím, že přijde čas, kdy se na to podíváme jako na naší součást, ze srdce se zasmějeme a pak přistoupíme k řešení. A začneme tato řešení "sít". A ano, uvědomujeme si, že stejně jako vlastně vše živé - tak i tato řešení potřebují čas, aby mohly vzklíčit a vyrůst v silné rostliny a pak jednou aby dozrály plody a my je mohli sklízet. Jsou oblasti, kde tento proces potrvá několik generací, ale již teď můžeme cítit a vnímat ten pokrok. A jak říká Kryon - opět se sem vrátíme coby sví "potomci" a plody sklidíme. Chce to trpělivost, naslouchání Matce Zemi a Univerzu jako celku a sobě (ve smyslu individuality i jednoty)... Nemůže se vše odehrát v roce 2011 nebo 2012. Nebylo by to kompletní a poctivé. Nedostali bychom to do svého DNA a vědomí Univerza. Bylo by to "odfláknuté".

 

Jiskra života

Jak jsem již řekla, v uplynulých týdnech jsme svým způsobem zemřeli (příhodný čas - konec mayského kalendáře, Samhain, dušičky...) a nyní jsme byli "zažehnuti" do nového života a postupně se vyvíjíme. Není kam spěchat. Neseme si v sobě to podstatné z právě dokončeného života a toto vědomí již v nás zůstane (dokud to bude potřeba). Propojily se duše Velké Matky a Velkého Otce spolu s Naší Duší, navázali jsme kontakt a již zůstaneme ve spojení. V těle Velké Matky dozrálo vajíčko a sestoupilo do dělohy - došlo k fyzickému spojení Matky i Otce (Země a Nebe) - spermie splynula s vajíčkem - mužský princip se spojil s ženským - došlo k Velkému třesku. Teď je čas, kdy se postupně začnou vytvářet jednotlivé buňky a orgány...

 

Toto platí pro nás jako individuality, ale i pro nás, coby celek - zatímco my se znovu vytváříme, tak zároveň v celku zaujímáme svoje místo coby buňky. Buňky, která je nepostradatelná a nese kompletní DNA informaci o celku. Pracujeme všichni společně, abychom tvořili úplné a zdravé Tělo a přesto máme svojí vlastní funkci - tvoříme skupiny buněk, které se spojují v jednotlivé orgány. A proto nesuďme ostatní, když jdou zdánlivě "jinudy" nebo fungují "jinak". Jsou plnohodnotní. A nepodceňujme ale zároveň ani sami sebe...

 

Zkouška Mistrovství

Poslední dobou jsem u sebe i dalších zaznamenala moc zajímavou zkoušku. V našem okolí se obvykle vyskytl někdo, koho respektujeme a uznáváme jej jako velmi vyspělou duši. A ten někdo nás podrobil zkoušce - přistoupil a řekl nám: "Teď MUSÍŠ udělat to a to, abys prošel (případně abys nebyl pro několik dalších životů ze hry, nemusel "propadnout"... atp.)" No a byl to šok. Protože to byl někdo, komu jsme věřili a kdo nám třeba i pomohl, ale přitom se v nás cosi bouřilo a křičelo: "Ale to není pravda!!!" Vtip je v tom, že ať už si to dotyčný uvědomoval či ne, byla to zkouška pro nás. Stojíme si za tím, čemu věříme a hlavně za tím, čím JSME? Věříme si? Nestavíme někoho na piedestál a nepředáváme mu opět moc nad sebou? A pokud jsme se přes tuto zkoušku dostali (a já věřím, že ano), můžeme zajásat, zasmát se a dotyčnému poděkovat. Prostě jsme Mistry svého života. Neznamená to ignorovat názory druhých - v klidu je vyslechněme a podívejme se na to z pozice srdce - je v tom nějaká informace pro nás? Rezonuje to s námi? Je v tom něco, co je pro nás důležité přijmout? A pokud ne, postavme se za sebe a svou víru...!!!

A další zkouška byla podobná, ale zase z druhé strany. To byla právě ta z té "hmotné" úrovně. Jsme Mistry, ale SVÝCH životů. Můžeme druhým pomoci a podat jim ruku, ale není naším úkolem jim určovat jejich cestu, skládat za ně zkoušky ani je "poučovat". Můžeme je inspirovat nebo je prostě přijmout takové, jací jsou... a mít je rádi.

Není naším úkolem určovat funkce a způsob života druhým - každý má své vlastní poznání a ačkoli můžeme být sebesilnější a sebejasnozřivější, nevěřím, že bychom OPRAVDU ZNALI cestu těch druhých (můžeme tušit či vidět náznaky). Zkoumejme hlavně tu svojí. Plňme svojí vlastní funkci. Pokud jsme v souladu sami se sebou, svojí vlastní cestou a zároveň s celkem, pak známe funkci celého organizmu a obsahujeme informace celého těla, ale nemusíme je všechny používat a ani plnit funkce za jiné buňky. A je na každém, jaký způsob života si zvolí. Právo svobodné volby nám dal Bůh - nevzdávejme se ho, ani ho neberme ostatním.

 

 

Vyspělost duší

Ještě krátce k jednomu tématu - naši "hodnotu" neurčuje ani počet zasvěcení, ani spirituální či jiné dovednosti, ale to, jak ŽIJEME.

Kdo je podle vás "důležitější"? Duchovně založený člověk, který pravidelně medituje a rozjímá, čte množství duchovní literatury a vykonává různé rituály nebo ten, který je na světě rád, bere život jak přichází, pomáhá lidem kolem, stará se o okolní prostředí a usmívá se kudy chodí?

A teď přidám citát, který mi mluví z duše (i ze srdce): "Neobdivuji již člověka proto, že strávil dvacet let cvičením jógy nebo studiem metafyziky; obdivuji ho proto, že do svého chování vnesl soucit, toleranci, spravedlnost a spolehlivost." - Paul Brunton

Já myslím, že je obou "skupin" potřeba (stejně jako bylo a možná i nějakou dobu bude potřeba i těch, kteří nejsou ani v jedné "škatulce"). Nezapomeňme, že v očích Božích - a v jeho SRDCI - jsme si VŠICHNI rovni!!!

 

 

 

Pro www.posvatnesrdce.cz Marie Kuchařová.