Pracovníci Světla II.
Galaktické dějiny Lidstva
Zrození duše
Duše pracovníků Světla se zrodily dlouho předtím, než vzniklo lidstvo a Země. Duše se rodí ve vlnách. Dá se říci, že duše jsou věčné - bez konce a začátku. Zároveň se ale v nějakém okamžiku zrodí. Právě v tomto bodě vědomí dosáhne pocitu individuálního Já. Před tímto okamžikem jsou již přítomny jako možnost. Nicméně ještě neexistuje vědomí sebe a těch ostatních. Vědomí "Já" vznikne, když se nějakým způsobem mezi skupinami energií vytvoří hraniční čára. Musíme se obrátit k metaforám, aby se to dalo vysvětlit.
Myslete chvíli na oceán a představte si, že je obrovským polem plynoucích energií, proudů, které se trvale mísí a rozdělují. Představte si, že celým oceánem se prolíná rozptýlené vědomí. Nazývejte to duch oceánu, pokud chcete. Po chvíli na jistých místech oceánu vzniknou zhuštění vědomí. Vědomí je zde více soustředěné, méně rozptýlené, než ve svém bezprostředním okolí. Po celém oceánu dochází k průběžné diferenciaci, což vede k rozvoji zřetelných forem uvnitř oceánu. Tyto formy, které jsou soustředěnými body vědomí, se pohybují nezávisle na svém okolí. Zažívají samy sebe jako odlišné od oceánu /ducha/. Dochází zde ke zrození počátečního pocitu sebe či sebe-vědomí.
Proč v některých částech oceánu vznikly soustředěné body vědomí spíše než jinde? To se vysvětluje obtížně. Nicméně, necítíte, že v tomto způsobu chování je něco velmi přirozeného? Když na záhon vysadíte semena, všimnete si, že ty malé rostlinky, které vyraší, budou každá vyrůstat svým vlastním rytmem a ve svůj vlastní čas. Jedno nevyroste tak velké nebo tak snadno jako ostatní. Některá nevyrostou vůbec. Na poli je diferenciace. Proč? Energie oceánu /ducha oceánu/ intuitivně hledá to nejlepší možné vyjádření pro všechny své mnohonásobné proudy či vrstvy vědomí. Během utváření individuálních bodů vědomí uvnitř oceánu existuje síla, jež pracuje na oceánu z vnějšku, nebo to tak alespoň vypadá. Je to síla Boží inspirace, kterou lze chápat jako mužský aspekt Toho, co vás stvořilo. Zatímco oceán představuje ženskou, vnímavou stránku, mužský aspekt si lze vizualizovat jako paprsky světla vlévající se do oceánu, což obohatí proces diferenciace a separace do jednotlivých celků vědomí. Jsou jako paprsky Slunce zahřívající záhon se semeny.
Oceán a světelné paprsky dohromady utvářejí entitu či bytost, již lze označit jako archanděla. Je to archetypická energie s mužským i ženským aspektem a je to energie andělská, která se vám manifestuje či vyjádří. K pojmu archanděla se vrátíme detailněji v kapitole nazvané "Vaše světelné Já". Poté, co se duše zrodí jako individuální jednotka vědomí, pozvolna opouští oceánický stav jednoty, který mu byl dlouho domovem. Duše si stále častěji uvědomuje, že je oddělená a sama.
S tímto vědomím se poprvé v duši objeví pocit ztráty či nedostatku něčeho. Až se duše vydá na svou výzkumnou cestu jako individuální entita, ponese s sebou určitou touhu po celistvosti, touhu náležet k něčemu většímu, než je sama. Hluboko v sobě si duše udrží vzpomínku na stav vědomí, kdy je vše Jedním, kde není žádné "Já" a "druzí". Takto si představuje "domov": stav blažené jednoty, místo dokonalého bezpečí a plynulosti. S touto vzpomínkou hluboko ve své paměti započne duše své putování realitou, nesčetnými poli zkušeností a vnitřního zkoumání. Novorozená duše je vedena zvědavostí a má velkou potřebu zážitku. Toho elementu, jenž chyběl v oceánickém stavu jednoty. Duše je nyní schopna svobodně zkoumat cokoliv, co si zkoumat přeje. Má volnost hledat celistvost všemi možnými způsoby. Ve vesmíru se nachází nespočet úrovní reality, jež lze zkoumat. Země je jednoduše jednou z nich a navíc vznikla relativně pozdě, řečeno v kosmickém měřítku. Roviny reality či dimenzí mají vždy původ ve vnitřních potřebách či touhách. Jako všechno stvoření, jsou manifestací vnitřních vizí a úvah. Země byla stvořena díky vnitřní touze shromáždit dohromady prvky z různých realit, které se spolu střetly. Země byla zamýšlena jako tavicí kotlík pro ohromné množství vlivů. Vysvětlíme to níže. Prozatím stačí říci, že Země byla relativním nováčkem na kosmickém jevišti a že mnoho duší žilo mnoho životů zkoumání a vývoje na jiných úrovních reality /planety, dimenze, hvězdné systémy, atd./, dlouho předtím, než se Země vůbec zrodila.
Pracovníci Světla jsou duše, které žily mnoho, mnoho životů na oněch jiných úrovních předtím, než se vůbec inkarnovaly na Zemi. To je odlišuje od "pozemských duší", jak je budeme kvůli jednoduchosti nazývat. Pozemské duše jsou dušemi inkarnovanými do fyzických těl na Zemi poměrně brzy v jejich rozvoji jako individualizovaných jednotek vědomí. Dalo by se říci, že zahájily svůj cyklus pozemských životů v raném dětství duše. V té době už byly duše pracovníků Světla "dospělé". Prošly již mnoha zkušenostmi a jejich vztah k pozemským duším lze přirovnat ke vztahu rodiče a dítěte.
Rozvoj života a vědomí na Zemi
Na Zemi byla evoluce forem života úzce propojena s vnitřním vývojem pozemských duší. Ačkoliv žádná duše není vysloveně vázána ke konkrétní planetě, pozemské duše se dají považovat docela dobře za domorodce vaší planety. To proto, že jejich růst a rozmach se zhruba shoduje s rozšířením forem života na Zemi.
Když se zrodí individuální jednotky vědomí, jsou trochu podobné jednotlivým fyzickým buňkám, co se struktury a možností týče. Stejně jako jednotlivé buňky mají poměrně jednoduchou strukturu, vnitřní pohyby novorozeného vědomí jsou zřetelné. Ještě nenastala velká diferenciace. U nohou jim leží celý svět možností, fyzických i duchovních. Rozvoj od novorozené jednotky vědomí k typu vědomí, které zrcadlí sebe sama a je schopno pozorovat a reagovat na své okolí, lze přibližně přirovnat k vývoji jednobuněčného organismu do komplexního živého organismu, jenž reaguje mnoha způsoby na své okolí.
Porovnáváme zde vývoj vědomí duše s biologickým vývojem života a neděláme to jen metaforicky. Ve skutečnosti by na biologický rozvoj života, jak k němu došlo na Zemi, mělo být pohlíženo na pozadí duchovní potřeby výzkumu a zkušenosti ze strany pozemských duší. Tato potřeba či touha po zkoumání vedla k existenci bohaté různorodosti forem života na Zemi. Jak bylo řečeno, stvoření je vždy výsledkem vnitřního hnutí vědomí.
Ačkoliv evoluční teorie, již v současné době vyznává vaše věda, správně popisuje - do určité míry - vývoj forem života na vaší planetě, zcela jí uniká onen vnitřní pohon, onen "skrytý" motiv za tímto neskutečně tvůrčím procesem. K rozšíření forem života na Zemi došlo v důsledku vnitřních hnutí na úrovni duše. Jako vždy, duch předchází hmotě a tvoří ji.
Nejprve se pozemské duše inkarnovaly do fyzické podoby, což nejlépe vyhovovalo jejich stále ještě počátečnímu vnímání sebe sama: jako jednobuněčného organismu. Po období sbírání zkušeností a jejich integrace do jejich vědomí, vznikla potřeba komplexnějších prostředků fyzického vyjádření. Takto byly do existence vrženy celistvější formy života. Vědomí stvořilo fyzické formy, aby reagovalo na niterné potřeby a touhy pozemských duší, jejichž kolektivní vědomí původně obývalo Zemi.
Utváření nových druhů a vtělení pozemských duší do jednotlivých členů těchto druhů představuje velký experiment života a vědomí. Ač je evoluce hnána vědomím, nikoliv nehodami a náhodami, nesleduje předurčenou linii vývoje. Je tomu tak proto, že vědomí samo o sobě je svobodné a nepředvídatelné.
Pozemské duše experimentovaly se všemi druhy zvířecích forem života. Obývaly několik typů fyzických těl v říši zvířat, ale neprocházely všechny toutéž linií vývoje. Stezka vývoje duše je mnohem fantastičtější a dobrodružnější, než se domníváte. Neexistují žádné zákony nad vámi nebo mimo vás. Vy jste sami sobě zákonem. Takže, například pokud se rozhodnete zakusit život jako opice, můžete v určitém okamžiku shledat, že žijete v opičím těle, od narození dále nebo jako dočasný návštěvník. Duše, obzvláště mladá duše, dychtí po zážitku a výrazu. Tato naléhavost zkoumat je zodpovědná za různorodost forem života, jež kvetla na Zemi. V rámci tohoto životního experimentu vyznačil vzestup lidské životní formy začátek významného stádia ve vývoji vědomí duše na Zemi. Než se na to detailněji zaměříme, promluvíme si nejprve o stádiích vnitřního vývoje duše všeobecně.
Vyvíjení - vědomí: stádium dětské, dospělost, stáří
Jestliže se podíváme na vývoj vědomí duše po jejím zrození jako individuální jednotky, prochází zhruba třemi vnitřními stádii. Tato stádia existují nezávisle na konkrétní rovině reality /planeta, dimenze, hvězdný systém/, již se vědomí rozhodne obývat či zažít.
1) Fáze nevinnosti (ráj)
2) Fáze ega ("hřích")
3) Fáze "druhé nevinnosti" (osvícení)
Metaforicky se tyto fáze dají přirovnat k dětství, dospělosti a stáří.
Poté, co se duše zrodí jako individuální jednotky vědomí, opouštějí onen oceánický stav jednoty, jenž si pamatují jako blažený a absolutně bezpečný. Pak tedy pokračují dále a zkoumají realitu zcela novým způsobem. Pomalu si začínají být vědomější sama sebe a toho, čím jsou jedinečné v porovnání se svými spolucestovateli. V této fázi jsou velmi vnímavé a citlivé, jako malé dítě sledující svět široce rozevřenýma očima, vyjadřující zvědavost a nevinnost. Tato fáze by mohla být nazvána "rajská", neboť zkušenost jednoty a bezpečí je v mysli novorozené duše stále čerstvá. Jsou stále ještě blízko domova; ještě nezpochybňují své právo být tím, kým jsou. Jak pokračuje jejich putování, vzpomínka na domov bledne, zatímco se noří do rozličných druhů zkušeností.
Zpočátku je vše nové a v dětském stádiu je vše nekriticky vstřebáváno. Nová fáze nastane, když mladá duše začne zažívat sebe sama jako ústřední bod svého světa. Pak si opravdově začíná uvědomovat, že existuje něco jako "já" a "ti druzí". Začne experimentovat s tím, jak může svým chováním na základě tohoto uvědomění ovlivňovat své okolí. Samotný nápad dělat něco, co pochází z vašeho vlastního vědomí, je nový. Předtím šlo o více či méně pasivní příjem toho, co plulo kolem. Nyní v duši roste pocit vlastní moci ovlivňovat to, co zažívá. To je začátek stádia ega.
Ego původně představuje schopnost používat vaši vůli k působení na vnější svět. Prosím, všimněte si, že původní funkcí ega je jednoduše umožnit duši, aby se plně zažila jako oddělená entita. Jde o přirozený a kladný vývoj v rámci vývoje duše. Ego samo o sobě není "špatné". Nicméně tíhne k rozpínavosti a agresivitě. Jakmile novorozená duše objeví svou schopnost působit na vnější svět, do ega se zamiluje. Hluboko uvnitř v nyní dospívající duši stále existuje bolestná vzpomínka; připomíná domov, připomíná ztracený ráj. Ego se zdá mít odpověď na tuto bolest, na tento stesk po domově. Zdánlivě dává duši schopnost se aktivně chopit reality. Opojí stále ještě mladou duši iluzí moci.
Jestliže kdy existoval pád z milosti či pád z ráje, bylo to toto: vědomí mladé duše bylo uvedeno do vytržení možnostmi ega, příslibem moci. Každopádně je pravým účelem zrození vědomí ve formě individuální duše zkoumat, zažívat všechno, co existuje: ráj stejně jako peklo, nevinnost stejně jako "hřích". Takže onen pád z ráje nebyl "špatným odbočením". Není s tím spojena žádná vina, dokud v ni nezačnete věřit. Nikdo vás neviní, kromě vás samotných. Když mladá duše dospěje, dojde k posunu k sebestřednému způsobu pozorování a zažívání věcí. Iluze moci umocňuje oddělenost mezi dušemi, namísto propojenosti. Kvůli tomu se v duši usadí osamělost a pocit odcizení.
Ačkoliv si toho vlastně není vědoma, stane se duše zápasníkem, bojovníkem o moc. Moc se zdá být tou jedinou věcí, která uklidní mysl - na chvíli. O něco výše jsme odlišili třetí fázi vývoje vědomí duše: fázi osvícenosti, "druhou nevinnost" či starý věk.
Později v tomto seriálu toho budeme mít hodně k vyprávění o tomto stádiu a především o přechodu z druhého do třetího stádia. Nyní se vrátíme k našemu příběhu o pozemských duších a objasníme, jak probuzení ega zapadá do výskytu lidských bytostí na Zemi.
Pozemské duše vstupují do fáze ega, objevení lidských bytostí na Zemi
Fáze, v níž pozemské bytosti zkoumaly rostlinný a zvířecí život se shodovala se stádiem nevinnosti či ráje na vnitřní úrovni. Na Zemi vzkvétal život pod vedením a ochranou duchovních bytostí z andělských a dévických říší. (Dévy/dévové pracují na éterické úrovni, tj. blíže k fyzickému světu než andělé.) Éterická těla rostlin a zvířat byla nekriticky vnímavá vůči pečujícím a vyživujícím mateřským energiím andělských a dévských říší. Neprojevovala žádný sklon k "uniknutí" nebo odchodu a nalezení svého vlastního způsobu, jak věci dělat. Stále ještě existoval velký pocit jednoty a harmonie mezi vším živým.
Objevení lidoopa nicméně vyznačilo okamžik změny ve vývoji vědomí. V zásadě díky vzpřímené chůzi a díky rozvoji mozku získalo vědomí sídlící v lidoopech lepší pochopení svého životního prostředí. Vědomí, jenž se vtělilo do antropoida, začalo zažívat, jaké to je, mít větší kontrolu nad svým přímým okolím. Začalo objevovat svou vlastní moc, svou vlastní schopnost působit na své životní prostředí. Zahájilo výzkum svobodné vůle. Tento vývoj nebyl náhodný. Byl odpovědí na vnitřní potřebu pociťovanou pozemskými dušemi, potřebu zkoumat individualitu na hlubších úrovních než dříve. Rostoucí vědomí sebe sama u pozemských duší utvořilo jeviště pro příchod - ve smyslu biologie - člověka, lidské bytosti, již známe.
Když pozemské duše byly připravené vstoupit do fáze ega, stvoření člověka jim umožnilo zažít formu života se svobodnou vůlí. Též vybavilo inkarnované vědomí větším uvědoměním si "já" jako protikladu ke "druzí". Tím vznikl základ pro možné konflikty mezi "mými zájmy" a "tvými zájmy", "mými přáními" a "tvými přáními".
Docházelo k odtržení jednotlivce od jednoznačné jednoty, přirozeného řádu "dávání a přijímání", aby se zjistilo, které další cesty jsou k dispozici. Což vedlo ke "konci ráje" na Zemi, ale byli bychom rádi, kdybyste to nebrali jako tragédii, nýbrž jako přirozený vývoj, něco jako střídání ročních období ve vašem roce. Šlo o přirozený obrat dění, jenž vás nakonec uschopní k tomu, abyste v tomto dni a věku uvedli do rovnováhy božství a individualitu ve svém bytí. Jakmile vědomí pozemských duší vstoupilo do fáze ega a začalo zkoumat "lidskou existenci", dévické a andělské vlivy pomalu ustoupily do pozadí. Pro tyto síly je naprostou přirozeností respektovat svobodnou vůli všech energií, s nimiž přicházejí do styku. Nikdy nebudou uplatňovat svůj vliv bez pozvání. Vědomí ega tedy dostalo zelenou a pozemské duše se seznamovaly se všemi výhodami a nevýhodami moci. Ovlivnilo to taktéž říše rostlin a zvířat. Dá se říci, že vynořivší se bojovná energie byla částečně vstřebána těmito říšemi, což uvnitř nich způsobilo zmatek. Ten je přítomen do dnešní doby.
Když pozemské duše zatoužily po nových dějištích pro své zkušenosti, učinilo je to též vnímavými vůči novým vnějším vlivům. Zde bychom chtěli vaši pozornost navést obzvláště k typům mimozemských galaktických vlivů, jenž významně ovlivnily dospívající, ale stále ještě mladé pozemské duše. A toto je ten bod našich dějin, kdy vstupují na jeviště duše, jež jsme nazvaly pracovníky Světla.
Galaktické vlivy na člověka a Zemi
Galaktickými či mimozemskými vlivy myslíme vlivy pocházející od kolektivních energií spojených s určitými hvězdnými systémy, hvězdami či planetami. Ve vesmíru je mnoho úrovní či dimenzí existence. Jedna planeta či hvězda může existovat v různých dimenzích, v rozsahu od hmotných až po éteričtější dimenze. Obecně ta galaktická společenství, která ovlivnila pozemské duše, existovala v méně "husté" či hmotné realitě, než v jaké žijete vy na Zemi. Galaktické světy byly osídleny zralými dušemi, které se zrodily dlouho před těmi pozemskými a které byly v rozpuku své fáze ega. Osídlení Země všemi druhy forem života, a posléze i lidskými bytostmi, sledoval mimozemský svět s velkým zájmem. Různorodost a hojnost forem života přitahovala jejich pozornost. Cítili, že se tu děje něco výjimečného.
Již dlouhou dobu se táhly války a boje mezi různými galaktickými společenstvími. Byl to přirozený fenomén, svým způsobem, neboť vědomí zúčastněných duší potřebovalo boj ke zjištění všeho o sebe-střednosti a moci. Zkoumali činnost ega a, jak "postupovali", stali se velmi schopnými v manipulaci s vědomím. Stali se odborníky na podřizování jiných duší či společenství duší své nadvládě, a to prostředky jemných a méně jemných mentálních nástrojů.
Zájem těchto galaktických společenství o Zemi byl především egocentrický. Viděli tam příležitost pro uplatnění své moci novými a efektními způsoby. Mohli byste říci, že v tom okamžiku se intergalaktické boje dostaly do mrtvého bodu. Pokud jeden s druhým bojujete znovu a znovu, dosáhnete po čase určité rovnováhy, rozdělení sfér moci, abych tak řekl. Znáte se navzájem tak dobře, že víte, kde je prostor k činnosti a kde není. Situace došla takto do slepé uličky a galaktičtí nepřátelé doufali v nové příležitosti na Zemi. Mysleli, že jim Země může poskytnout jeviště pro obnovení bojů a překonání oné bezvýchodné situace.
Způsob, jakým se galaktická společenství snažila prosadit svůj vliv na Zemi, byl manipulací s vědomím pozemských duší. Pozemské duše byly zčásti vnímavé k jejich vlivu, když vstoupily do fáze ega. Předtím byly imunní vůči jakékoliv vnější síle motivované touhou po moci, jelikož samy k prosazování moci netíhly. Vůči agresi a mocichtivosti jste imunní, pokud uvnitř vás není nic, k čemu by se mohly připojit. Galaktické energie tedy neměly přístup k vědomí pozemských duší, dokud se tyto nerozhodly samy prozkoumat energii moci.
Přechod do fáze ega učinil pozemské duše zranitelnými, jelikož - kromě jejich záměru zkoumat vědomí ega - byly stále z velké části nevinné a naivní. Nebylo tedy pro galaktické síly obtížné ošálit svými energiemi vědomí pozemských duší. Jejich způsob práce zahrnoval manipulaci vědomím či ovládání mysli. Jejich technologie byly velice propracované. Z velké části šlo o mentální nástroje, ne nepodobné vymývání mozků prostřednictvím podvědomých hypnotických podnětů. Pracovali na mentálních a astrálních úrovních, ale ovlivnili lidské bytosti až po hmotnou/fyzickou úroveň těla. Ovlivnili vývoj lidského mozku zúžením rozsahu možných zkušeností dostupných lidské bytosti. V zásadě podněcovali na strachu založené vzorce myšlenek a emocí. Strach byl již ve vědomí pozemské duše přítomen jako výsledek bolesti a stesku po domově, jež v sobě nese každá mladá duše.
Galaktické síly využily tento existující strach jako svůj výchozí bod pro nesmírné umocnění energií strachu a podřízenosti v myslích a emocích pozemských duší. Dalo jim to příležitost ovládat lidské vědomí. Galaktičtí válečníci následovně zkusili bojovat se svými předchozími galaktickými nepřáteli prostřednictvím lidských bytostí. Boj o moc nad lidstvem byl bojem mezi starými galaktickými nepřáteli, kteří používali lidské bytosti jako své loutky.
Jemné vnímání individuality a autonomie byl u pozemských duší odříznut ve svém rozpuku tímto násilným vměšováním, touto válkou o srdce lidstva. Nicméně jim galaktičtí nájezdníci doopravdy nemohli vzít jejich svobodu. Jakkoliv masivní byl mimozemský vliv, boží esence v každém jednotlivém vědomí duše zůstávala nezničitelná. Duše nemůže být zničena, ačkoliv její svobodná a božská přirozenost může být na dlouho zahalena závojem. Souvisí to se skutečností, že moc - koneckonců - není skutečná. Moc vždycky dojde svého konce prostřednictvím oněch iluzí strachu a nevědomosti. Může vše leda ukrýt a zamlžit, opravdově nemůže nic stvořit nebo zničit. Nadto tento útok na pozemské duše nepřinesl na Zemi jen temnotu. Neúmyslně vyvolal důkladnou změnu ve vědomí galaktických válečníků, obrat k další fázi vědomí: osvícenost neboli "druhou nevinnost".
Galaktické kořeny duší pracovníků Světla
Jakou spojitost má pojem "duše pracovníků Světla" s tímto příběhem? Než přišly na Zemi, aby se vtělily do lidských těl, duše pracovníků Světla po dlouhou dobu obývaly několik hvězdných systémů. Zohledníme-li třístupňový vývoj vědomí, strávily tam velkou část své dospělosti. Právě v této fázi objevovali své vědomí ega a všechny aspekty moci s ní spojené. Bylo to právě to stádium, kdy zkoumaly temnotu a v němž svou moc významně zneužily.
V této galaktické fázi byli pracovníci Světla spolustvořiteli lidské bytosti v průběhu jejího vývoje. Měli stejně jako ostatní galaktické síly v úmyslu použít člověka jako loutku za účelem získání převahy v jiných částech vesmíru. Je těžké vysvětlit techniky, jichž galaktické síly využívaly ve svých válkách, neboť jsou nepodobné čemukoliv ve vašem světě, alespoň ne v tom rozsahu, do nějž je zdokonalili. V zásadě byla galaktická válečná technologie založena na nematerialistickém ovládání energie. Znali moc psychiky a věděli, že vědomí utváří fyzickou realitu. Jejich metafyzický pohled na svět byl mnohem přiměřenější než ten materialistický, jejž si oblíbili vaši současní vědci. Jelikož vaše etablovaná věda bere vědomí jako důsledek hmotných procesů a ne naopak, není schopna proniknout do tvůrčí a příčinné síly mysli.
V době kromaňonské zasáhly duše pracovníků Světla na genetické úrovni do přirozeného vývoje člověka. Měli byste vnímat tento genetický zásah jako naprostý proces manipulace: vtiskly do lidského mozku/vědomí konkrétní myšlenkové formy, které ovlivnily fyzickou, buněčnou úroveň organismu. Výsledkem těchto mentálních otisků bylo, že byl do lidského mozku včleněn robotický, mechanický prvek, jenž odstranil část přirozené síly a sebevědomí lidské bytosti. Byl tam umístěn umělý implantát, jenž činil člověka způsobilejším k tomu, aby mohl být využit jako nástroj pro strategické cíle mimozemšťanů.
Takovýmto zásahem do vývoje života na Zemi se duše pracovníků Světla prohřešily proti přirozenému chodu věcí. Nerespektovaly celistvost pozemských duší, které osídlily vyvíjející se lidský druh. Vlastně je okradly o jejich nově nabytou svobodnou vůli. V jistém významu nikdo nemůže ukrást kterékoliv duši její svobodnou vůli, jak jsme naznačili na konci minulého odstavce. Nicméně, v praxi, kvůli mimozemské nadřazenosti na všech úrovních, pozemské duše do značné míry přišly o svůj smysl sebe-určení.
Pracovníci Světla pohlíželi na lidské bytosti jako na nástroje, v zásadě jako na věci, které jim měly pomoci dosáhnout cílů. V tomto stádiu nebyli ochotni respektovat život sám o sobě jako cenný. Neuznávali v "těch druhých" (svých nepřátelích či otrocích) živé duše, jakými byli sami.
Nemá smysl nyní toto všechno soudit, jelikož je to součástí velkolepého a opravdového vývoje vědomí. Na nejhlubší úrovni neexistuje vina, jen svobodná volba. Neexistují žádné oběti, žádní útočníci, nakonec existuje pouze zkušenost. Vy, duše pracovníků Světla, které jste kdysi používaly tyto temné prostředky útlaku, jste samy sebe poté opravdu hluboce za své činy odsoudily. Dokonce ještě nyní v sobě nesete pocit viny, jehož jste si částečně vědomi jako onoho pocitu, že nejste dost dobří v čemkoliv, co děláte. Tento pocit pramení z nedorozumění. Je důležité pochopit, že "pracovník Světla" není něco, čím prostě jste nebo nejste. Je to něco, čím se stáváte, když procházíte cestou zkušeností: zažíváním Světla a temnoty. Tím, že jste Světlo a temnota.
Kdybychom vás měli pojmenovat my, nazvali bychom vás "pokřtěnými dušemi", namísto pracovníků Světla. Učinili jste někdy tu zkušenost, že omyl, jehož jste se dopustili, nakonec věci změnil kladným a neočekávaným způsobem? Něco podobného se stalo v důsledku galaktického vměšování se Zemí a lidstvem. Během procesu, v němž vštěpovali své energie do pozemských duší, vlastně vytvořili na Zemi velký tavicí kotlík vlivů. Dá se říci, že do lidstva jako rasy byly zabudovány ony vzájemně spolu bojující prvky různých galaktických duší, čímž dochází u lidské bytosti k nutnosti najít cestu, jak je sjednotit či jak je přivést k mírumilovnému soužití. Ač to vážně zkomplikovalo putování pozemských duší, nakonec to povede k vytvoření nejlepší možnosti pro pozitivní průlom, k cestě ven ze slepé uličky, kam vedl onen galaktický konflikt!
Pamatujte, všechny věci jsou vzájemně provázané. Existuje úroveň, na níž jsou pozemské a galaktické duše poháněny tímtéž záměrem. To je andělská úroveň. Každá duše je hluboko ve svém jádru andělem. (viz kapitola Čas, multidimenzionalita a vaše světelné Já) Na andělské úrovni jak galaktičtí bojovníci, tak pozemské duše souhlasili s tím, že se zúčastní výše načrtnutého kosmického dramatu. Galaktické vměšování nejenže "pomohlo" Zemi stát se tím tavicím kotlíkem, jímž se stát měla, ale též je tím vyznačen začátek nového typu vědomí u galaktických válečníků. Nečekaným způsobem to v jejich případě vedlo k ukončení stádia ega, ke konci jejich dospělosti a k začátku něčeho nového.
Konec fáze ega u pracovníků Světla
Mezigalaktické války dosáhly svého mrtvého bodu dlouho předtím, než se do hry dostala Země. Když byl na Zemi obnoven boj, byl vlastně na Zemi přemístěn. Díky tomuto přesunu se uvnitř galaktického vědomí začalo cosi měnit. Doba galaktických válek skončila. Ačkoliv zůstávaly aktivně zapojeny ve věcech lidstva a Země, galaktické duše pomalu ustoupily do role pozorovatele. V této roli si začaly uvědomovat jistý druh únavy ve svém bytí. Cítily vnitřní prázdnotu. Boje a válčení sice nadále pokračovaly, ale už je to tolik nefascinovalo jako kdysi. Začaly si pokládat filozofické otázky typu: jaký je smysl mého života, proč pořád válčím, opravdu mě moc činí šťastným? A s každou další otázkou jejich únava z války sílila.
Galaktičtí bojovníci postupně dosahovali konce svého stádia ega. Nevědomky přenesli energii ega a boje o moc na Zemi, na místo po energetické stránce této energii otevřené. Lidské duše v té době právě začínaly stádium ega ve vědomí zkoumat. Uvnitř vědomí galaktických válečníků vznikl jistý prostor: prostor pro pochyby, prostor pro reflexi. Vstoupili do transformační fáze, již popíšeme a rozlišíme v následujících krocích:
- Nespokojenost s tím, co nabízí vědomí založené na egu, touha po "něčem jiném": začátek konce.
- Uvědomováni si svých vazeb na vědomí založené na egu, poznání a uvolnění emocí a myšlenek s tím spojených: střed konce.
- Umožnění smrti oněch starých na egu založených energií, odhození kukly, stát se novou verzí sebe sama: konec konce.
- Probuzení vědomí založeného na srdci uvnitř sebe, motivovaného láskou a svobodou, pomoc ostatním při uskutečnění přechodu.
Tyto čtyři kroky vyznačují přechod od vědomí založeného na egu k vědomí založenému na srdci. Pamatujte si prosím, že Země s lidstvem, stejně jako galaktické světy, touto fází prochází, jen ne současně. Planeta Země nyní podstupuje krok č. 3. Mnoho z vás pracovníků Světla také, v souladu s vnitřním procesem Země. Někteří stále ještě bojují s krokem č. 2, a jsou i tací, kteří již dorazili ke kroku č. 4, kde zakoušejí potěšení a upřímnou radost a inspiraci.
Velká část lidstva nicméně vůbec netouží vzdát se vědomí založeného na egu. Zatím nevstoupili ani do kroku č. 1 přechodové fáze. Což není důvod k odsuzování, kritice či žalu. Zkuste to vidět jako přirozený proces, stejně jako je to u růstu rostliny. Neodsoudíte květinu proto, že teprve raší, namísto aby byla v plném květu. Pokuste se na to takto dívat.
Utváření morálních soudů ohledně destruktivních vlivů vědomí založeného na egu ve vašem světě je založeno na nedostatečném pochopení duchovní dynamiky. Navíc to oslabuje vaši osobní sílu, jelikož hněv a frustraci, které občas pociťujete při sledování zpráv či čtení novin, nelze přetvořit v něco konstruktivního. Pouze vás to vyčerpá a sníží to vaši vibrační úroveň.
Zkoušejte se na věci dívat z odstupu, z pohledu důvěry. Zkoušejte intuitivně vycítit spodní proudy v kolektivním vědomí, věci, o nichž se sotva kdy dočtete či o nich uslyšíte v médiích.
Nedává smysl se pokoušet změnit duše stále ještě uchycené v realitě vědomí založeného na egu. Nechtějí vaši "pomoc", jelikož ony ještě nejsou otevřeny pro energie založené na srdci, jež vy - pracovníci Světla - s nimi chcete sdílet. I když se vám zdá, že pomoc potřebují, dokud ji nechtějí, tak ji nepotřebují. Tak jednoduché to je.
Pracovníci Světla docela rádi dávají a pomáhají, ale často v tomto směru ztrácejí svou schopnost rozlišovat. Což vede k plýtvání energií a může vést na straně pracovníka Světla až k pochybování o sobě samém a zklamání. Prosím, využívejte zde svou schopnost rozlišení, protože touha pomoci se může stát tragickou pastí pro pracovníky Světla, která jim zabrání ve skutečném dokončení přechodového kroku č. 3. /Pojem "pomoc" je diskutován dále a v channelingu "Nástrahy na cestě, jak se stát léčitelem"/.
Teď ukončíme náš popis pracovníků Světla v konečném období jejich fáze ega. Jak jsme již řekli, v té době jste se vy, kromě jiných galaktických říší, zapletli s lidstvem, když nabírala formu moderní lidská podoba. Jakmile jste stále více hráli roli pozorovatele, válčení vás unavilo.
Moc, za níž jste se tak dlouho hnali, vyústila v typ nadvlády, která zničila jedinečné a osobité kvality toho, čemu jste vládli. Do vaší reality tedy nemohlo vstoupit nic nového. Zabili jste všechno, co bylo "jiné". Tento postup učinil po chvíli vaši realitu statickou a předvídatelnou. V okamžiku, kdy jste si uvědomili prázdnotu spočívající v boji o moc, vaše vědomí se otevřelo novým možnostem. Vyvstala touha po "něčem jiném". Dokončili jste krok č. 1 přechodu k vědomí založenému na srdci.
Energie ega, které měly po eony naprostou volnost, se usadily a umožnily vznik prostoru pro "něco jiného". Ve vašich srdcích se probudila nová energie, jako jemný kvítek. Nenápadný a tichý hlas k vám začal promlouvat o "domově", o místě, které jste kdysi znali, ale k němuž jste během svého putování ztratili cestu. Vnímali jste v sobě stesk po domově. Stejně jako pozemské duše, i vy jste kdysi zažívali oceánický stav jednoty, z něhož se zrodí každá duše. Postupně jste se vyvinuli z tohoto oceánu do podoby individuálních jednotek vědomí. Jako ty "malé duše" jste měli velkou chuť k průzkumu, zatímco jste současně v sobě nesli bolestnou vzpomínku na ráj, jejž jste museli opustit.
Jakmile jste později vstoupili do fáze vědomí ega, byla tato bolest stále ještě uvnitř vás. A vy jste se v zásadě pokusili naplnit toto prázdné místo ve svém srdci mocí. Snažili jste dojít naplnění prostřednictvím hry na boj a dobývání. Moc je energie nejvíce protikladná jednotě. Uplatněním moci se izolujete od "druhých". Bojem o moc se stále více vzdalujete svému domovu: vědomí jednoty. Skutečnost, že vás moc odvádí od vašeho domova, místo toho, aby vás k němu přibližovala, vám byla skryta po dlouhou dobu, neboť moc je silně propletena s iluzí. Moc snadno ukryje svou pravou tvář před naivní a nezkušenou duší. Moc utváří iluzi hojnosti, naplnění, uznání a dokonce lásky. Fáze ega je neomezeným zkoumáním oblasti moci: vítězství, prohry, boje, nadvlády, manipulace, zkušeností útočníka i oběti.
Na vnitřní úrovni to během tohoto stádia duši rozpolcuje. Fáze ega představuje útok na integritu duše. Integritou myslíme přirozenou jednotu a celistvost duše. S příchodem vědomí založeného na egu, se duše dostává do stavu schizofrenie. Ztrácí svou nevinnost. Na jedné straně duše bojuje a dobývá, na druhé straně si uvědomuje, že je špatné poškodit či ničit jiné živé bytosti. Podle některých objektivních zákonů či posouzení to není až tak špatné. Ale duše si podvědomě uvědomuje, že dělá něco proti své vlastní božské přirozenosti.
Přirozeností její vlastní božské esence je tvořit a dávat život. Když duše jedná z pozice touhy po osobní moci, hluboko uvnitř se probudí pocit viny. Opět, není žádný vnější rozsudek, který by duši prohlásil za provinilou. Duše si sama uvědomuje, že přichází o svou nevinnost a čistotu. Zatímco se navenek žene za mocí, uvnitř ji užírá narůstající pocit bezcennosti.
Stádium vědomí založeného na egu je přirozenou fází v putování duše. Ve skutečnosti zahrnuje úplné prozkoumání jednoho aspektu bytí duše: vůli. Vaše vůle tvoří most mezi vnitřním a vnějším světem. Vůle je tou vaší částí, která zaměřuje energii vaší duše do materiálního světa. Vůle může být inspirována touhou po moci nebo touhou po jednotě. To závisí na stavu vašeho vnitřního uvědomění. Jakmile duše dosáhne konce fáze ega, vůle se stává více a více prodloužením srdce. Ego či osobní vůle není zničena, ale plyne v souladu s moudrostí a podněty srdce. V tomto bodě ego s radostí přijme srdce za svého duchovního průvodce. Přirozená celistvost duše je obnovena.
Když jste vy, duše pracovníků Světla, dorazily ke kroku č. 2 přechodu od vědomí založeného na egu k vědomí založenému na srdci, cítili jste upřímnou touhu napravit to, co jste udělali na Zemi špatně. Uvědomili jste si, že jste špatně zacházeli s živými lidskými bytostmi na Zemi a že jste zabránili svobodnému vyjádření a vývoji pozemských duší. Uvědomili jste si, že jste zneuctili život samotný pokusy o jeho manipulaci a ovládání dle vašich potřeb. Chtěli jste uvolnit lidské bytosti z pout strachu a omezení, které přinesly do jejich životů velkou temnotu, a cítili jste, že většiny toho byste mohli dosáhnout, když se sami inkarnujete do lidských těl. Takže jste se inkarnovali do lidských těl, jejichž genetický make-up jste zčásti sami stvořili, abyste zevnitř transformovali své stvoření. Duše, které se vydaly na Zemi s touto misí, měly záměr rozšířit Světlo do svých vlastních zmanipulovaných stvoření. Říká se jim tedy pracovníci Světla.
Vy jste se rozhodli toto učinit - a zaplést se do celé série pozemských životů - z nově zrozeného smyslu pro odpovědnost a též z upřímné potřeby vzít na sebe toto karmické břemeno, abyste mohli minulost plně propustit.
C Pamela Kribbe
www.jeshua.net
(z angl.originálu přeložila pro www.reiki-centrumpraha.cz Lucka K.)