Jakým způsobem "pracuji"
Několik z vás se mne ptalo, jakým způsobem vlastně "pracuji", jakými kurzy jsem prošla. No a asi na popáté mi došlo, že to vlastně nemám na svých stránkách uvedeno...
Tak tedy - pokud jde o kurzy, tak pokud to vezmu "pouze" po spirituální a ezoterické stránce, tak jsem prošla asi jediným kurzem - a to výkladem mariášových karet, ale vykládám jen pro sebe.
Pokud jde o školení či semináře, tak těch jsem několik navštívila - šlo o nalezení vnitřní rovnováhy, jak čerpat energii ze zdroje a několik dalších.
No a z "ostatních" jsem se zúčastnila několika meditací a dvakrát jsem přijala deekshu (mimochodem, krásný zážitek).
Kdysi na začátku jsem z toho byla trochu nesvá. Jako bych nikam nepatřila. Nic mě prostě nevábilo a já nevěděla proč. Pak jsem pochopila, že si mám najít svojí cestu a svůj způsob. A tak jsem prostě šla. Zatoužila jsem po vlastním webu, ale pořád jsem nevěděla, odkud začít. No a tak moje sestra řekla: "Prostě si sedni a začni." No a tak jsem začala. První krůčky byly dost nesmělé. Ale pak se to docela hezky rozjelo. Mezitím jsem tu a tam i překládala channelingy a také informace k ukotvování bran 11:11. No a to mě hned posunulo dál. A pak se články začaly nějak proměňovat. A já taky.
Jednoho dne jsem zjistila, že píšu článek třeba o něčem, co mě trápí - a najednou mne zaleje takový hřejivý pocit a já píšu a píšu a mysl ani moc nevnímá obsah, ale celá moje bytost cítí, o čem to je. Prsty mi samy jedou po klávesnici a tvoří slova a věty. No a pak je článek hotový. A totéž se mi děje i při rozhovorech či psaní s některými lidmi. Někdy si jen tak s někým píšu nebo povídám a ten člověk se třeba začne ptát na věci, které znám - možná mi o tom vyprávěl někdo jiný nebo jsem o tom četla nebo jsem tím sama prošla. A pak mu tedy vyprávím příběh, který se k tomu váže. A tak si tak sdílíme a energie proudí. No a někdy přijde něco, s čím jsem si sama nevěděla dřív rady a najednou se objeví zase ten nádherný hřejivý pocit a já zase mluvím, všechno je najednou jasnější a já se slyším, jak vyslovuji odpověď, která je pro nás oba.
Ptáte se mě, jestli sama někdy "channeluji" nebo hovořím s anděly. Od malička jsem si povídala s Bohem, ale nikdy jsem ho nevnímala jako něco odděleného. Tedy možná později - někdy mezi 16 a 26, kdy jsem procházela obdobím, kdy jsem jakoby zapomněla na něj i na své já. Bylo to součástí mojí cesty. Ale předtím i potom, jsem s ním sice mluvila, ale neslyšela jsem ho jako hlas "shora". Jeho odpověď jsem spíš cítila a vnímala všemi smysly, ale nikdy zvenčí. Pokud jde o anděly a průvodce, jejich pomoc většinou vnímám v podobě lidí, se kterými se setkávám, knih či článků, které mi posílají do cesty, útržků rozhovorů nebo prostě jen příjemného pocitu. Někdy cítím i jejich pohlazení. A někdy když se mnou chtějí hovořit, tak mě šimrají v uchu :-)). Ale i jejich odpovědi spíš cítím uvnitř než abych je slyšela odkudsi zvenčí. Jednou jsem přijala poselství od Matky Země a také se s ní setkávala či spojovala v meditaci. Teď si většinou jen lehnu do trávy a hledím jí "do očí" a není třeba hovořit.
Pokud jde o různé bytosti a učitele, je to opět podobné. Většinou prostě cítím jejich přítomnost a cítím jejich poselství, ale těžko se popisuje, jakým způsobem se mnou hovoří. Nejsou to slova ani zvuky ani obrazy. Najednou to tu prostě "je". Málokdy ale říkají něco, co bych měla předat dál. Spíš mi připomínají, jaký mám ještě úkol, případně mě povzbudí. Ale spíš úkolují :-)). Výjimkou je Jeshua. Ten mi většinou přináší povzbuzení a občas také varování. Chodí ale zásadně když spím, protože tehdy slyším jeho hlas i slova. A všech ostatních taky. Když jsem zpočátku zaváhala, jestli to nebyl sen, vždycky mi přinesli důkaz v bdělém stavu, tak už nepochybuji...
No a jaký způsob tedy používám? Vlastně žádný nepoužívám. Kdykoli pořádám nějakou akci, požádám do předu své vyšší já, aby mne vedlo, aby mé srdce zůstalo otevřené a abych dokázala vyjádřit a přinést to, co je mým úkolem a co by lidem pomohlo. No a to je asi veškerá "příprava". Pak se prostě setkáme a já v tu chvíli dávám prostor - pro sdílení, povídání, otázky nebo jen přítomné bytí... Někdy pomáhá už ta možnost sdílení. To, že můžete hovořit o věcech, o kterých si jinde hovořit netroufnete. Někdy stačí objetí či vzájemná přítomnost a energie sdílejících otevřených srdcí - i beze slov. Někdy se ptáte na věci, kterými jsem prošla a tak stačí o tom vyprávět a vy pak sami rozhodnete, zda je to i vaše řešení nebo ho naopak vyloučíte a to může také pomoci. No a nebo pak přicházejí odpovědi "odevšad" - tím myslím, že jsou zároveň uvnitř i vně v podobě nádherné hřejivé energie a veliké milosti... To jsou nesmírně naplňující prožitky. Každé takové setkání - ať už má jakoukoli formu. A jsem za ně velmi vděčná. Jsou to setkání srdcí a duší.
A tak pokud vás oslovují moje články a třeba i tento a máte pocit, že byste se se mnou rádi setkali - ať už jakoukoli formou, napište mi. A uvidíte sami, zda vám dokážu pomoci. Pokud ne, peníze dopředu nevybírám. (Pouze zálohy na cesty.) Je pro mne důležitá vzájemná důvěra.
