Jennifer Hoffman: Probuzení ve spícím světě
Jako dítěti se mi stále opakoval sen, v němž jsem byla jediným živým člověkem na světě. Procházela jsem tichými ulicemi, hledala nějaké lidi, ale nikdo tam nebyl. Byl to strašidelný sen, protože jsem byla úplně sama a neměla jsem nikoho, s kým bych si mohla popovídat, nebo kdo by se o mne staral. Nyní jako dospělá vím, že ten sen se vztahoval k tomu, co zažívají mnohé zdejší indigové a křišťálové bytosti, když jsou probuzené ve světě, jenž částečně nebo úplně spí.
Toto vědění je zažíváno jako pocit, že jsme velmi osamělí, nedostává se nám podpory, nikdo nás nechápe a chybí nám silná a hluboká pouta k lidem podobného ducha. Díky tomu, že jsme se probuzení už narodili, intenzivně si uvědomujeme, že ti druzí spí, a protože nejsme schopni s nimi navázat spojení, cítíme se sami. To však může být způsobeno naším chybným vnímáním, protože my tu nejsme nutně proto, abychom je budili. Jestliže máme ten správný pohled na svůj vlastní stav probuzenosti, můžeme jim poskytnout důvody, proč by se měli probudit.
Indigové a křišťálové bytosti, ta starší generace a nepochybně i ti narození od roku 1990, se narodily probuzené, což znamená, že vědí, že život a existence jsou něčím více než je to, co vnímáme svými fyzickými smysly. Většina je vysoce intuitivní, empatická a citlivá, což je požehnáním i výzvou. Požehnáním proto, že vnímají svět mnohem důkladnějším, osvícenějším a duchovnějším způsobem. Výzvou pak z toho důvodu, že si též uvědomují, kolik lidí na světě spí, kolik lidí je nevědomých a neuvědomují si to. Indigové a křišťálové bytosti pak mají pocit, že by s tím měly něco udělat, aby ty lidi probudily a změnily svět. Avšak znamená to lidi budit nebo nechat je spát, dokud nebudou připraveni? Kdo rozhodne, kdy je na to ten správný čas?
Některá Indiga se domnívají, že by měla být hlasitě vyzvánějícím budíkem, jiným vyhovuje být něčím jako knoflík ,,zdřímnutí" na budíku. Někteří křišťáloví čekají, až se svět probudí, než něco podniknou, jiní se ztratí ve svém zoufalství ze světa, jenž potřebuje lásku, ale není jí otevřen. Výzva, jíž oni a všichni, kteří jsou probuzení, musí čelit, spočívá v tom, být jiní, být ztělesněním onoho rozdílu ve světě, jenž potřebuje nejprve vidět novou stezku dříve, než bude ochoten zvážit ji jako alternativu k těm existujícím. Stav probuzenosti způsobuje, že si uvědomujeme, co je třeba ve světě změnit. Učíme se pravdě (což nás někdy vede domněnce, že naše snahy nejsou oceňovány), že lidé se probudí až tehdy, když se cítí připraveni, ne dříve. Pokud jsme ztělesněním onoho rozdílu mezi spícími a probuzenými, právě to svět probudí k jeho vlastnímu potenciálu.
Je na nás, abychom světu ukázali možnosti, které jsou k dispozici, nikoliv tím, že bychom mu říkali, že spí, nýbrž tím, že ukážeme, jaké je být vzhůru. Jestliže ostatním předvedeme alternativu tak přesvědčivou a o tolik více naplňující než stav spánku, svět se probudí, neboť k tomu bude mít důvod (což je cosi, co nechápeme, když jsme už probuzení).
To, že jsme se probuzení již narodili, ještě neznamená, že musíme světu sdělovat, že spí, dokud se sám nerozhodne ze své dřímoty vzbudit. Namísto toho to lze vidět jako schopnost, stav mysli, jako porozumění a vlohy k tomu, abychom byli schopni světu ukázat, proč je mnohem více radostné a naplňující, jsme-li probuzení, namísto toho, že bychom spali... a svět se rozhodne se probudit.
Copyright ©2013 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia, Inc.
https://enlighteninglife.com
(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen aktivní odkaz na původní zdroj a tato poznámka - pro https://www.reiki-centrumpraha.cz/ přeložila Lucka K.)