Proč Egypt?
Egypt je velmi zajímavé místo – plné nádherných památek a energeticky velmi silných míst a zároveň velmi chudé a omšelé. Krása pyramid, starověkých chrámů a mešit kontrastuje s rozpadlými domy, paneláky a odpadky všude kam se podíváte. Lidé jsou většinou velmi milí a vstřícní a pokud jdeme ve dvou, není problém si s nimi popovídat, zadívat se jim do očí. Pokud však coby žena míjím vojáky, raději sklopím oči a v noci bych se sama asi nikam nevydala. Alespoň ne v Káhiře. V Luxoru jsem si to troufla. Ženy zde sice stále chodí zahalené, ale i to už se mění. Už jen velmi málo jich halí na ulici celou tvář, většinou jen vlasy a i ty už stále častěji odkrývají a některé už si troufly i na kostýmky atp. U turistek je to jiné. Vůbec turistům projde leccos, co by místním neprošlo...
Egypt by mohl být nádhernou a prosperující zemí, jenže drtivá většina obyvatel žije v naprosté chudobě – a tím nemyslím to, že mají prázdný účet. Nemají vůbec nic. Ani to nejzákladnější. Mnoho z nich nemá ani základní vzdělání. Na druhou stranu 5% obyvatel je neskutečně bohatých a žijí si v neuvěřitelném luxusu. Veškeré příjmy této země totiž „tečou“ do jejich kapes. A daně jsou zde veliké. Kdyby zemi vedlo pár lidí, kterým to „pálí“, zvýšili by gramotnost, více zemi otevřeli – a ne jen těch pár památek, ale i cesty do pouště se školenými průvodci a mnoho dalších míst – a dali by lidem příležitost nejprve něco vybudovat a pak by získali další peníze do státní pokladny. Lidé by zde neuvěřitelně ožili. Dodalo by jim to sebedůvěru a konečně by mohli žít jako lidé. A Egypťané nejsou hloupí. A Nubijskou vnitřní moudrostí jsem přímo nadšena. Jen jí nedávají příliš najevo. Mají ji v sobě a pečlivě si jí chrání. Egypťané by se dokázali velmi rychle vzchopit. Netvrdím, že všichni, ale dokázali by to. Stačí jim dát šanci a možná pár z nich ukázat, jak na to.
Co říkají někteří z nich?
Mluvila jsem s několika lidmi - průvodci, manažerem hotelu, majiteli restuarací, řidiči (jeden z nich byl zároveň vysokoškolským profesorem, druhý bývalý majitel CK) atp. a všichni se shodli na několika věcech a snaží se je vysvětlit ostatním:
1) Mají radost, že se revoluce „povedla“, ale bojí se toho, že se pár lidí naučí protestovat pokaždé, když se jim něco znelíbí a to bude znamenat nejen další pokles návštěvníků, ale především další nestabilitu.
2) Neustálé „ataky“ na turisty s žádostí o „bakšiš“ (od lidí na ulici i třeba od vojáků) a také někdy až agresivní vnucování suvenýrů lidi jen odrazuje. Stejně tak i nastavení toho, že o cokoli zde musíte smlouvat. Pak turisté apriori očekávají, že je chce prodavač okrást.
3) Zoufale potřebují vštípit smysl pro ekologii. Abych byla fér, nepořádek zde nedělají jen Egypťané, ale hojně i turisté.
4) Zvýšení gramotnosti – u dospělých i dětí. Těžko se ale někdy vysvětluje, že mají lidé dát dítě do školy, když rodina žije v naprosté bídě a dítě může během dne vydělat alespoň nějaké peníze žebráním či prodejem suvenýrů. A tou gramotností nemyslím jen čtení, psaní a počítání, ale vůbec dokázat se o sebe postarat.
„Specifika“ – na co si dát pozor
- Jsou místa, kde se nedoporučuje návštěva toalety a pití jiných než balených nebo horkých nápojů.
- Dost často zde také turisté trpí průjmy, ale není to nic hrozného – Antinal mají v každé lékárně a dá se koupit i na letišti a mnohdy i na recepci v hotelu. Rozhodně mne to neodradilo od návštěv místních restaurací. Stačí, když se vyhnete mastným jídlům a je to vpořádku. (Já se nevyhla, tak to mělo své následky, ale jak říkám, nic hrozného. A zase je to dobrá dietka...)
- Skoro všude je zde klimatizace a obzvláště v létě běží na plno. Je třeba se na to připravit. Hrozí docela silné nachlazení. (Ovšem po mém návratu jsem zjistila, že průjmy a silným nachlazením si prošla i spousta lidí, kteří byli tady, tak těžko říct, jestli jsem to prodělala kvůli Egyptu nebo to byl další „transformační“ příznak...)
- Vojáci jsou zde braní jako zastánci Egypťanů, přesto jsem se snažila příliš je neupoutat.
- Někdy se zde mladí muži snaží řešit svou a rodinnou finanční situaci sňatkem se ženami ze zahraničí. Nejčastěji s postaršími angličankami. Takový sňatek však obvykle dlouho nevydrží a oni pak ztratí nejen sebeúctu, ale hlavně respekt ostatních a mnohdy se s nimi již pak nikdo nebaví. Jen si tím ublíží, pokazí tím „image“ i své zemi a ty ženy pak také z toho nejsou šťastné. Takže pozor, asi to budou zkoušet. Vůbec zde často muži reagují na naši přítomnost různým pokřikováním – komplimenty (jako že váš průvodce je šťastnej chlap a tak podobně) – ale to je stejné třeba i v Itálii. (A když jsem u Itálie, tam taky mnohdy najdete i v luxusní restauraci místo toalety jenom díru v zemi... .)
- Do kostelů a mešit smí ženy jen s šátkem zahalujícím vlasy a ramena. Jinak ale můžete chodit oblékané relativně normálně – pokud nemáte extrémní dekolt a kraťasy či sukýnku pod zadeček...
- Z minaretů se často ozývá svolávání k modlitbě, většinou se ale modlí jen v mešitách či doma, na ulicích jen zřídka a vůbec zde víra není dodržována až tak striktně. Já alespoň na ulici neviděla nikoho, kdo by padl na kolena a začal se klanět k zemi. A projeli jsme docela veliký kus země.
- Lidé (hlavně muži) se na ulici oslovují docela „něžně“ – pro muže je výraz „habibi“ a ženy „habibti“, což znamená něco jako drahoušku, miláčku, zlatíčko nebo tak podobně, ovšem je to myšleno přátelsky. Také se často objímají, poplácávají kolem ramen a zastavují se na kus řeči, ačkoli se třeba ani neznají! Na druhou stranu – žena a muž se smí maximálně krátce přivítat obětím a pak v největší zamilovanosti jen držet za ruku. Líbání na veřejnosti zde není povoleno.
- Pokud máte schopného a zkušeného průvodce, nemusíte se ničeho bát a výlet si náramně užijete – postará se, aby vás nikdo „neobtěžoval“ a abyste měli klid.
Co vám návštěva Egypta (opravdového Egypta) může přinést?
- Rozhodně jedinečné zážitky – čekejte nečekané!
- Návštěvu nádherných míst – od starověkých památek až po přírodní scenérie.
- Každopádně úplně novou perspektivu. Člověk hodně rychle přehodnotí svůj život a uvědomí si, jak na tom opravdu je, co je skutečně důležité a třeba si i uvědomí, co dříve neviděl.
- Možná si řeknete, že pomáhat lidem můžete i doma, ale ruku na srdce – kolik z nás se v Čechách vydalo do dětského útulku nebo se rozhodlo, že vyrazí do ulic sbírat odpadky? Je to jiné. A taky si to doma mnohdy neuvědomujeme. Prostě jsme natolik pohlceni vlastními problémy, že nic jiného nevnímáme. Tam je velmi snadné začít pomáhat. A třeba se tam naučíte něco, co přivezete i sem... Protože tam je to tak markantní, až to bije do očí. Prostě se vám otevřou oči.
- Hodně zajímavé energie.
- Očistu – pustíte tu spoustu věcí a zátěží a to dokonale a poměrně snadno.
- Ezoterický a transformační posun a také si tu můžete „vyzvednout“ pár úkolů či zasvěcení. Ještě se toho tu hodně odehraje – na všech úrovních. Některé věci se dějí právě teď, některé se odehrají velmi brzy. Mnoho z vás čekalo na nějaké „ezo“ informace a myslela jsem, že se s vámi o ně podělím, ale nejde to. Jednak proto, že některé věci se slovy popsat NEDAJÍ a některé se popisovat NEMAJÍ. Část vám může přijít napřímo, část může přijít při čtení mezi řádky, ale pro některé si prostě někteří musí dojet. A tak i když jsem chtěla, dostala jsem prostě zákaz. Nebylo by to fér. Vzala bych pár lidem jejich zkoušku. A taky bych mohla vybreptat něco, co zatím nemá být veřejně přístupné.
- Čechy mám hodně ráda a ať už tady nebo kdekoli jinde – když vidím něco krásného, dokážu se zastavit a užít si ten moment. Jen to není tak často a také víc ve spěchu. Tam jakoby se zastavil čas... Když jsme se tak plavili po Nilu, zapadalo slunce, vítr mi čechral vlasy, ti chlapci bubnovali a zpívali a já chvíli tančila a chvíli jen stála... jakoby neexistovalo nic jiného. Jen ten pocit, ta chvíle, to místo. Jen já, Matka Země, Bůh – Nekonečná Láska.
S Láskou, Pokorou a Vděčností naprosto okouzlené Posvátné Srdce M.