MM: Velikonoční poselství pro ženy
Při ní jsme seděly, s moudrostí ve tváři,
jí slova se slyšely, jak v svatém oltáři,
její jsme dostaly, světlo hvězd do dlaní,
abychom nesly jej po věky, bez zbraní.
Jejím radám se učily, naslouchat Bohyni,
té jež v nás zůstává, a nikdy neviní,
pro její lásku jsme viděly zázraky,
pro její srdce jsme letěly nad mraky.
Pro vlastní duši jsme sbírali poselství,
pro sílu posvátnou držely tajemství,
pro ženskou sílu jsme přinesly obětí,
abychom dostály čistého početí.
Abychom z lůna hvězd, plod lidský zrodily,
abychom pod srdcem, s láskou jej nosily,
abychom v souladu, s tím kdož nás miluje,
věřili, že život posvátně pulzuje.
Abychom unesly tíhu svých poselství,
nesly svou víru dál i v dobách bezvěrství,
srdce své již nikdy neskryly za dlaní,
protože srdce jen srdcem se poraní.
Však z každé teď rány tvé, květ lásky rozkvétá,
nesouc své poselství, jak žhavá kometa,
jen skrze slzy tvé, proudí tvá naděje,
že srdce v lásce své, navždy se zachvěje.
Vítej svou duši zpět, zpět vlastní poselství,
zpět vlastní odvahu, i touhu po ženství,
s jarními dotyky, duše květ otvírá,
všechno jež ukryto, na svět se prodírá.
Vítej svou nádheru, s prvními doteky,
sluneční paprsků, jež hřály po věky,
otvírej náruč svou, pro krásný prožitek,
pozvi svou lásku zpět, pro jarní přípitek.
Pohár všech pokladů, s jarem se otvírá,
všechno jež čekalo, v život se prodírá,
všechno jež tesknilo, v radost se obrací,
všechno jež netřeba, k zemi se potácí.
Užij si prožitek, pocitu spojení,
jež znovu, navěky, s ženou tě promění,
uvěř v svou lásku zpět, víře i naději,
já velkým žehnáním ku tobě přispěji.
Obracím srdce své, skrze tvé pocity,
vždy byli duši mé, překrásně odkryty,
jsem ženou jež ženy, po věky chránila,
neboť jsem posvátné, splynutí zažila.
Tolik jsem učila, duši tvé ženy,
a znova se navracím, v dobách tvé změny,
znova k vám dýchám, skrze svá poselství,
a děkuji že opět, toužíte po ženství…
Lenka Chudějová - www.mandalysposelstvim.cz