Ještě jednou o roce 2012
O roce 2012 toho bylo řečeno, napsáno i nafilmováno tolik, že jsem dlouho váhala, jestli mám i já něco napsat. Ale nějak mne to vnitřně "nutí", tak tedy alespoň pár slov...
Všichni se ptáme, jaký bude tento rok? A já doufám, že bez přívlastku... Jedním z našich hlavních úkolů je totiž přestat věci soudit a posuzovat. Přestat věci dělit na dobré a špatné, takové a makové - přestat oddělovat věci i sebe sama... A mám-li přeci jen tento rok nějak konkretizovat, pak bych si přála, aby byl rokem:
- Nejvyššího dobra pro všechny. PRO VŠECHNY!!! A nejvyšším dobrem myslím to, co je v zájmu našich cesta vývoje našich duší, nikoli jen to, co si přejeme. Nepřejme si VÍTĚZSTVÍ. Protože pokud vyhraje jeden (člověk, skupina, teorie), pak je druhý poraženým a v tom případě jsme prohráli oba... Přejme si posun, změnu, mír, volnost a lásku, ale "necpěme" do našich přání žádné teorie ani způsoby, jakým toho má být dosaženo. Dejme důvěru Životu, Bohu, Zemi, našim Vyšším (Vnitřním) Já...
- PoKROKU. Před pár dny jsem při procházce naslouchala, co se ve mně ozývá, když se zeptám, co vede k pokroku či posunu... a odpověď zněla: 3 kroky:
1) Krok dovnitř - vejdeme do svého nitra (srdce) a nasloucháme - sobě, Bohu, svému vyššímu já, tělu, duši, cestě... ponoříme se, abychom zjistili, co je pro nás v danou chvíli nejlepší a co máme (chceme, toužíme) vykonat.
2) Krok vpřed - tento krok znamená určitý posun - naučení se něčeho nového, nové pochopení, osobní vývoj - něco, co uděláme, aby se realizovalo naše přání. Někdy může být tímto krokem vpřed paradoxně i krok vzad - vrátíme se k minulým událostem či činnostem, abychom je pochopili a vykonali znovu, napravili nebo protože jsme zjistili, že jsme byli na správném místě, jen jsme si potřebovali "odskočit", abychom se něco nového naučili a to mohli přinést nyní...
3) Krok stranou - toto není úhybný manévr. Je tím myšleno, že se máme rozhlédnout kolem sebe a uvědomit si, že nejsme sami. Pokud chceme přinést změnu - ať už celosvětově nebo v osobním životě - měli bychom si uvědomit, že tato změna ovlivní i ostatní. Ano, jednejme podle toho, co cítíme, ale ne tak, že budeme ignorovat ostatní, případně vyslovovat soudy o jejich cestě. Čím víc nás na změnu bude, tím pevněji bude ukotvena. A ukotvení neproběhne, pokud budeme popírat cesty, způsoby, víru a záměr ostatních... Tento krok je krokem smíření. S ostatními i s aktuální situací. Z ní přeci vycházíme, tak ji nejprve přijměme...
- POCHOPENÍ. Pochopení pro sebe i druhé, pochopení vlastní cesty, pochopení vývoje, pochopení zkoušek...
- NEBOJE. Nebojme se a nebojujme.
- Teď a tady. Nečekejme na žádné konkrétní místo ani konkrétní datum. Věřím, že v prosinci t.r. se toho stane mnoho a možná nás to i zavolá na určitá místa - blízká i vzdálená, ale tehdy se odehraje jakési přehoupnutí pro lidstvo a možná jej ani v tu chvíli mnozí nerozpoznají. Aby k tomu ale bylo možné dojít a toto přehoupnutí udělat, je potřeba hodně vykonat. Náš osobní posun (či osvícení) probíhá už několik let a je to den ze dne silnější. Buďme si vědomi každého okamžiku. Každý den se setkáváme s výzvami a každý den na nich máme pracovat. Náš osobní posun může nastat kterýkoli okamžik - a okamžiků "osvícení" může být mnoho. Tak buďme PŘI TOM přítomní... Neodkládejme to na prosinec.
- Činu. Dělejme něco pro to, aby změna nastala. Má-li nastat fyzicky, měli bychom se i fyzicky pohnout (a nebo třeba se i občas zastavit) - prostě nezůstávejme u meditací a vizí. Vyražme "do světa" či jak se říká "mezi lidi" a buďme sami sebou.
- Pravdivosti. Čím dál víc vidím kolem sebe, že nejenže se lež nevyplácí, ale spousta lidí ani nemá chuť lhát a i kdyby chtěli, stejně už jim to ani nejde. Pravda vychází najevo. Ale pozor! V mnoha ohledech existuje mnoho malých pravd, které dávají dohromady celek. Takže jednotlivé "minipravdy" neposuzujme ani neprosazujme tu svou na úkor druhých. Spíše buďme pravdiví a upřímní ve svém konání a to až "na dřeň". Každá neupřímnost (hlavně k sobě) se projevuje velmi silně a obvykle obratem.
- Žití své pravé podstaty. Začínáme pouštět a opouštět to, co bylo dřív naší součástí. Lidé už tolik netouží po různých technikách, dovednostech, nepátrají tolik v minulých životech (pokud na ně doslova "nevyskočí"), protože si uvědomují, že by je to jen odvádělo od plného soustředění na teď. Třeba to bude později jiné, ale teď kolem sebe (i v sobě) vnímám, jak je důležité dělat "svou práci" a trávit svůj život podle toho, co je pro mne důležité (i to tak je časově rozdělené - tomu nejdůležitějšímu věnuji nejvíce času a prostoru...). Všechno ostatní, co mám vědět, znát, osvojit si - to přichází "shůry" nebo "z nitra" či různými dalšími způsoby. Nemám (a ani nechci) se po tom shánět, hledat to apod. Mám prostě žít naplno - soustředit se na to, co přichází a na to, co JE. Plnit si své úkoly. Naplno. A úkolem může být klidně i procházka, dětská hra, posezení s přáteli... a nebo řešení dlouho odkládaných věcí.
...
Je toho jistě mnohem víc, ale teď už mne nic víc "nenapadá" :-). Jednotlivé myšlenky postupně přicházejí a lehounce jako motýl usednou na své místo a splynou s ostatními - přestávají být myšlenkami a stávají se součástí mne, součástí nás. Zůstávají jen pocity... a pocit z tohoto roku mám opravdu krásný. Už nebudu psát, že to bude lehký rok - hodně záleží na nás a na tom, jak se ho ujmeme. Čím pravdivější, upřímnější, oddanější a vyrovnanější budeme my ve svém nitru, tím lehčí a krásnější tento rok bude - tedy pokud jsme si to tak vybrali...
A teď se připomněla ještě jedna věc:
Společně se posouváme k jednotě, ale jakoby ta cesta vedla přes "rozdělení". Jsme jako buňky v těle - každá má svojí vlastní funkci, pak je součástí nějakého "orgánu" a zároveň tvoří celek s ostatními. No a jak tak usedáme na svá místa, koukáme kolem a zjišťujeme, že ten či onen fungují jinak... to ale neznamená, že by dělali něco blbě!!! Prostě jen ke své činnosti potřebují trochu jiný systém. Nesuďme tedy. Soustřeďme se na to "svoje" a na celkové fungování organismu...
Tak ať náme to naše společné tělo pěkně "šlape" :-)
S Láskou,
Posvátné Srdce M.