Strachy a pochybnosti

Marusko, clanok prisiel opat v pravej dobe. Prave predvcerom som sa tak zamyslel nad vsetkym tym, co sa mi deje a ... Nechapeme to my vsetko spatne? Odkedy som sa zacal zaujimat o veci suvisiace so vzostupom, deju sa v mojom zivote same ocistne veci. Rozvod, strata zamestnania, stahovanie na opacny koniec republiky, strata aj tych par kamaratov, ktorych som mal a tomu vsetkemu predchadzalo obdobie cca 15 rokov, naplnene tryznou a bolestou. Ano, vsetko som si sposoboval sam, ale tento sled bolesti a utrpenia ma priviedol k myslienke, ci vsetci ti nasi "rozumbradi zhora" hovoriaci o laske, potrebe ocistenia, vyrovnania karmickych zatazii, atd. nie su nieco ako nastrceni agenti, ktori za maskou duchovnej pomoci ukryvaju svoju pravu tvar a cerpaju energiu z bolesti, ktorymi prechadzame. Mozno terminus technicus cerpat energiu nie je namieste, mozno im to dava priestor byt sucitni a pomahat, netusim. Ja viem, je to doslova kacirska myslienka a nepisem ju sem preto, aby som vyvolal polemiku. Mam vsak okolo seba viac dovodov na pochybnosti-dari sa tu v tomto svete hlavne tym bytostiam, ktore nemaju skrupule, nehladia na blizneho svojho, ziju doslova nizkymi vibraciami. Su obklopeni hojnostou a ludmi a aj ked o kvalite ich zivota a rozsahu frekvencii, v ktorych sa pohybuju, mozme viest debatu, predsa len ... Vsetci moji znami s podobnym osudom ako ja si ziju svoje male zivoty, prezivaju zo dna na den, kazdy den su nuteni riesit presne tie fyzicke, ale nevyhnutne, detaily ako kde vziat na odvody, ako bude pokracovat chemoterapia, co s pubertalnym synom ... A denne je skusana ich viera v nieco, co sa moze nakoniec ukazat ako najvacsi podvod v ich zivote - viera v tzv. dobro. Precital som haldy clankov, preco je cesta k svetlu sprevadzana skuskami a lekciami, nastudoval som kopu teorie a aj pocas svojej prace sa stretavam s ukazkovymi prikladmi ako to funguje. Je to vela teoretickych dokazov, ale su to naozaj dokazy? Nie je to len dalsia maja? Presiel som si peklom, na vlastnej kozi zazil snad vsetky intenzity bolesti a teraz si kladiem otazky, ktore smeruju priamo na paradigma nasej existencie. Nie je cesta k svetlu prave tou cestou k bolesti?... Dakujem tymto za moznost odlahcit trosku mojej mnou a inymi bytostami skusanej dusi :)

Ahoj děvčata, tak já jsem se včera tak nádherně vyzuřila, emoce mnou lomcovaly a já je nechala plynout. Můj spravedlivý hněv pobaveně pozorovaly obrovské balvany na šumavské pastvině a tiše se mi snažily říct, že já jsem přece tak úžasná a že mě znaj už dlouho a že mě milujou. No jasně a večer díky těmto stránkám ke mě hovořil Ježíš a vysvětlil mi co si zrovna čistím, no tak jsme si poplakali a pohladili vnitřní dítko. A bylo dobře.Je to úžasná doba, ty silný vibrace, ta jízda!Nestačím si držet klobouk. Držte se všechny, teď je to na nás.Držíme opratě doby a koně se splašily.

Díky za článek a díky za reakce na ně. Poslední roky jsem neprožila hezké období, ale potkala jsem lidi, kteří mi ukázali cestu, já začala pracovat sama ze sebou, vím, že mě jen tak něco nepoloží, už nejsem ta zakomplexovaná ženská, ale snad jsem i něco dokázala a něco za mnou zůstalo. I já hledám řešení finanční i zda mám své správné místo tady na zemi, svůj život přesto všechno chci ŽÍT. Ale mám poslední dny a týdny zvláštní pocity, že se vymykám. Nevím, jak to líp popsat, za poslední rok jsem udělala pokrok, pracovala jsem a pracuji na sobě, nešetřím se a každý malinký úspěch je pro mě velkou radostí, že nejsem ta méněcenná, že se raduji ze svého života a beru ho i s nezdary, to je pro mě přece výzva, prát se a zdolávat překážky a vím, že mám před sebou a se sebou ještě moc a moc práce, ale nevzdávám to. A přesně i já narážím na odpor, posměšky, no jo, zhubla, asi nemusí vstávat, když si ráno cvičí, si dokazuje, co zvládá, na něco si furt hraje, baví se, je to smutné, moc smutné, pak o sobě zase pochybuji, jestli to, co dělám je správné, zda se nemám zase zařadit mezi ostatní, co tady vůbec dělám. Bylo a je mi skvěle ve volné přírodě, kde nenarážím na lidi, pokud to lidi ještě jsou. Té zášti, zloby a nekomunikace přibývá. peru se sama se sebou, ale zase si říkám, že já jsem o krok, možná o dva před nimi a je všechno čeká.

Ahoj Maruško,
děkuju za krásný a pravdivý článek. Cítím, jak krásně jde ze Tvého srdce. Věřím, že oslovuje i ostatní, protože rozeznívá mnoho strun, které si v sobě nese většina z nás. Dospěla jsem v poslední době k poznání, že každá bytost žije svoji vlastní, naprosto jedinečnou realitu, která se v některých částech setkává nebo rozchází s realitami těch ostatních. Proto, co vnímá jeden, může mít druhý úplně opačně a silně nesouhlasit. Proto necítím potřebu vyjadřovat se k jednotlivostem (souhlasně či odlišně), které jsou tu doposud napsány, ale ráda bych se podělila o zkušenost, která mi vytanula na mysli, když jsem dočetla.
Před časem ke mě začala chodit na energetická ošetření asi čtyřicetiletá žena, která se trápila a nesla si s sebou spoustu tíhy z minulosti. Nebyla schopná se radovat ze svého života, nevěděla, kam nasměrovat svoje další kroky a hlavně ani jak, neměla sílu. Má zkušenost matky i manželky, v současné době je již delší čas bez práce, ale díky nějaké finanční rezervě má z čeho žít.
Když přišla poprvé, cítila jsem, že je tak zavalená negativními myšlenkami z minulosti, že jsem udělala něco úplně nového. Navrhla jsem jí, ať všechny ty starosti a traumata "naloží do jednoho vagónu". A domluvily jsme se, že ten vagón od jejího vlaku dočasně odpojíme. Že ho prostě na čas postavíme na vedlejší kolej. Že DNES začíná znovu. Právě teď se narodila. A proto ať se k sobě chová jako k novorozenci - pečuje o sebe, je k sobě velmi jemná. Dnes je její bod nula - bez předchozích zkušeností a zátěže. Pozor! Ten "vagón" jsme nepopřely, ale pouze na čas odpojily.
Následně v průběhu energetického ošetření nabrala hodně síly (za což děkuji všem zúčastněným láskyplným a hojivým energiím). Během dalších tří nebo čtyř setkání žena postupně "rostla" - zpravidla ke svým přelomovým okamžikům v životě (ve čtyřech, jedenácti letech - až do dospělosti). A při druhé nebo třetí návštěvě mi prozradila, že občas do "vagónu" chodí. Že zjistila, že tam je i spoustu pokladů, na které už dávno zapomněla a které přes svoji současnou bolest nevnímala. Když u mě byla naposledy (v září), vnímala jsem už úplně "jinou" ženu, která se se mnou podělila o svoje nejvnitřnější pocity, kvůli kterým toto píšu.
"Víš," povídá mi "já jsem k Tobě vlastně začala chodit proto, že jsem si myslela, že třeba začnu vnímat auru, vidět anděly, nehlédnu do svých minulých životů. Ale to, co se stalo je, že jsem se UZEMNILA. Jsem teď ve svém vlastním těle a každý den nacházím okamžiky, ze kterých se můžu radovat. Dokonce přemýšlím, že si začnu hledat práci. Víš, takovou normální, nemusí být vůbec ničím výjimečná. Jen aby mě bavila a byla mezi fajn lidma. Třeba v mojí původní technické profesi. Uvědomila jsem si po těch posledních měsících, že TAK, JAK JSEM, JSEM DOST. Dříve jsem chodila po seminářích, kde měli ostatní spoustu meditačních prožitků. Já jsem je neměla a cítila jsem se nedostatečná. Tak jsem si je postupně začala vymýšlet." (Za tuhle upřímnost tedy s velkou úklonou děkuji. To chce hodně statečnosti, přiznat!!!) "Ale teď už to nepotřebuju. Když to přirozeně přijde, tak fajn. Ale můj život už je dobrý i v tuhle chvíli."
Ještě jsme domluvené na další setkání, abychom to "upevnily". Už se na to setkání moc těším...
Když jsem tuto část příspěvku dopsala, zavolala jsem té úžasné duši a požádala ji o souhlas s uveřejněním. Souhlasila. :-)
K celému tématu dodám už jen poslední věc. Dnes v noci (30.9.2011) asi ve dvě hodiny ráno mě probudil silný energetický proud "zlatých hvězd" padajících do mého nitra, které jsem prociťovala se slovy: "PŘIJÍMÁM VŠE TAK JAK TO JE. OTEVÍRÁM SE VŠEMU CO PŘICHÁZÍ V SOULADU S NEJVYŠŠÍM DOBREM." Vnímám to jako veliké požehnání, protože ten pocit byl "neskutečný", nádherný. A současně cítím, že je to nějakým způsobem i odpověď na "včerejší" pocity, které jsi zmínila ve svém článku Ty, Maruško. A možná je v tom vzkaz i pro někoho dalšího...
Ale znovu zdůrazňuji: Tohle není jediná možná skutečnost, nemusí s nikým dalším rezonovat. Tohle je prostě jen pohled z místa, kde právě teď stojím já.
Krásný den všem.

Drahá Marie, dnešek 29.9. byl tak výživný, že mnou ještě teď lomcuje hněv. Jako mnoho z nás neustále řeším finance a toužím nalézt svoje místo , svou úlohu, odpověď proč tu vůbec straším.
Všude čtu, že se máme odejít z míst, kde nejsme spokojení a docenění, opustit negativní energie a žít své nej bujnější sny. Poctivě se o to snažím a narážím na nebývalý odpor.Jsou to tak tvrdé lekce, že mi z toho jde hlava kolem. Děvenka by chtěla víc peněz, šest tisíc je jí málo a vadí jí arogance doktorů, no tak jí to dáme vyžrat! Když se ptám andělů, co tedy mám dělat , tak nic neslyším. Je mi z toho smutno a pochybuju o sobě každý den. CO stachu a úzkosti každý den člověk musí v sobě přeprat , aby vůbec mohl vyjít mezi lidi a usmívat jakoby nic. A ještě všechny ty hazly bezpodmínečně milovat a nesoudit, protože to co mají před sebou jim přeju!