Ohlédnutí za létem
Tak už léto skončilo. Opět bylo o velké vnitřní práci, ale doufám, že i vy jste si našli dostatek času na své milované a také na sebe a na zábavu a radost. Protože to je ze všeho úplně to nejdůležitější.
Dnes bych chtěla shrnout to, co se dělo u mne v uplynulých dvou měsících. I když to shrnutí není až tak snadné, už si to totiž jen stěží pamatuji. Vůbec začíná být minulost čím dál méně důležitá a také méně zřetelná. Tedy ta „zpracovaná“ a ta, která se týká tohoto života. Události dávných věků mne naopak přitahují čím dál tím víc... No ale zkusím to.
Byly to jiné prázdniny, než jak jsem si představovala, ale i tak byly rozhodně zajímavé a krásné. A možná i proto, že nebyly takové, jaké bych očekávala. Možná to vypadá, že jsem vás trochu zanedbávala, ale není to tak. Kromě překládání několika channellingů, pořádání dálkových meditací a vybírání nejnovějších příspěvků jsem si také doplňovala vzdělání, abych pak své poznatky mohla sdílet s vámi. (Ale taky jsem si užívala svých blízkých a nejbližších a plánovala kroky příští, protože mě čekají dost zásadní změny J. O tom ale až někdy příště.)
Přidávala jsem teď sice spíš jen akce a cesty, ale to z toho důvodu, že na ně prostě dozrál čas a abyste měli čas se přidat. A taky proto, že jsem se naučila dělat to, co v danou chvíli cítím nejsilněji a kam mne intuice a srdce nejvíc táhne. No a když už jsem se vydala jedním směrem, tak naplno – a proto toho bylo tolik najednou. Snažila jsem se ale přidávat i informace a energie, které by mohly být zajímavé i pro ty, kteří se nezúčastní. Mám z těch akcí velikou radost, protože vím, že jsou v souladu s vyšším plánem a cítím se poctěna, že je smím spoluorganizovat. Všichni jsme součástí velkého procesu a každý tu má svoji funkci a bez něj by to nebylo ono, ale nepamatuji si, že bych to cítila někdy jindy tak silně jako v případě našich příštích cest. A těším se tím spíš, že příští rok už pro českou skupinu bude nejspíš jen jedna nebo dvě cesty, které mám nabídnout a jinak budou k dispozici jen cesty s největší pravděpodobností bez českého překladu jako součást některé z otevřených skupin… Ale dost už o cestách.
Prázdniny jsem také věnovala studiu různých verzí nejstarší historie a spojovala své poznatky s tím, co se děje nyní a co se chystá v příštích letech. Je to dost vzrušující. Někdy se k tomu snad vrátím. Jen uvidím, co mi bude dovoleno zveřejnit zcela a co smí být určeno jen pro užší kruh. Je to pro mne dost zvláštní zkušenost. Jsem zvyklá věci říkat celé a otevřeně, ale najednou mám prostě jasné pokyny, že některé věci nejsou ještě pro všechny. Asi to má i svou logiku. A nemusí to být nutně v tom, že by měli „nahoře“ strach ze zneužití. Spíš mám pocit, že je to o tom, že věci, o které se nějak zasloužíme, snažíme se o ně, vynaložíme na ně energii či finance, tak těch si prostě víc vážíme. A pokud něco dostáváme příliš snadno, zacházíme s tím dost lehkovážně…
Hledala jsem rovnováhu mezi spirituálním a hmotným. V nejobyčejnějších materiálních starostech duchovní základ a cestu, jak duchovní pravdy převést v materiální realitu a hojnost. Učila jsem se vidět věci ze všech možných úhlů až jsem nakonec uviděla celý obraz a ten do sebe nasála a mohla pak jít opět dál bez jakékoli potřeby ho soudit či posuzovat, protože jsem prostě uviděla jeho velkolepou nádheru a dokonalost. A dokonalost nelze soudit.
Při všem tom zkoumání jsem se podívala i na svojí cestu a položila jsem si otázku, jestli jsem neodbočila. Víte, jak moc mi bylo blízké téma MM a Jeshuy a teď náhle skok do Egypta. Neodhodila jsem to všechno? Zjistila jsem ale že ne. Jsem stále na té samé cestě, jen o kus dál a hlouběji. Je zde velká souvislost a vlastně jsem jí cítila již dávno předtím, jen se mi teď začíná potvrzovat. Všechno je to součástí dalšího většího obrazu, ale ještě to nedozrálo ani ve mně, natož ke zveřejnění. Jen řeknu to, co všichni asi tušíme – Francie, Avalon, Grál, Egypt, Jeruzalém, Praha – všechno to souvisí. A jde to ještě mnohem dál. Puzzle začíná dostávat jasnější obrysy a brzy jej uvidíme úplné… Tato skládačka má mnoho vrstev a dimenzí a je velmi vzrušující.
V posledních dnech se také hodně dívám na to, co je v mém životě právě teď. A cítím se nesmírně požehnaná. Už mě nebaví ohlížet se zpátky a vrtat se v detailech a hrát si na ublíženou princeznu (což bývala od malička moje nejoblíbenější hra). Je mi moc dobře a jsem skutečně vděčná…
Děkuji.
Pro www.posvatnesrdce.cz Marie Kuchařová.