Proměny
Nastalo další velice zvláštní období. Opět „nic neplatí“. Všechno, co bylo dřív se zdá být najednou jako velká lež, omyl či iluze. A je jedno čeho se to týká. Jak je to možné? Copak jsme tenkrát jednali z ega? Mohli jsme se tak moc mýlit? …
To, že jsou teď věci jiné neznamená, že to, co bylo dřív, nebyla pravda. Byla. V té době. Jenže teď se vše překalibrovává (přeměňuje). Ono se to sice obecně děje jaksi „samo“, ovšem má to jeden „háček“ – aby se mohly věci proměnit i u nás, je k tomu zapotřebí naší spolupráce. Respektive ono se to změní, ale dokud mi to sami nepřijmeme v sobě (zákon svobodné vůle), pak s tím vším budeme v rozporu a bude to přinášet mnohé zmatky a třeba i bolesti. Není to myšleno jako nátlak. Prostě jsme všichni dohromady společným tvořením dosáhli bodu, kdy se posouváme na další úroveň (level), ale tam s sebou nemůžeme táhnout věci takové, jaké byly, protože by nás to jako závaží táhlo zpět. Bylo to naše svobodné rozhodnutí. No a tak teď je na nás se znovu rozhodnout, zda se tedy chceme posunout či ne. Když si postavíte nový dům, tak si do něj také odnesete jenom to, co se vám opravdu líbí a v čem je vám dobře, ale musí to zároveň harmonicky ladit s tím domem, jinak by sebekrásnější věc způsobila nesoulad a kazila by vám pocity z nového bydlení. V takovém případě je lepší se s tou věcí rozloučit a ponechat si ji ve svém srdci takovou jaká byla, dokud vám s ní bylo hezky.
„Vtip“ je v tom, že tzv. „realita“ a všechny důkazy říkají něco a to ve vás vzbuzuje nepříjemné či negativní pocity, propadáte beznaději, lítosti, vzteku a máte chuť s tím praštit, ale někde hluboko cítíte, že je to přesně opačně, ale nemáte pro to žádné důkazy. Snad jen to, že když se na to podíváte právě z téhle perspektivy, pak je vám příjemně a srdce vás příjemně hřeje. Tak čemu vlastně věřit? Tomu, co se manifestuje ve vašem životě a nebo svému instinktu? Není to jen iluze?... Pravda je mnohem komplexnější. Ono je vlastně VŠECHNO – dvě strany téže mince – rub a líc. Obě jsou pravdivé. Dokážeme vidět obě strany najednou? A dokážeme podle toho žít? Přijímat to „dobré“ a příjemné i s tím nepříjemným projevem? A dokážeme se pak rozhodnout na základě čeho jednat? Tyhle otázky si musí každý vyřešit sám. Nebojte, žádné rozhodnutí není dobré nebo špatné. Každé je správné pro tu danou chvíli. A pokud ještě nejste připraveni na změnu, nenuťte se do ní. V tomto neexistuje žádné souzení. Udělejte to, co cítíte.
Nikdo neví, co bude pak. Existují určité pravděpodobnosti, ale s jistotou to neví nikdo. Je vidět pouze tento jediný krok. A co že tedy máme udělat, aby vše zapadlo na svoje nové místo? Znovu vzít „do rukou“ všechny záležitosti a úrovně svého bytí (není k tomu potřeba nijak zvlášť si „lámat hlavu“, co ještě je zapotřebí prozkoumat – ono se to samo přihlásí) a s absolutní upřímností a srdcem otevřeným si říct, co a jak tedy JE – TADY a TEĎ. Ačkoli „říct si“ není ten správný výraz. Spíše to vnímat, procítit. Slova většinou nestačí a ono je to všechno příliš křehké na definitivní pojmenovávání. Ať už jde o zaměstnání, poslání, veškeré vztahy nebo třeba stravování a vztah k sobě samému či k Bohu – vše prochází proměnou. A tak - když si všimnete, že to někde drhne, pak si v klidu sedněte (ať už doma či ještě lépe někde v přírodě), ponořte se do sebe a položte sami sobě otázku, jak to tedy je. A dejte prostor tomu, aby se celá záležitost ve vás otevřela – sledujte svoje pocity a reakce. Pokud se ve vás rozvíří negativní emoce, klidně je nechte ať se projeví, ale nenechte se jimi strhnout. A přijde doba, kdy vás zahřeje u srdce a vy opět dosáhnete božského klidu a uvědomíte si, že je všechno jinak. Není nutné pojmenovávat to (stejně to pravděpodobně není definitivní podoba), ale spíše o to tento závěrečný pocit klidu, míru a lásky v souvislosti s danou záležitostí vložit do svého srdce a celého bytí a s ním pak jít dál. A ony se věci začnou postupně srovnávat a harmonizovat na základě této rezonance a vnitřního rozhodnutí. Dejte tomu čas. Proměna bude ještě nějakou dobu probíhat a tak je brzy na definitivní rozhodnutí. Nechte vše volně proudit a udělejte vždy jen ten jeden krok, na který dozraje čas. Nespěchejte a věřte, že vše je pořádku a přesně tak, jak to má být a jak je to pro vás nejlepší.
Je těžké to popisovat slovy. Má-li to být úplné, pak to lze pouze procítit a prožít. Snad cítíte, co se snažím vyjádřit.
S Láskou,
Posvátné Srdce M.
Pro www.posvatnesrdce.cz napsala Marie Kuchařová.