Pauza
Milovaná Posvátná Srdce a přátelé Láskyplně.cz,
možná jste si všimli, že moje osobní tvoření v uplynulých týdnech poněkud ustalo (články i projekty). Chci se s vámi dnes podělit o důvod. Částečně proto, že možná i vy se v podobné situaci občas ocitnete a třeba se v tom i poznáte, ale HLAVNĚ to je součást mé osobní terapie. Znáte to – u druhých je to mnohem snazší než u sebe… Tak tedy hluboký nádech a jdu na to:
Vlastně to není nic neobvyklého – stále znova a znova hledáme rovnováhu. Když ji najdeme, uzdravíme stará zranění a posuneme se o krok dál, pak – máme-li štěstí – máme chvilku na odpočinek a na to, abychom se nadechli, a už abychom hledali opět novou rovnováhu zase v jiné oblasti… Pokud se ale zdržíme v mezičase, může se stát, že tak trochu „zaspíme“ a pak se odchýlíme o větší kus od svého středu než obvykle… Tedy alespoň u mne to tak funguje. No a to se tedy stalo i tentokrát.
Čas od času jsem cítila inspiraci a jednala jsem dle toho – psala jsem články, připravovala projekty, sdílela jsem a spolupracovala. A ačkoli to bylo opravdu ze srdce a na základě vnitřního vedení, výsledky byly často slabé a občas i nulové. Tedy pokud nepočítám tu radost z tvoření a tu jsem měla vždy. Jenomže když to trvá delší dobu, sil začne ubývat… A tak jsem pátrala po příčině. Tedy – já jí vlastně znám už delší dobu, ale některé věci je těžké si připustit. Obzvlášť, „když přeci víte, jak to má být správně“… No a dospělo to až do fáze, kdy mi přicházela inspirace na články a třeba i akce, ale už jsem nebyla schopná to ani zformulovat.
A tak jsem si zavolala pomoc. Požádala jsem Pamelu Kribbe, aby mi zprostředkovala osobní poselství od Jeshuy. A už není, kam se před tím schovat… Ne, nebudu sdílet všechny detaily, je to příliš osobní, ale něco přeci jen…
Mé vnitřní dítě nese v sobě mnoho zranění – z tohoto života i z toho minulého a potřebuje nejen léčení, ale hlavně ochranu, protože jinak to, co jsem vytrvale léčila, je zraňováno stále znovu. Nejde o to izolovat se od světa, ale mám svůj „radar“ nastavený na přílišnou citlivost, takže do sebe natahuji bolesti a trápení druhých a také na sebe často beru jejich zodpovědnost a jejich práci. Částečně podvědomě. Moje hranice jsou stále méně zřetelné, a když se proti mně někdo obrátí a dovolí si, co by neměl, beru to jako v lekci v odpouštění, v bezpodmínečné lásce a v tom, abych si nebrala věci osobně. Jenomže jsem si neuvědomila, jak moc to zraňuje moje vnitřní dítě. Toto jsou chvíle proto, aby se za mne postavil můj vnitřní muž a nedovolil druhým, aby mne zraňovali a jednali se mnou s neúctou… (pokud to dovolím, tak se vlastně sama zraňuji a jsem k sobě neuctivá). A tak to „u mě doma“ (v mém nitru a tudíž i v mém tvoření) vypadá takto: Vnitřní dítě pláče a křičí, zakrývá si své třetí oko a uši – nechce už žádné další vhledy ani vjemy, potřebuje péči a klid, protože už nemůže; vnitřní muž se na mne nechápavě dívá a čeká, až jej povolám; a má vnitřní žena zatím „jede na plné obrátky“ a už je z toho všeho unavená, obzvlášť když všechno její tvoření a kouzlení takto vlastně znehodnocuji… Dost chaos, co?
Teď budu citovat Jeshuu přesně:
„Jsi nádherné dítě Světla. Bylas na Zemi mnohokrát a cítíš své hluboké spojení s misí Pracovníka Světla. Nyní jsi zde, aby ses uzdravila od emocionálních zranění. Jsi zde, aby ses naučila dostávat pro sebe, postavit se za sebe, ŽÍT pro sebe. Jsi obdařená darem učit a léčit, ale tyto dary mohou vzkvétat pouze na základě sebelásky a seberespektu. Buď si skutečně vědoma toho, co ti řikají tvé lidské emoce, respektuj je, jsou součástí tvé reality. Neodkládej je jako “neduchovní”. Jsi zde, abys byla obojím – člověkem I andělem, pozemskou i duchovní. Miluji tě a jsem vždy s tebou. Můžeš mne zavolat kdykoli budeš chtít.“
No, a protože to v tuto chvíli už jinak ani nejde, ukončím na čas většinu svých projektů. Teď je čas pro mě – pro novou rovnováhu, pro to, abych si začala zase víc hrát a žít svůj „lidský“ život… Určitě si ponechám jen dva projekty (s mírou) – Kryona, protože práce na překladech jeho channelingů je velkým přínosem i pro mne, a také občasné psaní (až naberu síly) a sdílení, protože i to je zároveň mojí terapií a také milým setkáním s přáteli – s vámi. Příbramská setkání ještě zvážím.
Věřím, že to nakonec bude přínosem pro všechny… Už teď je mi mnohem líp.
Děkuji vám za pochopení i vaši podporu.
S Láskou,
M.
P.S.: Nebojte, o pravidelnou dávku příspěvků nepřijdete. :-)
