Očistná síla Nilu
Před pár dny jsme úspěšně zakončili další Egyptskou cestu, tentokrát s názvem Očistná síla Nilu. Heslo, pod kterým probíhala bylo: „New day, new way“ čili „Nový den, nová cesta / nový způsob“. Připojila bych ještě – nová výzva.
Byla to veliká zkouška, jak rychle a co nejúčinněji čelit novým a novým výzvám. A že jich opravdu bylo! Ale nakonec jsme „prošli“ myslím všichni. A to hlavně díky vzájemné spolupráci a díky Ahmedově pohotovosti. Ještě nikdy jsem neviděla nikoho tak pohotového a koncentrovaného. Nebudu psát o všech událostech – nebylo by to fér vůči lidem, kteří tyto „výzvy“ přinesli a hlavně – proč se vracet k tomu, co je již vyřešeno? Je to minulost.
11. dubna
Už první den připravil první zkoušku. Vyrazili jsme společně na večeři do naší oblíbené restaurace – vypadá to tam jak v příbězích o Šeherezádě. Když jsem vystoupila z taxíku, zjistila jsem, že jsem v něm zapomněla digitální fotoaparát. Protože jsem pár dní před tím ztratila kabel, kterým se z něj stahují fotky, řekla jsem si OK, tak ho tu mám asi nechat. Stalo se, stalo. Moje blbost. Šli jsme tedy na večeři a za chvíli volali z hotelu, že tam přišel ten taxikář a má můj foťák. Nejdřív nás dvacet minut hledal tam, kde nás vysadil, pak jel hodinu zpátky do hotelu a když nás tam nenašel, nechal tam své číslo a odjel. Vrátili jsme se kolem půlnoci, zavolali mu a on přijel znovu – asi v jednu hodinu ráno!!! A navíc si ani nechtěl vzít peníze, které jsem mu dávala za to, že se zachoval tak úžasně. Samozřejmě jsem mu je nakonec vnutila, protože to bylo prostě úžasné! Nedokážu si představit, že by se mi totéž stalo kdekoli jinde.
Mimo toho zážitku s foťákem jsme si užili výbornou večeři, čaj ve stylové čajovně a procházku noční Káhirou – noční atmosféra je v této části naprosto pohádková.
12. dubna
Tento den byly na programu pyramidy v Gíze a muzeum. Muzeum bylo zavřené, tak jsme nejdřív zamířili do Dahshouru. Cestou tam autobusu praskla pneumatika vedle úžasného místa – jsou zde bývalé filmové ateliéry a krásná zahrada, tak jsme si zde dali čaj a dohodli, že se vrátíme na závěrečnou večeři. Pak jsme už bez potíží dorazili do Dahshouru. Mám to tu ráda – je tu klid, čas na meditaci, nikdo vás neruší. Pak jsme zamířili ke Sfinze, ale ten den se prostě rozhodli zavřít dřív… a zase to bylo „dobře“. Bylo by toho na jeden den moc. V noci jsme nasedli do vlaku a zamířili směr Aswan. Cesta byla dlouhá a únavná, ale dorazili jsme celí, i když trochu rozlámaní.
13. dubna
Po náročné cestě jsme si odpočinuli, dali si oběd, prošli se po Aswanu, trochu zanakupovali a večer si dali večeři na lodi a opět procházkou zamířili k hotelu. Několik z nás si ještě vychutnalo noční nebe u střešního bazénu - prostě pohoda.
14. dubna
Ten den jsme vstávali asi ve 3 hodiny ráno, abychom se přesunuli do Abú Simbelu. Jednak proto, že jsme doufali, že tam stihneme východ slunce, ale hlavně proto, že se sem smí pouze s konvojem. V roce 1996 totiž u některého z chrámů došlo k „průšvihu“ – teroristé zde zabili asi 70 lidí. Od té doby se sem smí jen s konvojem, který vede i zakončuje policejní doprovod. Konvoj odjíždí asi ve 4 hodiny ráno a zpět se vrací v 10 hodin nebo pak až v 6 odpoledne. Málem jsme to nestihli – jedna žena z Dánska se rozhodla v 10 hodin pilně nakupovat a nemohli jsme ji najít. Naštěstí nám to prošlo, ale jen tak tak. Abú Simbel je jedním z míst, které stojí za vidění. Tady už bylo turistů víc, ale pořád ještě se to „dalo“.
Oh, málem bych zapomněla. Když jsme se ráno připojovali ke konvoji, přivítali nás místní lidé s květinami a vlajkami – oslavovali události po revoluci a tak se s námi fotili, děkovali nám, že jsme se rozhodli navštívit jejich zemi i přes to, co se říká – bylo to velmi krásné a spontánní.
Po návratu jsme si chvíli odpočinuli, prošli se a večer nastoupili na loď, která nás přeplavila do Nubijské vesnice. Trochu jsme zde pomohli s úklidem. Byla to jen kapka v moři, ale šlo jen o zkoušku. Majitel pozemku se trochu vzpouzel, že je to jeho majetek, ale myslím, že se v něm něco pohnulo. Kdo ví, možná tu příště bude čisto… Pak jsme poseděli v místní rodině, vychutnali si výbornou večeři, popovídali si, koupili pár šperků a vrátili se. Hvězdné nebe nad hlavou, řeka pod námi… to se snad nikdy neomrzí.
15. a 16. dubna
Tyto dny jsme se plavili na felluce. Jídlo nám připravovala nubijská posádka, zaplavali jsme si v chladném Nilu a opět pomohli s úklidem dvou ostrovů - za chvíli jsme měli plno a přitom to nebylo téměř znát. Nemyslete si ale, že to dělají místní. Ti by jen těžko běhali kus od vesnice a zanechávali zde po sobě haldy použitého toaletního papíru, rozhazovali plechovky od piva a rozbíjeli sklenice od whisky. Smutné bylo, že kousek od nás kotvila další loď – a ačkoli viděli, že se tam snažíme uklidit, dělali binec jak jen mohli… Změny se ale nedějí najednou. Chce to čas a trpělivost. Nikde tak snadno nenásledují příklad jako tady. Je to tak odjakživa – když byl panovník dobrý a pilný, byl takový i jeho lid a naopak – pokud byl líný a zkorumpovaný…. A to jim vydrželo. Je to ale stejné i na dalších „úrovních“ – jeden ve vesnici si koupí notebook a za chvíli ho mají (nebo alespoň chtějí) všichni. A stejně tak je to i s turistickými průvodci… no a tak když jen několik začne a přidá ekologické projekty, brzy bude Egypt jako klícka (myslím čistý jako klícka, nemyslím, že by byl jako vězení). Během tohoto měsíce jsem se setkala hned s několika lidmi, kteří ekologii a pomoc ostatním zařadili do svých programů a mám z toho velikou radost.
17. dubna
Tentokrát na nás čekal chrám Komombo. Toto místo není příliš navštěvované, protože je podceňované. Zdá se, že je příliš poničený a malý, ale ve skutečnosti je tu mnohé k vidění. Mě nejvíc zaujala přilehlá část, kde jsou ukázky řemesel a několik zvířat, které se tu chovaly…
A pak následoval přesun do Luxoru – do naprosto fantastického hotelu! Nejen že měl také bazén a hlavně nejkrásnější pokoje, ale už u vchodu nás přivítali wellcome drinky a vlhkými ručníky na osvěžení!!! Ode mne má tedy manažer pěkných pár bodů navíc :-D. Hotel se jmenuje Karnak – stejně jako chrám, který jsme samozřejmě nemohli vynechat. Večer jsme zakončili v anglické restauraci a protože jsme byli ve skvělé náladě, tak jsme se úžasně bavili.
18. dubna
Ráno jsme se přesunuli na západní břeh, kde pro nás Ahmed připravil jízdu na oslech. Musím říct, že jsem ho chvíli proklínala. S Davidem jsem se dohodla, že on pojede první (rád závodí) a já budu předstírat, že jistím skupinu a pojedu tedy poslední. Jenže můj oslík měl úplně jinou představu. Netušila jsem, jak ho „ovládat“ a on se rozhodl, že už čekal dost dlouho a tak prostě sám od sebe vyrazil obvyklou stezkou – kolem spousta aut, zbytek skupiny teprve nasedal!!! Naštěstí mě zachránil chlapec (asi desetiletý), který pomáhal svému otci s těmito výpravami. Dohonil mne, oslíka přibrzdil a ukázal mi, jak na to. Začalo mě to bavit. A většinu cesty jsem byla první já. Ostatní oslíci příliš nechtěli závodit a mého nového zvířecího přítele to bavilo stejně jako mne.
Údolí králů mne odrovnalo. Nebo spíš počasí. Už bylo hodně horko a já jsem moc nepila, protože jsem nechtěla stavět a hledat toalety… Pak jsme ještě zastavili v krámku, který vlastní jedna rodina a osobně vyrábí všechny sošky, které zde prodávají. Úžasné sošky, musím říct. Pak jsme si dali oběd v restauraci, která část svého zisku posílá na podporu dalšího dobročinného projektu a pak jsme se přesunuli do Small Pyramids, abychom předali dárky, které ostatní přivezli. Také jsme navštívili jednu místní rodinu. Následoval krátký odpočinek, večeře a neplánovaný tanec u bazénu. Úplněk, hvězdy, Frank Sinatra, břišní tance, milá společnost… romantika.
Ten večer jsme měli původně odjíždět, ale uzavřeli silnice i železnici směr Káhira, protože byl zvolen nový guvernér a lidé zde s ním nesouhlasili. Tak jsme mohli zůstat a odpočinout si.
19. dubna
Ráno jsme si ještě trochu zaplavali, zanakupovali a namísto kodrcání vlakem jsme jeli soukromým minibusem, jen jsme jeli jinou trasou, takže jsme dorazili do Káhiry akorát na noc.
20. dubna
Ráno jsme navštívili Gamela - Mistra Reiki. Je úžasný. Mohli jsme se jej ptát na cokoli, na vše měl nějakou radu. Za konzultaci nic nechtěl, jen pokud jsme chtěli, mohli jsme mu dát příspěvky pro chudé, které pak rozděluje. Jeho rodina vyrábí posvátné oleje a parfémy, které jsme si zde mohli koupit. Pak následoval přesun ke slíbeným pyramidám a sfinze. Ačkoli je v Egyptě pouze 10% obvyklého množství turistů, i tak to bylo znát. Energie ostatních návštěvníků a hlavně místních, kteří zde opravdu agresivně nabízejí různé výrobky, naprosto přehluší jakýkoli dojem z pyramid. Jen Sfinga to „přehlušila“, ale i tak vás to docela ruší. A musím říct, že se mi jak pyramidy, tak Sfinga zdáli menší než na fotkách. I tak to ale bylo zajímavé. Večer jsme zakončili v zahradách u filmových ateliérů a užili si ještě vzájemné společnosti a krásného, i když větrného, večera. Ještě krátké rozloučení a projekt skončil.
Jedna cesta je u konce, ale navazuje další…
P.S.: S Boženčiným svolením přidávám ještě její mailík. (Mimochodem, jsem hrozně ráda, že tu s námi Boženka byla. Byla úžasná a skvěle "zapadla" do party.):
Ahoj Maruško,
moc na Vás myslím......Ve čtvrtek se vrátilo fyzické tělo a zbytek se poznenáhlu vrací. Zatím jsem stále v sobě, ale i rozprostřena ve vesmíru, jsem zpomalená a je mi krásně.
Když jsem odjížděla do Egypta, tak jsem neměla žádná očekávání..., ale tato cesta předčila všechna má očekávání.... Doufám, že to chápeš, lépe to v tuto chvíli nedokážu, neb mi chybí česká slova...první dny po příjezdu jsem často měla jen anglická slova .
Skrze jazykovou bariéru jsem byla hodně sama se sebou a přesto jsem cítila sounáležitost skupiny a vzájemnou podporující energii, chvílemi jsem se v ní doslova koupala...
A pak to setkání s Gamelem bylo vyvrcholením, pro mne doslova... ach zatím to nejde do slov, co pro mne toto setkání znamenalo... a proč vlastně používám minulý čas, ono to stále působí....
Prohlížím si fotky a třídím a jsem tam....
Moc, moc děkuji Ahmedovi za vše… s láskou, vděčností a pokorou. A také Davidovi za jeho nádherné obětí na rozloučenou a jeho pozornost ke mně. A Tobě Maruško také… škoda, že tu nejsou srdíčka, jen smajlící, protože bych Ti ráda poslala srdce...
Mějte se moc krásně... líbám a objímám.
