O jídle
Jak už tomu poslední dobou bývá, tak i tento článek ve mně zrál pár týdnů. Včera jsem cítila, že nastal čas k jeho napsání, ale shodou okolností jsem zrovna dělala korektury na jeden Kryonův starší channeling, kde přesně o tomto psal. A tak jsem si sedla a ptala se ho, jestli má smysl to psát, jestli nebudu jen duplikovat informace. A odpověď byla: „Samozřejmě to má smysl. Napiš to přesně, jak to cítíš. Zde to bylo stručně shrnuto, ale ty k tomu máš ještě další informace a bude dobře, pokud je vyjádříš. Proto ti přicházely. Doplníš, co jsme s Leem chtěli vyjádřit.“
No a tak tedy přicházím s tímto zamyšlením. Trochu to zobecním a budu používat slůvko „my“ jak to mám ve zvyku, protože se od toho nechci oddělovat – některé věci se mne týkaly a jiné stále ještě týkají. A zároveň v tom nejsem sama, tak proto to množné číslo… Pokud se vás to netýká, víte to sami nejlépe.
Vztah k jídlu
Je na čase znovu si uvědomit, co to jídlo vlastně je. Je na čase uzdravit vztah, který k němu máme. Nevím, jak se to stalo, ale postupem času jsme si z jídla udělali berličku a nepřítele zároveň. Berličku tehdy, když se cítíme slabí, bezmocní, nemilovaní a nenaplnění nebo když se chceme před někým či před něčím chránit. Nepřítele, protože si kolem jídla neustále vytváříme předpoklady, historky, konspirační teorie. Jíme a zároveň k tomu přidáváme nejrůznější předsudky. Dostaneme hroznou chuť na něco, neodoláme a místo abychom si to užili, oslavili to a brali to, jako že to v tu chvíli potřebujeme – bez posuzování – tak už si v duchu říkáme: „Co to zase jím? Vždyť ten dort je samá náhražka, samý tuk, cukr. Bude mi špatně. Přiberu aspoň dvě kila…“
Místo abychom oslavili rozmanitost chutí, vůní a energií, tak na všechno lepíme nálepky – stále více potravin si řadíme do sekce „špatné, nezdravé, nebezpečné…“ A přiřazujeme tomu obrovskou moc. Je pak vážně tak divné, že se stáváme ne-mocnými, přibíráme, není nám dobře a máme stále nižší sebevědomí? Dokonce jsme zašli tak daleko, že hledáme nejrůznější způsoby, jak se některému jídlu zcela vyhnout a přeci jen odněkud vydolovat látky, které by pro nás byly tak snadno dostupné. Nebo ještě dál – přestáváme jíst úplně.
Ne nechci teď nikoho kritizovat ani odsuzovat. Neodsuzuji ani vitariány (viz tzv. živá strava) ani breathariány. Pokud se rozhodli pro tuto cestu a je jím na ní dobře, mám radost zároveň s nimi. Vytvářejí protiváhu k druhému extrému. Jen chci říct, že ať vám kdokoli říká cokoli, není to ideální způsob stravování pro všechny.
Cítila jsem, že to mám napsat. Poslední dobou se rojí mnoho videí a článků, které propagují tyto dva způsoby stravování, ale nezůstává jen u propagace. Někdy je v tom až téměř nátlak a hlavně spousta souzení těch, co se stravují jinak („jedí mrtvoly zvířat“). Straší ostatní, jak hrozně si zaneřádí organizmus a jak budou nemocní, nehledě na to, že přeci nemohou duchovně postoupit, když jedí něco tak „nízkovibračního“ jako je maso… (A vlastně tak sami nevědomky znevažují poslání a přínos zvířat a celého systému.) A tak jsem se pustila do vlastních průzkumů.
Zkoušela jsem vitariánství, ale není to cesta pro mě. Zkoušela jsem to ze zvědavosti a také proto, že argumenty „pro“ byly přesvědčivé - šla jsem do toho na základě rozumového zdůvodnění, ale mému tělu to nedělalo dobře. Miluju ovoce i zeleninu a obzvláště v syrovém stavu, ale když je mi zima, mám málo sil, nedostatek slunce nebo jsem třeba po chřipce, tak mne z toho vytáhne jedině strava vařená – nejlépe třeba hovězí vývar. A to říkám zcela upřímně. Po salátu by mi byla zima. Navíc mám někdy problém některé nevařené potraviny strávit. Koneckonců – vědecky je dokázáno, že některé vitamíny se uvolní teprve po tepelné úpravě. Jako třeba z brokolice. Jednou jsem jí trochu zkusila v původním stavu (nevařenou) a ještě týden jsem měla pocit, že prasknu. Teprve pilulky mne z toho dostaly… ;-).
Děti – nechte se inspirovat
Hodně mi pomohl pochopit i můj syn. Možná znáte to video, které teď koluje po internetu - 3letý chlapec zkoumá, co že mu to maminka dala na talíř. A když zjistí, že chobotnici, vysvětluje jí, jak je to barbarské jíst zvířata a maminka se rozpláče. Jistě to tak cítil a je to v pořádku. Pokud maso jíst nechce a nepotřebuje, je to to nejlepší rozhodnutí, jaké mohl udělat. On. A možná jeho maminka. Není to ale to nejlepší pro všechny.
Také mám malého syna. Do ničeho ho nenutím, ale nic mu neodpírám. Věřím jeho intuici (však jí nemá ještě „zmrzačenou“) a sleduji jeho reakce. Snažím se, aby měl jídelníček v rámci možností pestrý, a navíc ještě kojím. Je zdravý jako řípa a ví naprosto přesně, co potřebuje a po čem mu bude fajn. Mnohé to možná překvapí, ale stravuje se jinak, než mnozí odborníci na nové děti předpokládají. Pravda, sladké není jeho oblíbené jídlo (jen výjimečně si ho dá), ale tím líp. Zeleninu má rád, ale spíš vařenou. Syrová je pro něj milým zpestřením – ocucá ji, vysaje šťávu a pak ji buď vyplivne nebo spolkne, ale pak ho buď tlačí, takže ji vyzvrátí a nebo ji prostě nestráví a vyjde z něj druhou stranou. Překvapivě s houbami potíže nemá. Ovoce má rád syrové, ale rozmixované. Miluje brambory ve všech podobách (i coby knedlíky), maso přiměřeně, ale nejvíc zbožňuje polévky (hlavně od dědečka) – všechny (mlíkovou, kulajdu, bramboračku, zelňačku, boršč, všechny domácí masové vývary…) a když náhodou nemá na nic chuť, tak jedno neodmítne vůbec nikdy – párky :-)! No a pochopitelně mateřské mléko. Je to naprosto zdravé dítě a o tom, že by mělo „nízké vibrace“ nemůže být ani řeč. Je to normální, čilé (ale ne hyperaktivní) a radostné dítě, vývojově naprosto v pořádku. A když jsme spolu sami, ukazuje mi, co všechno už umí a někdy úplně „vrní“ energií – až mně z toho brní ruce, když mne za ně vezme.
Nechme se inspirovat svými dětmi. Alespoň v jejich přirozenosti. Nemusí to ale nutně znamenat, že co vyhovuje jim, bude vyhovovat i vám. Ačkoli u matky se to dá často předpokládat. Každopádně hodně záleží na tom s jakým „úkolem“ sem ono dítě přišlo. Možná je v tom zcela jiné. Možná je to prostě jen nová duše, která je na Zemi nováčkem, a proto jsme pro ni všichni tak trochu „exoti“. Ani tyto děti to nemají všechny stejně… Sledujte je a nechte se inspirovat, ale najděte si svou vlastní cestu.
Nenechte se nikým tlačit do kouta. Pokud chcete být zdraví, žít dlouho, cítit se dobře a stravovat se tak, abyste měli dostatek „správné“ energie k dalšímu vývoji a posunu, prostě si udělejte chvilku, posaďte se a požádejte své tělo a své Vyšší Já, aby vás vedly. A naslouchejte svojí intuici.
Nezařazujte se dobrovolně do žádné škatulky. Když si na sebe nalepíte nějakou cedulku (vegetarián, vitarián apod..), už se vám z ní bude těžko unikat a snadno přehlédnete signál těla, že něco není v pořádku. Pokud se někam chcete zařadit, navrhuji systém: „Jím dobře, pestře, kvalitně a radostně.“ Pro každého to může znamenat něco jiného. Ne náhodou jsme se narodili do určitých klimatických podmínek a zvyklostí. Není důvod pohrdat domácími (lokálními) potravinami a stravou obvyklou v naší zemi a v našich rodinách. Pokud vám ale „nedělá dobře“, může to být tím, že se z vaší DNA ozývají minulé životy, které jste strávili na jiném místě zeměkoule. Může na vás mít vliv celá řada faktorů. Krevní skupina, znamení horoskopu, strava dle ajurvédského typu… A nebo jste absolutně mimo jakýkoli systém. Prostě jen potřebujete různé věci v různých obdobích svého života. Naslouchejte svému vnitřnímu vedení…
Naše biologie jídlo potřebuje. Nejsme éterické bytosti a Matka Země to ví, vědí to rostliny i zvířata a proto je to tak zařízeno. Buďme za to vděční a užijme si to. Jídlo nám má dodat sílu, energii a může být i příjemným zpestřením. Pokud chcete být zdraví, zaměřte se především na svůj vztah k němu a začněte vnímat signály svého těla stejně jako energii, která z potravin vyzařuje a to ať je vaším vodítkem při výběru.
Mýty ohledně stravování
Kolem potravin je spousta mýtů. Něco jiného tvrdí vědci, něco jiného zapřísáhlí zastánci různých typů stravování. Obě strany znějí důvěryhodně (někdy více a někdy méně). Tak co s tím? Budu se opakovat - poslouchejte vlastní instinkt a zdravý rozum. Podívejme se na některá prohlášení.
1) Jediná správná cesta ke zdraví a dlouhověkosti. Myslím, že snad každý člověk má svůj vlastní názor, co je tou jedinou správnou cestou (ačkoli to třeba sám nedodržuje), ale tyto názory se vzájemně dost liší. Znám příběhy lidí, kteří se dožili mnoha let ve zdraví (často přežili stovku) a přitom jejich jídelníčky byl velmi odlišné – někteří prožili život v meditacích v horách, polonazí, živili se pohledem do Slunce, dýcháním prány a jídelníček si zpestřovali jedením mechu. Jiní holdují pouze rostlinné stravě, mnohdy nevařené. Další se dožili požehnaného věku, ačkoli se ládovali sádlem, máslem, klasickou českou (či jinou místní) kuchyní a byli velmi vitální, se smyslem pro humor a zdravým přístupem k životu. Jsou ovšem i tací, kteří hlásají: „Tělo má jít do hrobu zhuntované,“ a pijí alkohol, kouří, jedí prakticky cokoli a je jim fajn a mají taky už hodně starý rodný list…
Jak je to možné? Zdraví a dlouhověkost není (jen) o jídle. Je to o celkovém přístupu k životu a tom, jestli žijeme podle toho, čemu věříme.
- Pokud plynete v meditacích a žijete asketický život, pak stárnete pomaleji, protože hodně času trávíte „na druhé straně závoje“ – v kvantovém stavu a tam lineární čas nefunguje. Meditace, pobyt v přírodě na Slunci vám dodá sílu, takže máte dostatek energie na přežití a tak jídlo nepotřebujete vůbec nebo jen málo. Zajímavý způsob, ale byla by škoda, kdybyste zapomínali žít tady a teď. Pokud vás tato cesta láká, zkuste to propojit.
- Pokud se vám jedení masa a živočišných potravin příčí a vychází to opravdu z vašeho nitra, pak je to v pořádku a je to ta pravá cesta pro vás. Nezapomeňte ale tělu doplnit všechno, co potřebuje. Chce to hodně vynalézavosti a dobrých zdrojů. Ne každé ovoce a zelenina mají totiž ty látky, které by mít měly. Kupované totiž většinou už dávno není „živé“ – často dozrávají cestou v bednách, takže jim sluníčko nestihlo dát dost energie a chybí jim živiny. Bílkoviny tělo taky potřebuje, tak je doplňte jiným způsobem. Moje tělo na tohle nastavené není a také mi to připadá jako druhý extrém – příliš mnoho času stráveného kolem jídla – jeho obstarávání, přípravy a přemýšlení, jak dodat tělu to či ono. Ale jestliže vás to láká, do toho!
- Fastfood, alkohol a cigarety vám doporučovat nebudu, ale lidé, kteří se tak stravují a je jim fajn, jsou užitečným důkazem, že to není jen o zdravé stravě. Že zdraví a dlouhověkost záleží i na něčem jiném…
- No a ta poslední skupina? Ta je přesně to, co bych doporučila. Nejde o to, jakou skupinu potravin jedí, ale že jde většinou o domácí stravu – doma s láskou připravenou, často i doma vypěstovanou a hlavně že mají zdravý přístup ke všemu – i k jídlu. A pak už není potřeba tolik pitvat, jestli jíte bílé pečivo namazané sádlem, přikusujete škvarky a den co den holdujete masu. A nebo ne. Jde o to naslouchat si – co vám konkrétně dělá dobře a užít si to, připravit jídlo s láskou a vděčností. Vůbec není od věci se před jídlem pomodlit – nemusí to být vzdání díků jen Bohu, ale i Matce Zemi, rostlinám a také zvířatům… stačí jen jim s láskou poděkovat. A uvidíte, že vám bude lépe chutnat a že jen pokvetete. A neupínejte se k ničemu. Co vám prospívá dnes, vám zítra třeba nebude chutnat a naopak.
2) Energie strachu v mase. To je dost kontroverzní téma, ale pustím se do toho. Před několika dny mne navštívily duše zvířat. Byl jich celý zástup, ale komunikovala se mnou hlavně kráva vpředu. Vysvětlila mi, že jim nevadí, že jíme jejich maso. Že je to v pořádku. A nejen v pořádku, ale je to i vhodné. Bylo to tak naplánováno a oni jsou tu proto. Kdybychom je nepotřebovali, nebyly by tu. Napadlo vás to někdy? Na této planetě jsou jen ty druhy, které jsou aktuálně potřeba – vibračně, kvůli rovnováze anebo právě z toho důvodu, že jsou součástí potravinového řetězce. Kdybychom nejedli maso, vejce a jiné produkty a nepili bychom mléko, nebylo by jich tu zdaleka tolik zapotřebí. Některé druhy by přirozeně zcela vyhynuly. Ta zvířata tu jsou kvůli této zkušenosti a aby byla součástí toho všeho a když je jejich čas, jejich duše odejdou. Nesníme je – jíme jen maso, ne duše!
Víc už toho neřekla, protože to nebylo potřeba. Ten zbytek přeci víme. Není špatné jíst maso a nikdo se na nás kvůli tomu nezlobí. Co není OK je způsob chování ke zvířatům. Ten by se měl změnit. Jde spíše o to, jak s nimi zacházíme – v průběhu života i na jeho konci. Pokud je ládujeme antibiotiky, necháme je žít v klecích bez Slunce, bez čerstvého vzduchu a bez pohybu, není to fér vůči nim a ve finále jsme tím pak i sami proti sobě, protože z takového masa pak není moc živin, ale spíše „škodlivin“. Ale i to se mění a mám pocit, že brzy v této oblasti přijde velká proměna. Koneckonců už se to dostalo i do každodenních zpráv, politici si to dávají do předsevzetí a to už považuji za poslední stádium před definitivní proměnou ;-).
A jak je to tedy s tou energií strachu? Na chvíli jsem vypla myšlenky a nechala jsem k sobě připlout obrazy. A míhaly se přede mnou záběry z různých koutů světa. Záběry, kde zvířata loví zvířata. A došlo mi, že tady něco „nehraje“. Máte pocit, že zvířata prchající před predátory nemají strach? Mají a pořádný. Však to taky někdy trvá pořádně dlouho. Někdy se jim podaří utéct a někdy ne. A když lovec dožene svou oběť, je to smrt rychlá? Ne. Neviděli jste nikdy přírodopisné filmy? Smečka lvů či tygrů pronásleduje gazelu či pakoně a toho postupně zraňuje víc a víc a tomu už je jasné, že je to jeho konec, ale stejně to nevzdává a kope kolem sebe, bojuje, až mu dojdou síly a pomalu umírá. Dravec uloví králíka a letí s ním pryč, zatímco o n ještě žije… Krokodýli stáhnou zebru pod vodu a dlouho s ní točí pod vodou, až ji utopí… A teď mi upřímně řekněte – máte pocit, že třeba lev díky tomu přebírá energii strachu? Že jeho vibrace jsou slabé či nízké? Ne.
A co takhle domorodci? Uloví zvíře, uctí ho, tancují u ohně v jeho kůži, oslavují to a vědí, že přebírají sílu onoho zvířete. Všechny jeho silné stránky. Děkují mu za to – nejen slovy, písněmi a obřady, ale i tím, že zužitkují naprosto vše až do posledního chlupu. Neplýtvají, neopovrhují ničím. Neříkají si: „Fuj, maso, to ve mně bude hnít a já pak budu prdět. Bude mi blbě, zvýší se mi cholesterol, ztloustnu a ještě navíc přeberu jeho strach.“ Ne. To oni nedělají. To děláme my „civilizovaní“… Pravda. Maso volně žijícího zvířete je jiné než toho, které je chované v chlívě bez možnosti výběhu. Ale to už je jen jiné téma.
3) Vyšší a nižší vibrace. O tom už jsem před chvílí psala. Ano, lidé, kteří jedí pouze rostlinnou stravu, „vibrují“ jinak. Neznamená to ale, že by vibrovali výše. Jsou většinou jemnější a tak trochu více éteričtí – jako rostliny. Schválně zkuste i jiný pohled: Rostliny jsou krásné, jemné, voňavé – stojí ale osaměle, každá sama za sebe, plodí díky opilování a jak se množí? Zvířata jsou oproti tomu kontaktní, často potřebují žít v párech a ve skupinách a minimálně na množení potřebují toho druhého… Starají se o svá mláďata, vzájemně se varují před nebezpečím a žijí v symbióze s ostatními druhy. Jasně, neplatí to vždy, ale často ano. No nebyla by škoda mít ve svém životě jen rostlinnou energii? Mně osobně by ale ona živočišnost chyběla. Kontakt, blízkost, vášeň, emoce, dravost i něha… Maso vibrace nesnižuje. Negativní vztah k němu ano. Maso vibrace prohlubuje, rozšiřuje, doplňuje a také pomáhá uzemnit. Ale chápu, že nemusí chutnat a vyhovovat každému…
4) Živá strava. O tom, co je a není „živé“ už jsem se zmiňovala před chvílí. To, že něco není uvařené, ještě neznamená, že je to živé a plné vitamínů. Kupované ovoce a zelenina – obzvláště pokud je dovážíme z dalekého zahraničí – často uzrává v bednách na lodi či nákladním autě. Už dávno v nich nepulzuje život a Slunce jim nestačilo předat sílu, zem živiny. Pokud chcete dovážené ovoce plné života, musíte si koupit takové, které bylo dopraveno letecky a to se zase pořádně „prohnete“ u pokladny. Chcete-li tedy opravdu něco zdravého a plného vitamínů, vypěstujte si to na zahradě nebo nakupujte lokálně produkované potraviny – nejlépe od někoho, koho znáte. Nespoléhala bych se úplně na označení „farmářské“ ani „bio“. Ne vždy je to označení oprávněné.
Kvalitní potraviny
Jak rozeznat kvalitní potraviny - obzvláště pokud máte omezené zdroje a finanční prostředky? Nejprve se porozhlédněte, zda v okolí není někdo, kdo by prodával doma (na farmě) vypěstované potraviny. Můžete být příjemně překvapeni cenou. Já třeba sehnala domácí med za 80 Kč/kg, 1,5 l kravského mléka (bez jakýchkoli úprav) za 12 Kč, domácí vejce za 2,50 Kč a jablka, ořechy, mrkev a další jsme prostě dostali, protože měli příbuzní víc zásob, než upotřebili. Také úroda borůvek a hub byla loni štědrá a na zahradě se nám také dařilo…
Pokud o nikom takovém nevíte, nemáte možnost nasbírat si něco z lesního bohatství a jste odkázáni na nákup v obchodě, i tam se dá pořídit docela dobře. Na některé potraviny jsou lepší specializované obchody. Pokud ale ve svém okolí nemáte žádný kvalitní nebo jsou ceny příliš vysoké, i v supermarketu můžete mít štěstí.
- Kupujte pouze to ovoce a zeleninu, které má právě „sezónu“ – tzn. citrusy v zimě, jahody v létě apod.
- Čím kratší dovoz, tím zralejší ovoce bylo, když jej sklízeli.
- Důvěřujte svému instinktu, zastavte se u regálu a vnímejte energii, která z potravin vyzařuje (může jít klidně i o těstoviny). To nejlepší nemusí být nutně nejdražší. A obzvláště u ovoce a zeleniny je snadné poznat, co je čerstvé. I když obchodníci někdy dovnitř dostříkávají vodu a zboží leští a voskují, tak to při bližším zkoumání stejně poznáte – ať už podle celkového vyzařování nebo jednoduše podle vzhledu (ovadání, zasychání nebo „nedejbože“ začínající plísně a hniloby), ale hlavně podle vůně. Pokud se vám stane, že je všechno ovadlé, oschlé a bez vůně, nekupujte nic. Rajčata a okurky bez vůně a bez chuti – to už můžete přežvykovat ponožky, citrusy dozrávající v bednách chutnají jak umělá hmota a nedají vám vůbec nic kromě pachuti v puse. To si radši kupte špagety a dejte si je s máslem a bude vám mnohem líp.
Když nakoupíte kvalitní potraviny, nepotřebujete jich zdaleka tolik. Proč je tolik lidí s výraznou nadváhou? Mimo jiné proto, že často jedí jídlo, které je plné chemie a nemá v sobě vůbec žádné živiny - pak ho potřebují obrovské množství a to se pak v těle hromadí. Kvalitní potraviny vás zasytí, podpoří vaše zdraví, nemusíte jich sníst tolik, takže ušetříte energii při trávení a v neposlední řadě i peníze…
No, myslím, že to pro dnešek stačí. Znovu opakuji: Nenechte se nikam tlačit, nevytvářejte si mýty kolem jídla. Užijte si ho, radujte se z něj a berte ho jako přirozenou součást života. Jezte tak, aby vám bylo příjemně a dobře a buďte v tom k sobě naprosto upřímní. Jídlo má být pomocí a přínosem, ne zdrojem depresí. A pokud si ho užijete s radostí a vděčností, budete v souladu nejen se svým tělem, ale i s Gaiou a vším živým na ní. Nebudete klást životu odpor, ale poplynete s ním… Jíst to, co mi dělá dobře, i to je vyjádřením zdravé sebelásky a zdravá sebeláska je nejvíc, co můžete momentálně pro sebe i svět udělat.
S Láskou,
M.
P.S.: Abych nezapomněla – zde je odkaz na channeling, kde Kryon hovoří mj. i o tématu stravování a o zvířatech – Akášický systém.
Pro https://www.laskyplne.cz/ a https://www.posvatnesrdce.cz/ Marie Kuchařová.