O konspiracích, světle a temnotě
O konspiracích, světle a temnotě
Dnes bych se ráda vrátila k tématu, které už jsem zde (možná i několikrát) řešila. Zpětně své články nikdy nečtu, takže je možné, že se budu opakovat, ale mám pocit, že je načase se na toto téma opět zaměřit, připomenout ho.
Bývaly doby, kdy jsem přímo hltala konspirační teorie. Byly dokonce doby, kdy jsem je dál šířila. Některé z nich mi „dělaly radost“ (protože potvrzovaly nebo naznačovaly to, co jsem v té době cítila taky), většina z nich ale vyvolávala určitý pocit bezmoci a většího či menšího strachu. Pomohly mi? No, asi ano. Určitým způsobem. Ukázaly mi, že ne všechno je tak, jak se „veřejně říká“. Ironie je, že určitou dobu jsem zase (někdy až slepě) věřila tomu, co říkaly tyto konspirační teorie a odmítala jsem oficiální stanoviska, ačkoli jsem neměla žádný způsob, jak si ověřit daná fakta - a intuice buď mlčela, nebo jsem jí jen nevěnovala dostatečnou pozornost...
Jak je to ale teď? No ano, opět se přiznám, že i teď tu a tam pronesu něco nelichotivého třeba na účet farmaceutických firem, některých politiků a dalších – a předjímám jejich špatné úmysly. Ale už když to říkám, sama cítím, že ta informace není zdaleka úplná a hlavně že si dělám obrázek ze své pozice, nebo „hůř“, z dojmů někoho jiného. A tak jsem dospěla do bodu, kdy sama sobě říkám DOST.
Internet a sociální sítě jsou úžasné – umožňují nám svobodně sdílet a „scházet se“, pomáhat si, ale také dávají prostor pro spoustu domněnek, spekulací a třeba i podvrhů. Umožňují nám šířit to, co pokládáme za správné, ale zároveň je snadné vydávat se za někoho jiného – třeba i za vysoce vibrujícího gurua, jasnovidce či osvíceného pracovníka světla. A můžeme tomu dokonce i věřit a být velmi přesvědčivými pro druhé. I když zrovna to bude stále těžší, protože ti, kteří už „vidí“, budou schopni poznat naše skutečné pohnutky a vidět naše světlo (či jeho absenci). Zatím je ale poměrně snadné napsat článek o čemkoli a šířit jej dál. A dost možná, pokud máme pocit, že máme „stoprocentní pravdu“, ale cítíme potřebu to nějak podpořit, tak prostě do toho článku (či knihy) připíšeme, že je to podpořeno dlouhodobým výzkumem, možná si i přidáme pár titulů či zkušeností…
Teď nechci šířit další konspiraci. Naopak. Chci jen říct, že věci prostě nejsou vždy takové, jaké se zdají být. Že nikdy neznáme úplnou motivaci šiřitele těchto teorií a hlavně, že i kdybychom si byli zcela jistí jejich pravdivostí, měli bychom si nejprve položit jinou otázku: „Jak mně či druhým tohle pomůže?“ A pomůže to vůbec? Už jsem říkala, že v určité fázi mého života mi to možná trochu pomohlo a že mi to ukázalo jiný úhel pohledu. Teď už jsme ale všichni dál. Má tedy smysl vracet se pořád dokola ke starým záležitostem? A když budu tvrdit například to, že celý svět ovládá jen hrstka „mocných“, že existuje plán na naše vyhlazení, do kterého jsou zapojeny potravinářské a jiné firmy, že farmaceutické společnosti z nás záměrně vytvářejí pacienty a v podstatě nám záměrně ničí zdraví, ovšem jen natolik, abychom jim dostatečně dlouho „vydrželi“… k čemu to pomůže? Co to v lidech vyvolá? A jaká je skutečná motivace těch lidí, kteří něco takového dělají?
Možná některé pohání touha po moci, ale víte co? Teď mě napadá, že to někdy může být i touha pomoci J. Co když i někteří z nich jsou prostě přesvědčeni, že znají pravdu, že vědí, co je pro nás nejlepší a že nám vlastně pomáhají? Co když natolik věří, že například vakcíny lidem zachraňují životy? A co když to vakcíny (v některých případech) skutečně dělají? Co když oni byli přivedeni k tomu, aby nějaké vyvinuli a pomáhali lidem z tzv. rozvojových zemí? Co když jim jejich vnitřní pocit velí jít a zachraňovat ty lidi? A co když se jim to daří – a ať už je v oněch injekcích cokoli, co když to svým přesvědčením, vírou, dobrým záměrem, přístupem a vnitřní silou skutečně dělají? Bez ohledu na to, co všechno bylo do injekce přidáno.
A co když ti tzv. „nejmocnější“ mají před sebou skutečně vizi, že mohou světu pomoci, že je jejich úkolem svět proměnit v lepší místo – jsou jim k tomu dány prostředky, konexe, znalosti a je to jejich vize. Jenže třeba úplně nepochopili, jak toho docílit. Co když před námi některé věci ukrývají, protože si myslí, že bychom pravdu „neustáli“? Že bychom třeba na přítomnost mimozemských civilizací reagovali panikou (což už se stalo)? Co když jen nepochopili, že už jsme připravení? Co když jim třeba něco uniká? A co když něco uniká nám, kteří to soudíme?
Když někdy nadáváme na politiky, doktory, manažery a „kdovíkohoještě“ a soudíme je, podsouváme jim nejrůznější motivace… když je obviňujeme z podvodů, úplatnosti, manipulace… co když jsme něco nepostřehli? Možná jsou jen natolik v zajetí staré energie, že to jinak nedovedou? Co když někteří z nich jednají, jak jednají, protože si tzv. „nemůžou pomoct“? Co když jsou vážně přesvědčeni, že dělají něco dobrého? Nebo co když jsou to v některých případech (s nadsázkou) skutečně jen „egoistická paka, která si nevidí na špičku nosu“, ale je to prostě v nich a oni nevědí, jak to změnit? Nebo jim možná ani „není dáno“, aby to změnili. Co když je to k něčemu dobré? Co když právě tím, že to celé „nafouknou“, že se chovají jako „egoistická paka“ bez jakékoli schopnosti empatie či zdravého rozumu a s naprostou absencí základní slušnosti a férovosti, tak tím ve skutečnosti pomáhají? Co když tak mnoha lidem otevřou oči? Co když v nás probouzejí pochopení, že se máme znovu chopit své vlastní síly a sami jít a konat? Co když díky nim si konečně uvědomujeme, že když chceme něco změnit, musíme začít my sami – nejprve u sebe a u svého okolí. A třeba nám pomáhají si i uvědomit, že ani ti „nejmocnější“ nad námi nemají moc, když jim jí dobrovolně neodevzdáme… A upřímně řečeno – vám se nestávalo (před tzv. „probuzením“), že jste se chovali tak, že to teď nedokážete pochopit? A co víc – možná se i teď někdy přistihnete, jak děláte nebo říkáte něco úplně „mimo integritu“. Něco, o čem vůbec nechápete, kde se to ve vás vzalo… když už byste měli být tak „vědomí a osvícení“? No, mně se to tu a tam stává. Jen stojím, koukám a poslouchám se a v duchu se sama sobě směju.
A myslím, že právě to má Kryon namysli, když říká: „Nešiřte konspirační teorie, nevěnujte jim svou energii a nestarejte se o ně, i kdyby byly sebepravdivější. Ony se o sebe postarají samy. Vždy bude dost těch, kteří je budou šířit dál. Vaším úkolem je svítit. Takových není mnoho.“ A v čem spočívá ono „svícení“? No v první řadě v tom, že pochopíme svou vlastní krásu a velkolepost. Že si uvědomíme, kdo opravdu jsme. Že objevíme svou vnitřní sílu, schopnost tvořit a měnit a hlavně, že dosáhneme své vlastní rovnováhy! Píšu „dosáhneme“, ale zrovna tohle je myslím nikdy nekončící proces, protože věci se mění a budou se měnit vždy – a stále rychleji. A spolu s tím se mění i onen „rovnovážný bod“. A právě tím, že budeme sami v rovnováze, tak budeme vyzařovat „světlo“. Bude to patrné už na první pohled. Třeba tak jako u Ježíše.
No schválně si to představte: Ježíš kráčí po Izraeli, lidé ho spatří, vidí jeho vnitřní světlo, cítí jeho klid a sílu – mocnou, ale neagresivní. Vzhlíží k němu, chtějí být v jeho přítomnosti, vnímají, že jim může pomoci a tak si troufnou k němu přistoupit. Někteří se jen „koupou“ v blaženém pocitu z jeho přítomnosti, jiní se jej chtějí dotknout a jiní jej osloví a ptají se: „Rabi, řekni nám, odkud se bere tvé vnitřní světlo? Pověz nám, co bychom měli vědět.“ A teď si představte, že by řekl: „Víte, nejprve byste si měli uvědomit, že celý politický systém je prohnilý. - Pilát? Neskutečný pako. - Sanhedrin? K ničemu. - A lidi v našem náboženském systému? Vážně věříte těm jejich kecům? - Taky byste měli přestat jíst maso, protože mě nevyhovuje, já už skoro ani jíst nepotřebuju. - Taky byste se měli vyhýbat felčarům, zkuste třeba reiki. A měli byste projít tím a tím zasvěcením a meditovat (případně se modlit) dvě hodiny denně. - A pokud jde o víru? Vykašlete se na judaismus, začněte uctívat mě a přidejte se do mého systému víry. Můžeme mu třeba říkat křesťanství, když jsem ten Kristus…“ Myslíte, že by to fungovalo? Co by asi ty zástupy udělaly? No jasně, někdo z nich by možná zůstal a poslouchal. Někdo by se možná přidal a zkusil zapojit své „marketingové“ zkušenosti, aby z toho taky něco „vytřískal“. Ale myslíte, že by to někomu z nich doopravdy pomohlo?
Co tedy dělal Ježíš? Když k němu někdo přišel, nesoudil, jestli je dobrý nebo špatný – mohl přijít kdokoli, i kdyby do té doby dělal nevím co – on věděl, že v každém je Boží jiskra. A nejen to – svou láskou, postojem k druhým a svou vyrovnaností onu jiskru dokázal probudit. Měnil lidi jen tím, že byl sám vyrovnaný a milující, nesoudil druhé a ani se před nimi nechránil vizualizací ochranných štítů. Pouhou svou přítomností či dotykem, svou láskou, soucitem, laskavostí a moudrostí lidi uzdravoval – uzdravoval jejich tělo i mysl a zcela převracel jejich životy – odcházeli z míst, kde nebyli v souladu se sebou ani s „nejvyšším dobrem“ a vydávali se na duchovní cestu. Nepřesvědčoval je, nepoučoval. Jen byl sám sebou. A pokud k lidem hovořil, pak o Bohu, jeho laskavosti a lásce. Mluvil o tom, že my všichni můžeme mít to, co on. Že v sobě můžeme probudit stejné dary. Že se sami můžeme uzdravit. Jen jsme to bohužel ne vždy pochopili.
Mistři jako Ježíš nikdy netvrdili, že jiné „systémy víry“ nebo jiní prorokové jsou špatní. Sami nevytvářeli žádnou doktrínu. Nedělili nás do škatulek na „dobré a osvícené“ a „zlé ve službách temnoty“. Když už dávali doporučení ohledně řekněme „životního stylu“, pak to bylo s vědomím širších souvislostí. Tak třeba Židé a Muslimové nemají jíst vepřové nikoli proto, že by bylo vepřové horší než jiné maso a že by bylo „neduchovní“, ale protože v té oblasti a době měla prasata mnoho nemocí. Mnohé rituály (včetně způsobu modlení) byly vytvořeny tak, aby byly co nejúčinnější a měly se přesně dodržovat proto, že v té době někteří nedokázali přesně pochopit jejich dosah. A tak mnohdy jsou modlitby a meditace spojeny zároveň s pohybem, který uvádí do souladu ducha, tělo i mysl a zesiluje celý prožitek i vyslanou „energii“… Také si všimněte, že nikdo ze skutečných Mistrů na potkání neříkal: „No, víte, já jsem prošel tím a tím, mám to a to zasvěcení, denně tři hodiny cvičím, už jsem se naučil zvládat vztek a chystám se vyzkoušet tantru. Slyšel jsem, že je to fakt pecka.“ Když mluvili, pak o tom, co cítili a vnímali jako skutečně důležité. Říkali to, o čem věděli, že je to v souladu nejen s jejich přesvědčením, ale také že to pomůže těm, kteří to uslyší. A že je to v souladu s Bohem a Matkou Zemí… Nedávali na odiv svou „vyspělost a duchovnost“, nedoporučovali něco, protože to bylo dobré pro ně, ale protože cítili, že to může pomoci ostatním.
A teď ještě k jedné z nedávno objevených konspiračních teorií. Ebola. Mluvím o tom i proto, že o ní Kryon nedávno sám mluvil (opakovaně) a brzy to bude zveřejněno v jeho channelinzích. Teď jen naznačím zejména pro ty, kteří Kryonova poselství nečtou…
Existují teorie o tom, že je to vše uměle vytvořené. A kdo ví? Možná ano. Možná ne. To by ale nebylo ani zdaleka poprvé, kdyby se o to někdo pokusil. A co se stalo? Když si uvědomíte, kolikrát už nám média vyhrožovala děsivými pandemiemi a několik lidí a zvířat skutečně zemřelo, ale pak se vše nějak vytratilo… A je jedno, jaký byl původ oněch nemocí. Jak to? Gaia to nedovolila a my vlastně také ne. Například tady u nás v Čechách – není to tak dávno, co stát hromadně nakupoval vakcíny a nařizoval povinné očkování státních zaměstnanců – a co se stalo? Nebáli jsme se. Nedali jsme se vyděsit, zapojili jsme zdravý selský rozum a intuitivně jsme věděli, že to není třeba. Co je v tomhle případě jinak?
Podívejte se na země, kde se ebola šíří. Kde se to (převážně) děje? V Africe – na kontinentě, který byl tak dlouho využíván, vytěžován a zotročován. V kterých zemích? Co tam mají, že to Gaia „dovolila“? A víte co? Přímo na tom spolupracuje, protože ona nás vždy podporovala v tom, co jsme dělali „sami sobě“. A zároveň nám tak pomáhá v tom, že nás probouzí. Všimněte si, co mají ty země společného – obrovský strach. Ten tam byl už před ebolou. Tyto státy jsou zničené v důsledku bojů, rozdělování a občanských válek. Mnohé z nich se snaží zachránit tak, že drancují své přírodní bohatství, někteří i nedobrovolně. Ve velkém kácejí stromy, jejich voda je znečištěná, nerosty vyvážejí – nezůstalo jim mnoho možností, jak by jim Gaia mohla pomoci (vodou, minerály a stromy). V těch zemích se hromadně znásilňuje a vraždí – ženy, děti i Matka příroda. Jsou v mnoha ohledech nesoběstační, včetně potravin. Šíří se tam strach a pocit naprosté bezmoci. Před ebolou zde „řádily“ i jiné nemoci. V Ugandě to zašlo tak daleko, že většina obyvatel je mladší 14 let! Dovedete si to představit? Umírají zde celé karmické skupiny. A tak zůstávají jen děti. Hrozné? Možná. Ale jen z určitého úhlu pohledu. Ty děti jsou novou nadějí a jsou vlastně „okolnostmi přinuceny“, aby se probudily a tuto zemi zachránily… Z pohledu mámy nepředstavitelné a bolavé, z pohledu duše nesmírně silné a vhodné.
O co tam vlastně jde? Je to obrovské poselství pro nás všechny. Říká nám, že strach nejen neprospívá, ale naopak vyvolává ještě větší temnotu, bere nám sílu a v konečném důsledku i zdraví a životy. Je to obrovský vykřičník, který nás upozorňuje, že dodržování lidských práv, ochrana a aktivní spolupráce s přírodou, soucit a pomoc lidským i jiným bytostem… to je naprostý základ, na kterém závisí mnohé životy – i ty naše. A ještě mnoho dalšího nám ukazují. Třeba že rozdělování se do skupin (náboženských, politických, různě duchovních) vede k rozbrojům a válkám. Že závislost, nesoběstačnost a zaměřování se jen na současný prospěch (nebo lepení problémů) vede v konečném důsledku k chudobě a ještě větší závislosti, bezmoci a pak i nemoci… Těch souvislostí je mnohem víc.
Takže co uděláme? Budeme dál šířit paniku a strach? Nebo třeba začneme s tím, že těm zemím pošleme modlitbu a své světlo? Možná přispějeme na nějakou sbírku, u které ucítíme, že je správně. Možná někdo přispěje i svou fyzickou pomocí? A co třeba požádat Boha či své Vyšší Já, aby nám ukázali, jak ještě můžeme pomoci? Přímo či nepřímo. Symbolicky tím, že podobné věci „vyřešíme“ ve svém okolí a tím je dostaneme do společného lidského vědomí? Možná modlitbou a vizualizací pomůžeme tomu, aby tam jeli pomáhat ti, jejichž úmysly jsou skutečně čisté a kteří mohou opravdu pomoci? Možná můžeme stejným způsobem ovlivnit i to, že i pomoc v podobě léků, vakcín a jiných řešení bude skutečně čistá a účinná? Možná jim dodáme trochu síly a světla, aby si uvědomili, že jejich uzdravení závisí především na nich samotných? Že oni sami objeví své světlo a pomůžou ostatním? A ti, kteří už se uzdravit nemohou a je v souladu s „plánem“ jejich duše, aby odešli, tak ti si třeba uvědomí, že mohou zachránit alespoň životy svých blízkých, když se stáhnou do ústraní… Můžeme ovlivnit víc, než si myslíme. Je jen na nás, jestli se rozhodneme šířit opravdové světlo nebo jen možná vysvětlení… To je rozdíl!
Světlo uzdravuje a probouzí znalosti, dary a schopnosti – z minulých životů i zcela nové. Světlo dodává sílu, zvyšuje vibrace a zefektivňuje práci naší DNA, která pak uzdravuje a „koná zázraky“. Konspirace vyvolávají vztek a strach. Co si zvolíme?
Ale to už pro dnešek stačí.
S Láskou,
M.
Pro www.posvatnesrdce.cz Marie Kuchařová. Tento článek je možné dále šířit, ale pouze v úplné a nezměněné podobě nebo ve formě citace s odkazem na úplný text. Předem díky za respektování této podmínky.