Karen Bishop - Haló všichni
9. února, 2011
Haló všichni,
Chtěla jsem poslat tento dopis, neboť předpokládám, že je to v těchto nepředvídatelných časech důležité. Jsme velmi úspěšní při vstupu do nové reality a vyšších dimenzionálních zkušeností a tyto zkušenosti, které to vytváří, jsou vlastně bezcenné, neboť nám při nejlepším mohou připadat šílené a zvláštní.
V tomto roce 2011 se pohybujeme skrze portály 11 bran a necháváme mnoho za námi. Touto cestou, s datem 11 v každém měsíci, a má to také mnoho společného s 11 branou samotnou, přesto postupujeme v malých explozích, čímž se pohybujeme blíže k našemu novému prostoru, až jednou konečně budeme na místě se vším všudy.
Tak tedy, protože se pohybujeme kupředu po malých přírůstcích, jsme částečně tady a částečně tam, a toto je důvodem, co způsobuje podivné a nepohodlné zkušenosti pro mnohé z nás. Avšak také vím, že tyto podivné pocity a zkušenosti, jež popíši dále v textu, jsou velmi běžné ve zkušenosti vzestupu. Nejdříve se objevily kolem roku 2000, a nyní se objevují znovu. Toto v této směsi dokazuje, že se skutečně vyvíjíme do zcela nové reality a nové zkušenosti, nechávajíc minulost za námi, zhruba tak 3 roky, daleko za námi je povzbuzující podpis.
Neboť jsme byli v náhradní animaci po dobu zhruba 3 let, čekajíc na ty na planetě, jež se mají chytit za své vlastní vnitřní světlo, které plynulo z vesmíru v liánách, z univerza anebo od ostatních, jež v sobě své světlo již drželi. Mnozí, kteří přišli, konečně vyhlásili, že jsou hotovi se svou prací asistování v tomto plánu vzestupu a chtějí být nyní volní. Po té bylo konečně rozhodnuto, že se pohneme kupředu, bez ohledu na to, co se děje, neboť hra na výdrž probíhala tak dlouho, že někteří jednoduše odešli, byli poškozeni a unavení a znudění mimo jakákoliv známá měřítka.
Takže po několik týdnů a měsíců se pohybujeme kupředu a jsme propouštěni, i když jen v malých přísunech. V průběhu několika posledních let jsme byli v porodním kanálu, nebo tunelu, jestli chcete, a když jsme byli v tomto prostoru, je prakticky nemožné vidět cokoliv. Navíc nejsme připojeni prakticky k ničemu. Sami v tunelu, na loďce plující v moři, žádný vítr, žádná vesla, ve stojaté vodě, nikdo po naší levici či pravici. Avšak nyní se pohybujeme kupředu a to vyvolává tyto zvláštní pocity, že jsme na dvou místech najednou.
Můžeme se cítit úplně vytlačeni z prostoru, neboť nejsme úplně přítomni. Můžeme cítit, že mluvíme, avšak ne v našich tělech…že slova vycházejí od někoho jiného…určitě ne od nás. Můžeme se dívat do zrcadla a divit se, kdo je ta osoba, neboť nemáme ponětí, kým jsme a nebo kde jsme, protože nejsme zrovna úplně přítomni.
Můžeme zažívat obtížné časy při interakci s ostatními, neboť ti tady nejsou také přítomni! Můžeme se cítit ztraceni, v neznámé zóně, a připojeni k ničemu. Může se stávat, že si nevzpomeneme na význam čehokoliv, a nevzpomeneme si jména běžných objektů (je to velmi běžné ve fázích přechodu!). Můžeme zažívat velmi neobvyklé potíže dokončit větu, neboť se ztratíme. V době, kdy píši mou novou knihu, začnu myšlenku nebo větu a pak se to ztratí někde tam a trvá to celou věčnost uchopit ji a dovést ji zpátky… nemohla jsem ji nikde najít… byla zdánlivě pryč z mého prostoru. Můžeme zapomínat naše jména a data narození, což je také velmi běžné.
Souhrnně řečeno, prostě se cítíme, jako bychom nebyli plně přítomni. Takto si můžeme připadat, jestli nemáme Alzhaimra, neboť symptomy jsou velmi podobné. Avšak na rozdíl od Alzhaimra, všechny tyto symptomy časem odezní, neboť jsme důkladně zaplétáni do našich nových prostorů ve vyšších dimenzích.
Fyzickými symptomy jsou naše známé potřeby jíst každé dvě hodiny, s dramatickým poklesem krevního cukru. Naše těla jsou důkladně připravována pro tuto novou realitu, prochází masivním přechodem, a potřebují všechno možné palivo, které mohou dostat. Můžeme se cítit slabí a vyčerpaní, a máme energii jen v určité dané okamžiky. Jak se pohybujeme kupředu do nového, můžeme se stávat rozrušeni novými nápady a výtvory, a pak nemáme potřebné palivo anebo energii, abychom je zrealizovali, a pak na chvíli zase odejdou. Jsme stále ještě unavení z celého tohoto procesu, a jak probíhal. Je zapotřebí masivní oživující periody, a já doufám, že jsme schopni tento vzácný dar přijmout, v časech, které nadcházejí.
Můžeme pociťovat, že prožíváme zkušenost v jednom světě, a pak najednou jsme v dalším světě nebo realitě, a my musíme žonglovat a podpírat se, skákat zpátky a kupředu přes masivní, rozpolcený, prázdný prostor, což nás nechává zmatené, rozhozené, vyčerpané a rozpolcené. Avšak jsou zde i manifestace v tomto světě, jež nás usměrňují na cestě mezi dvěma světy.
Můžeme být v začínajících fázích něčeho nového a vzrušujícího, avšak stále nejsme schopni opustit vše staré a nechat to za námi. Takto můžeme toužit začít s naším novým světem, ale nejdříve musíme rozvázat spojení se starým nebo ukončit poslední pouta naší staré reality před tím, než se můžeme pohnout kupředu novými cestami. Určitým způsobem jsme započali s novým, avšak jsme stále ve starém, žijíc v obou světech, což způsobuje ještě více rozporů a zmatení. Anebo také přichází nové možnosti, ale my tam ještě nemůžeme jít, protože nejsme vypořádáni se starým.
V průběhu těchto přechodů můžeme pociťovat jako bychom se potápěli, toneme v možných finančních ruinách, a můžeme přemýšlet, jestli vůbec přežijeme. Avšak jako vždy při vzestupu, naše potřeby jsou stále uspokojovány, a obzvláště v těchto časech, máme prostě to, co potřebujeme, avšak možná nejsme schopni vytvářet další finanční podporu, neboť jsme museli žít z našich vlastních energií za poslední tři roky. Takže přesto, že jsou naše potřeby uspokojovány, je to jen na to nejnutnější. Jsme pozorování z vrchu a monitorováni, a když je potřeba více podpory, zázračně se to nějakým způsobem objeví, abychom se mohli jemně usadit (k tomuto přidávám srdečné díky všem, kdo mi poslali finanční dary… byly velmi ceněné a potřebné. Mockrát vám děkuji).
Jak se prodíráme kupředu, do nové reality, nechávajíc vše staré za námi, i když jen po malých a stabilních množstvích, dostaneme velké postrčení a mnohem větší posun s příchodem rovnodennosti v březnu. V průběhu tohoto času, budeme mnohem jemněji doprovázeni do našich nových prostorů… prostorů, které nám mnohem více vyhovují, neboť jsme zanechali za sebou to, co nám již dále nevyhovuje. Takže jakmile dorazí velký úder a velké světlo skrze rovnodennost, bude to sloužit k podpoře nás samých způsobem, který jsme si ani nedovedli představit. Taktéž nás to jemně zatlačí do dramatických prostorů nového světla, k něčemu, čeho se můžeme držet s mnohem větší pevností pro nás pro všechny. Něco, co jsme již velmi dlouho neviděli.
Přeji Vám nebe ve Vašich srdcích, hvězdné světlo ve vašich duších, a zázraky ve Vašich životech v průběhu těchto zázračných časů
Karen Bishop