PEVNÝ BOD a PROUDĚNÍ

26.10.2012 18:41

 

 

PEVNÝ BOD

 

Myslím, že už jsem to několikrát psala, ale myslím, že neuškodí to připomenout.

 

Mám pocit, že to kolem stále více „houstne“ nebo - řečeno slovy Kryona - stará energie ustupuje a cítí, že ustupuje, ale o to víc se brání a tak to může vypadat, že je hůř. A to se samozřejmě projevuje nejen v našem okolí, ale i v nás. Objevují se pocity ukřivdění, smutku, vzteku… a to v takových souvislostech, o kterých jsme vůbec netušili, že v nás vůbec jsou! Částečně jsou součástí našich minulých zkušeností a částečně se jedná stále ještě o pozůstatky zakořeněné v našich rodových liniích. Je to jeden veliký mišmaš. Může se stát, že se propadáme do depresí a vzápětí vše projasní záblesk naprostého nadšení a naděje, který nám dovolí se nadechnout před dalším ponorem do hlubin nejtemnějších emocí…

 

Co mi v takových chvílích hodně pomáhá jsou Tři vědomé nádechy, které jsem s vámi sdílela před několika dny. Ty mi pomáhají uvědomit si „pevný bod“ uvnitř, kde je naprostý klid. Místo, kde svítí věčné světlo a kterého se žádné turbulence nedotknou. Jen je občas zahaleno mlhou a tak se zdá být hrozně daleko, ale je tam stále. Svítí stejně jasně jako Slunce, které prostě jen v noci či v oblačných dnech není vidět a jehož záře se v zimě zdá slabší, ale opravdu jen zdá. Je to tím, že my jsme od něj dál nebo protože nás mraky „oddělily“.

 

Pokud se i vy ocitáte uprostřed takové turbulence, nebojte se. Nemusí to ani znamenat, že nejste v rovnováze či neukotvení. Prostě jen procházíte takovým stádiem. Někdy je dobré nechat tomu volný průběh a nevyčítat si, pokud to neustojíte a vybuchnete. Jindy je lepší najít způsob, jakým se oprostit od těchto reakcí a „poporůst“. Dobré je, jak jsem již říkala, dýchat a třeba se i zeptat:  „Co by v tuto chvíli udělala Láska?“  A budete mít jasno. Oba způsoby vás mohou dovést k cíli. Ten druhý je o mnoho příjemnější a rychlejší a neplatí o něm staré pořekadlo, že „Cesta ke štěstí je úzká, složitá a trnitá, zatímco ta široká a pohodlná vede do pekla.“ Naopak! Ale ať už se vydáte kteroukoli cestou – ať už vědomě či nevědomě, neste si v sobě víru, že vše je dobré a ono bude. Jednejte upřímně a nemůžete zabloudit.

 

 

 

PROUDĚNÍ

 

Možná se i vám někdy stává, že máte pocit, že dáváte a nedostáváte. (Někdy to může být pouze pocit bez reálného základu.) Že se proud hojnosti zastavil či že není dostatečně silný. A tak hledáte příčiny – Co jsem udělal/a špatně? Nebo se případně rozhodnete v dané oblasti zastavit dávání a počkat si, až něco přijde „na revanš“. Možná máte ale svůj osvědčený recept, jak tuto oblast rozproudit. Budu ráda, když se s námi podělíte a proto přidávám pod tento článek i „Diskusní fórum“.

 

Mě už se to několikrát stalo, ale teprve posledních pár dní mne přimělo se na to POŘÁDNĚ podívat. A i když jsem o tom (částečně) dříve slyšela či věděla, teprve teď to „usedá“ na své místo. Nevím, jestli už je to definitivní podoba pochopení nebo se to bude dále posouvat, přesto se s vámi o to podělím již v tomto stádiu. Třeba vám to pomůže. (Každopádně mně to pomáhá – vypsat to. Lépe se mi to chápe.)

 

V posledních pár dnech cítím obrovskou touhu se zachumlat do pelíšku a několik dní (let) nevylézt. Chtěla bych se k někomu přitulit a nechat se opečovávat. A jsou chvíle, kdy potřebuju dostat více lásky… Přesto prostě „musím“ vstát a starat se o domácnost, pečovat o syna a také psát a rozdávat a rozdávat. A v posledních dnech to bylo o to náročnější, že Adámek už dorostl k tradiční stravě (2x denně), kterou musím připravit, ohřívat a také déle trvá než jí sní (i když je opravdu moc šikovný a baští krásně) a pak má stejně ještě hlad a posledních pár nocí se sice naučil jíst mlíčko v posteli, ale zato pije prakticky celou noc nonstop – pouze tu a tam oba upadneme do jakéhosi „komatu“ na pár minut a tehdy pro změnu procházím dalšími učeními a také přenastavováním… (dnes v noci u mne probíhala Rekalibrace Všeho-Co-Je – cítila jsem jasnou přítomnost Kryona, ale bohužel ráno zůstal jen ten pocit a vnitřní vědění, zatímco v mysli nezůstalo nic, tak vám to nemůžu ani popsat). Prostě a jednoduše přišlo pár okamžiků „už nemůžu“ a „potřebuju dostat“. A v tom jsem si to uvědomila. Sama brzdím proudění tím, že očekávám. Tím, že chci dostat něco za to, že dávám. A nejlépe to vidím na svém synovi. (Možná i proto je takový „nedovyživený“ – pozor! Není podvyživený. Krásně prospívá, ale teď má pořád hlad a chuť být co nejvíc se mnou.) Stala jsem se matkou vědomě jen kvůli tomu, abych BYLA MÁMOU a ne abych něco dál dostávala. A tak to má být. Když se starám o Adámka, nedělám to z povinnosti, ale už to bytí s ním mi přináší radost (i když často spojenou s únavou a někdy i smutkem či pocitem, že nevím kudy kam). Když se starám o domácnost, tak proto, abych nám (a tedy i SOBĚ) vytvořila domov. Když připravuji věci pro Hammock, tak hlavně proto, že mne to těší a dozvídám se při tom mnohé o zemi, kterou miluji stejně jako Čechy a vlastně i o duchovním světě, o vývoji lidstva… a také protože se tak probouzí má kreativita. A proč tvořím Posvátné Srdce? Protože mne těší tímto způsobem pomáhat druhým, ale i proto, že tím sama rostu. Když píšu svoje články, tak v nich popisuji především to, čím sama procházím a také vím, že jsme v mnohém propojeni a tak když popíšu svoje pocity, vím, že se v tom mnozí z vás buď najdou a nebo to v nich vyvolá reakci, která je jim třeba zpočátku nepříjemná, ale někam je posune… Každopádně nic z toho nedělám z donucení, ale protože jsem si to sama vybrala!

 

No a tak jsem si uvědomila, že základem proudění je dávat bez očekávání toho, že mi odměnou bude něco víc než můj pocit naplnění z poctivě a pravdivě odvedené práce. Skutečné dávání je dávání od srdce a z lásky. Dávání bez podmínek. A tak když se vám od někoho něco nedostává (a když ano, tak jen „málo“), možná je na čase se podívat na důvod, proč jste mu tedy něco dávali, když očekáváte odměnu. Chtěli jste ve skutečnosti dát (podporu, lásku, péči, peníze, atp.) a nebo jste chtěli ve skutečnosti dostat (totéž či alespoň vděk a uznání)? Je to, že vám druzí nic neoplácí nebo vás dokonce odmítají, důvodem k tomu, abyste přestali dávat? (Dávat volně ne vnucovat.) ANO, ale pouze tehdy, když zjistíte, že vaše důvody nebyly „čisté“. Takové dávání by vám jen odsávalo energii a druhým by nic nepřineslo. Sami byste si tím „zadělali“ na problémy – v podobě stejně „zištného“ dávání od druhých v lepším případě a v tom horším na nějakou nemoc.

 

A stejně je to v případě i vašich „neúspěchů“. Stalo se vám, že jste někdy neuspěli třeba když jste připravovali nějaký projekt (případně oslavu či cokoli jiného)? Věnovali jste tomu mnoho času, energie a lásky, čistili jste to na všech frontách a pak to vypustili do světa a očekávali jste, že se zájemci jen pohrnou. Koneckonců jste k tomu byli „přivedeni“. No a ono najednou nic. Maximálně zjistíte, že si z toho někdo „vyzobal na dálku“ co šlo, ale jinak se nikdo (nebo téměř nikdo) nepřihlásil. Co tedy s tím? Je to důvod to vzdát? A odpověď zní opět: Ano, pokud zjistím, že jsem ve skutečnosti o to nestála, že jsem k sobě v tom nebyla upřímná a nebo protože už prostě věci vidím či cítím jinak. Pokud však je to stále mou „pravdou“, mým živoucím snem, touhou a láskou, pokud to stále tryská z mého nitra, pokud je to „mnou“ a já jsem „tím“, pak budu pokračovat i kdyby to znamenalo začínat neustále od nuly. Nebudu stále opakovat totéž, budu možná měnit „postupy“, budu k tomu přistupovat z více úhlů, ale nevzdám to. Možná si k tomu přiberu ještě něco jiného a toto si ponechám jako „koníčka“, ale budu v tom pokračovat tak dlouho, dokud mne ta práce samotná bude naplňovat a těšit. Jen doporučuji rozšířit své zorné pole, abyste viděli, zda se někde už dávno neotevřela vrátka či vrata, zatímco se pokoušíte lézt přes plot!!! :-D

 

A třeba tehdy, když si to uvědomíte, přijde nečekaně „odměna“ i zvenčí. Umožněte jí tedy vstoupit, vítejte ji, ale nijak se k ní neupínejte. Nechte ji dále proudit… Mějte na paměti, že prvotním důvodem proč dávat a tvořit je dávání a tvorba sama. A tehdy si přestanete blokovat přijímání – dovolíte jim, aby přicházelo zevnitř i třeba zvenčí.

 

Pozor! Tímhle článkem si nechci stěžovat. Nemám důvod. I když se občas proudění zastaví, tak jen proto, aby mi toto došlo a nebo abych se posunula opět o kousek dál. Mně se ve skutečnosti dostává naplnění z obou „směrů“. Zejména v poslední době v podobě vaší podpory, ale i zájmu a nabídek pomoci. A mám z toho všeho radost. Stejně jako z toho, když píšete, že procházíte tím samým (či něčím podobným) jako popisuji ve svých článcích. Já vím - jsme přeci "jedno" a proto o tom píšu. Děkuji vám za vaše milé vzkazy a maily, ale i za láskyplnou myšlenku – už i tu často dokážu zachytit. A zrovna teď mi skončilo období takové „malé dovolené“, kdy mi táta a jeho přítelkyně (i ostatní členové rodiny) každou chvíli pochovali Adámka, abych mu mohla v klidu připravit baštu a sama se najíst a třeba stihnout i něco jiného. Nebo abych prostě měla chvilku volné ruce. Taky navařili a starali se o teplo, takže mi „odpadlo“ i tohle. A krom toho – když o něco opravdu jde, tak Adámek dokáže krásně spinkat dostatečně na to, abych udělala co potřebuji. Koneckonců, bez něj bych nemohla napsat tolik článků a překladů. Je to prostě zlatíčko. A v neposlední řadě mne neuvěřitelně posiluje láska, podpora a vyrovnanost Adámkova otce. I když na dálku, tak přesto velmi blízko… A samozřejmě patří díky i andělským bytostem (v lidském těle i mimo hmotný svět) a Bohu za jejich nesmírnou pomoc a lásku.

 

Pomoc a podpora vás všech mne těší o to víc, že vím, že je mnohdy těžké najít slova povzbuzení, když vám samotným třeba není úplně nejlépe... Doufám, že vaše láskyplné reakce vám samotným přinášejí stejnou radost, jako mně, když je od vás dostávám.

 

Nemůžu si teď vzpomenout, kdo to říká, ale budu citovat: „Když se vám něčeho nedostává, pak jděte a dejte to prvnímu, koho potkáte.“ A opravdu to funguje. Když potřebuji radost a smích, tak jdu a rozesměju svého syna a za chvíli výskáme radostí oba dva. Když mám pocit, že už snad ani nevstanu, že potřebuji „nést“, pak se zvednu, odnesu Adámka do kočárku a jdu s ním ven do přírody a najednou jsem plná energie. Když mám pocit nedostatku podpory a pochopení, pak se rozhlédnu a vidím, kolika lidem chybí a tehdy ji sama dám a i když to třeba někdy ani nepostřehnou vědomě, stejně cítím radost z toho, když je jim lépe. Když se chci zabarikádovat uvnitř, pak vyrazím mezi lidi. A když mi chybí láska, pak ji dávám a ona se vrací a zvětšuje už bez potřeby aktivního zásahu z kterékoli strany. Náhle krásně a přirozeně proudí. Bez potřeby slov či dotyku.

 

Přeji vám, abyste neztráceli kontakt se svým vlastním pevným zářivým bodem, abyste vždy přirozeně proudili aniž byste to již museli analyzovat, abyste prostě jen Byli, když nemáte chuť cokoli dělat a přirozeně, lehce a s láskou tvořili, když vám ze srdce prýští inspirace.

 

S Láskou a díky,

 

 

M.

 

 

 

Pro www.posvatnesrdce.cz Marie Kuchařová.