Jak pomoci světu i sobě?
Snažila jsem se najít lepší slovo než „pomoc“, ale nenapadlo mne. Doufala jsem, že to půjde bez velkých a vzletných slov, ale ani to se mi nepodařilo. Zkuste tedy, prosím, vnímat to, co je ukryto za slovy… Toto by měl být praktický „návod“, jehož smyslem není někam „ulítnout“, ale být nohama pěkně na Zemi… :-).
Mnoho lidí si přeje (alespoň občas) pomoci světu, ale neví jak. Mají pocit, že sami mnoho nezmůžou a že to, co dělají, není dost (i když se třeba vydávají ze všeho, co mají). A pak jsou jiní, kteří také chtějí pomoci, ale zase cítí, že nejdřív potřebují pomoci sobě, aby mohli pomáhat dál… V obou případech se najde pár „háčků“…
1) Když pomáháte druhým, je to v pořádku a je to vítáno a ceněno (obzvlášť, když je to s čistým úmyslem a bez očekávání zpětné vazby). Jenže:
- pokud při pomoci berete ze svých energetických zásob, brzy vás to vysílí a projeví se to ve vašem životě a případně i na vašem zdraví
- když nevidíte svoje vlastní světlo a nevěříte ve svou sílu a „moc“ (co všechno dokážete), pak má vaše pomoc mnohem menší efekt a zároveň se svým světlem posíláte i svoji nejistotu a pochybnosti
2) Pokud chcete nejprve pomoci sami sobě, je to naprosto v pořádku a neexistuje kolem toho žádný soud. Možná by bylo ale dobré uvědomit si, že mezi „vámi“ a „vším ostatním“ je jen iluzorní oddělenost – všichni jsme „spojené nádoby“. Takže pomocí druhým pomáháme i sobě – ukáže se tím, jak velkou sílu v sobě máme a co vše dokážeme a tím získáváme víc a víc sil a energie. A pokud se obrátíme dovnitř a osvětlujeme svoji vlastní temnotu, tak děláme totéž i pro svět…
Co udělat proto, aby naše pomoc byla co nejefektivnější?
Chce se mi napsat: „Jednat s čistým a otevřeným srdcem,“ ale to by možná mohlo znít příliš frázovitě, tak to trochu opíšu. Existuje nesčetně mnoho způsobů, jak se „správně“ naladit. Mně pomáhá takový ranní rituál. Nejprve si uvědomím sny, které se mi zdály, a nechám je doznít a zjišťuji, jestli pro mne nemají nějaký vzkaz. Pak si z nich vezmu to příjemné a rozprostřu to do celého těla. Pak se zaměřím na pocity v těle a na to, co mi říkají. Pak vstanu, protáhnu se, abych nikde necítila žádné napětí a nic mě nebolelo. Pak si na chvilku sednu, párkrát se nadechnu a rozzářím se zevnitř – nejprve najdu to malé světýlko ve svém středu a postupně si začínám uvědomovat vše, co jej obklopuje a patří k němu (ke mně)… všechny energie hmotné i nehmotné – a tak se postupně rozšiřuji a rozšiřuji, až obsáhnu všechno kolem a tak můžu postupovat dál a dál, až se spojím s celým Vesmírem. Žádné pochybnosti, žádná oddělenost… jen naprostá celistvost.
A pak mám energie na rozdávání a ten „správný nadhled“. No a v tomto naladění můžete kráčet celým dnem – věci se řeší jakoby samy, den je plný synchronicit a vy sami se stáváte součástí synchronicity pro druhé – už to nevnímáte jako že „já jdu a z dobroty pomáhám druhým“, ale prostě „jste kapkou v řece (důležitou kapkou – stejně jako jsou všechny ostatní kapky důležité), plynete s proudem a vzájemně se dotýkáte všech ostatních. Spolu určujete sílu a rychlost řeky a stejně tak i její směr…
Jak konkrétně můžeme pomoci?
Vlastně jakkoli – od úsměvu, milého slova a konkrétní pomoci (provedení nějaké práce) konkrétnímu člověku až po „svícení na celosvětové problémy“…
Podíváme se teď na několik případů "s větším dopadem":
1) UZDRAVENÍ
Je jedno, jestli jde o nemocného člověka (či zvíře) nebo o nemocný vztah, případě nezdravou situaci. Pro ilustraci si představme, že je někdo z vašich blízkých nemocný. Pokud je to někdo z nejužšího rodinného kruhu, máte těch možností nejvíc.
- V první řadě mu můžete ulehčit tím, že ho zbavíte všech jeho „musím“, jeho každodenních povinností a všeho, co odvádí jeho pozornost – tak, aby měl prostor na své uzdravení. Nejprve si takový člověk musí odpočinout, nadechnout se a ne se stresovat tím, co by měl… (Nemusíte všechno dělat sami, možná stačí ukázat, že se některé věci prostě „nezblázní“ a to ostatní si můžete rozdělit s ostatními.)
- Další fází je vytvoření příjemného a zdravého prostředí a přísun potravin, které mu udělají dobře. Dobré jídlo plné vitamínů, bylinky, čistá místnost (ideálně dům) – jde hlavně o energetickou čistotu… To vše pomůže rychlejšímu uzdravení.
- Pak je samozřejmě důležitý spánek a odpočinek, ale když je váš milovaný připravený na další krok, můžete si promluvit. Jen tak si povídat. Někdy pomůže i povídání o příjemných věcech a krásných společných vzpomínkách, někdy je dobré nechat ho mluvit o tom, co ho trápí a štve. Postupně se můžete propracovat až k tomu, kdy potíže začaly a co se v té době dělo. A tak se krok za krokem může objevit důvod nemoci. Pak zbývá ještě najít způsob, jak uzdravit tuto příčinu. A každý problém má své řešení. Můžete sami nějaké navrhnout anebo jen vytvořit prostor, ve kterém to řešení najde váš blízký sám…
Existují však určité zásady, které je důležité dodržet!
- Jednejte soucitně. Soucit neznamená, že byste měli druhého člověka litovat a potvrzovat hrůzu jeho osudu. Soucit znamená, že vnímáte jeho bolest a trápení a chápete, čím prochází, ale nezesilujete to – naopak chápete větší obraz (nebo v něj alespoň věříte) a víte, že má dostatek síly a moudrosti, aby se dokázal uzdravit. Soucit znamená, že s ním nejednáte jako s malým bezmocným děckem, ale ani krutě – nevyhrknete na něj, že si za všechno může sám. On to buď ví (ať už vědomě či podvědomě) nebo na to dokáže přijít. Tedy na to, že si každý tvoří svou vlastní realitu. Když mu to ale budete říkat vy, tak se buď bude bránit, nebo se propadne do větší deprese, případně se před vámi uzavře. Takže soucit je i o tom neukazovat druhému, že všechno vím a všechno znám, ale prostě jen s ním být a sdílet, vytvořit prostor pro uzdravení.
- Mějte soucit i sami se sebou – můžete s druhým splynout a vcítit se do něj, ale v žádném případě do sebe nenatahujte jeho bolesti a problémy! Můžete v sobě vytvořit prostor, ale nesplývejte s tím! To by neprospělo ani jednomu. Po každém léčení se obraťte do sebe a prozkoumejte, zda ve vás něco z toho neulpělo – v takovém případě se očistěte a dopřejte si oddechový čas pro nabrání nových sil.
- Zcela zásadní je vaše vyzařování! Staňte se pochodní, která září, ale nespaluje. Buďte Majákem Světla. Vyzařujte vědomí, že vše je v pořádku a že váš blízký zná správnou cestu, že má dostatek sil a dokáže se uzdravit. To může být někdy těžké, protože když vážně onemocní člověk, kterého milujeme a nevíme, jestli si náhodou nezvolil přeci jen odejít, všichni cítíme smutek a sami potřebujeme utěšit. Pak je dobré nejprve zpracovat tuto bolest a najít v sobě znovu sílu a víru. Pokud bychom přistoupili k nemocnému člověku s pocitem beznaděje a strachu, těžko mu můžeme pomoci – jen mu to zkomplikujeme.
- Nikdy nevytvářejte nátlak ani neklaďte odpor dané nemoci. Je důležité přijmout to, co je a pak otevřít dveře řešení. Ve většině případů je možné se tímto způsobem uzdravit. Pokud je však v zájmu našeho bližního odejít (a znovu se narodit), pak bychom měli přijmout i tuto možnost a dát mu svobodu. Neberte to jako selhání, ale jako jeho svobodnou vůli. Vaše úsilí nebylo zbytečné. Ulehčili jste mu celou situaci a dali jste mu tak velký kus své lásky. Pomohli jste mu odejít snáze a i když se neuzdravil nyní, pomohli jste mu uzdravit se pro příští život… Uvědomte si taky, že smrt bolí jen ty, co po zemřelém zůstanou. Ten, kdo zemřel, se vrací „domů“, cítí úlevu a radost. Zároveň však neodchází úplně – zůstává s námi ve spojení a je s námi až do doby než odejdeme i my. Můžete ho vnímat a někdy i slyšet…
A takovýmto způsobem můžete pomoci uzdravit situace, vztahy, zvířata, krajinu, lidi a také sami sebe!
2) USMÍŘENÍ
Pokud je nějaký problém či konflikt (je jedno jestli v bezprostředním okolí nebo na druhém konci světa), který ve vás vzbuzuje velmi silné emoce (zejména strach, bolest, vztek…), najděte příčinu. Uvědomte si, odkud se tyto emoce berou a o čem vypovídají. Často můžete zjistit, že ona situace vlastně zrcadlí něco, co se stalo vám osobně. Hledejte tak dlouho, dokud nenajdete onen prapůvod. A neutíkejte předčasně do minulých životů – u 99,5% takovýchto reakcí existuje příčina v tomto životě. Pokud se vám nedaří tuto příčinu najít, otevřete se prostě odpovědi. Položte otázku a ustupte – odpověď může přijít v meditaci, ale zrovna tak i v náhodně vyslechnutém rozhovoru, v písni… prostě jakkoli. Okamžitě nebo za pár dní. Poznáte, až najdete tu pravou příčinu. Uleví se vám. Může přijít další série emocí a možná si i popláčete nebo třeba zanadáváte, ale ve finále se vám uleví a rozhostí se ve vás mír. Nechte tento mír, ať se rozprostře po celém vašem bytí a pak se společně s ním rozprostírejte a natahujte tak dlouho až obsáhnete i oblast, která byla prvotním impulzem.
3) POSÍLÁNÍ SVĚTLA A LÁSKY
Okolo této „techniky“ existují určitá nedorozumění a nepochopení. Je dost tenká hranice mezi vysíláním světla a lásky a mezi vnucováním svých představ, omezeného vnímání a svojí vůle.
Pokud se rozhodnete pro tuto „techniku“ (a já ji jen doporučuji), v první řadě si uvědomte, kam chcete své světlo namířit. Může to být konkrétní země, se kterou se cítíte spojeni, může to být třeba obecný problém (potlačování lidských práv, devastace přírody apod.) nebo můžete projevit záměr, ať je vaše světlo nasměrováno tam, kde je nejvíce zapotřebí. Ono už si svou cestu najde…
V další fázi rozsviťte svoje Světlo (nalaďte se) a rozpoznejte Boha v sobě. Nepochybujte o sobě a o významu a síle této formě pomoci. Žádná „pomoc“ není příliš malá a žádný paprsek světla příliš slabý. A společně máme velikou sílu – dokázali bychom pohnout i horou a to doslova!
Když cítíte, jak zevnitř záříte a že jste plní síly a energie a vyzařuje z vás jistota a bezpodmínečná láska, pak je čas „vysílání“. Můžete si představit proud světla, který směřuje do dané oblasti. Toto světlo můžete vnímat i barevně (ideální jsou barvy: bílá, zlatá, zelená, růžová, případně platinová, vaše světlo může také jiskřit nebo mít podobu duhy). Další možností je, že se sami stanete onou zemí či že ji prostě vnímáte jako součást svého těla. Vaše světlo na sebe váže i vaši lásku. Jen svítíte a milujete. Neurčujte co se má stát. Nesnažte se řídit směr, kterým se má daná situace obrátit. Jen sviťte tak, aby lidé v dané oblasti viděli jasně – aby vnímali, co se skutečně děje, aby viděli větší obraz, aby už nebyli pohlceni temnotou a mohli si sami svobodně vybrat, aby cítili lásku a ne souzení, strach či manipulaci. Sviťte a milujte láskou Boha. Nevybírejte si, komu má toto světlo svítit.
Dám příklad – když posvítíte oběti, může si vybrat nebýt už obětí a uvidí cestu ven. Když posvítíte „násilníkovi“, může se probudit a nedokonat svůj čin nebo jej aspoň trochu napravit. Když se ale rozhodnete svítit jen některým lidem, aby povstali proti „těm zlým“, posilujete energii boje, tlačíte ty druhé hlouběji do pozice „těch špatných“ a celé to sílí… Prostě sviťte, milujte a věřte. To stačí.
4) NOVÝ POHLED
Tento způsob je velmi účinný a zásadně a rychle vám změní život. Prostě se jen lépe díváte a věnujete pozornost tomu, co se opravdu děje a jací jsou lidé kolem (nejen navenek, ale i uvnitř). Postupně se můžete naučit vnímat Boha v každém – i v sobě! Časem můžete v každém „problému“ vidět příležitost k růstu a k hlubšímu ponoru. Okamžiky smutku se mohou stát odpočinkem a zvýrazněním těch šťastných chvil… Sami sebe přestanete vnímat jako „oběť“ nebo „viníka“… Uvidíte větší smysl všeho, co se děje… A každým posunem ve vnímání měníte život sobě (bude vám lépe) a zároveň se tento váš posun zaznamená do mřížky planety. Tím měníte její vibraci a toto „řešení“ vnášíte do vědomí lidstva a tím přispíváte k „lepšímu světu“ kolem sebe. Tomu se říká posun vědomí a tvoření své vlastní reality…
To ovšem neznamená, že byste měli zapomenout na svou „lidskou stránku“! Klidně si užívejte život, prožívejte emoce… Prostě žijte tak, jak vás to bude bavit, těšit a jak je to podle vás naplno. Ať je to jakkoli! Nemusíme být všichni „sterilní“ a nikdo od nás nečeká, že vždy, všem a za všech okolností budeme okamžitě odpouštět a tvářit se blahosklonně. Aby došlo ke změně situace, je důležité, abyste byli ve svém vnímání a jednání pravdiví a upřímní - hlavně k sobě.
Cílem je, aby vám bylo dobře, aby vás život víc bavil a abyste se tolik netrápili. Tehdy uděláte největší službu světu…
Ať už ale zvolíte kterýkoli způsob, měli byste vědět, že bez Lásky už to nepůjde. A tím myslím lásku k těm, kterým pomáháte, ale i k sobě.
Pokud „pomáháte“ opravdu ze srdce a pravdivě, poznáte to – bude vám lépe fyzicky i psychicky, budete mít spoustu energie a vůbec vám bude dobře a lehko. Vaše pomoc nebude „nabubřelá“, ale stejně přirozená – jako když podáte při setkání ruku příteli…
A víte, kdy přinesete světu nejvíc světla a prokážete Zemi (i sobě) největší službu? Kdy skutečně vnášíte největší změnu na planetu? Když milujete - ne egoisticky, ale čistě a upřímně - sami sebe i (jak říká klasik) bližního svého. A s touto láskou kráčejte světem a svým životem a už nic víc nemusíte. Nemusíte být léčitelem ani spisovatelem - vychovávejte své děti, choďte do práce (klidně té "nejobyčejnější"), nemusíte s nikým hovořit o Bohu ani o tom, co víte či čemu věříte... a přesto budete skutečným Majákem a skutečným Pracovníkem Světla.
Přeji vám dny plné lehkosti, radosti, světla a lásky.
Láskyplně,
M.
Pro www.laskyplne.cz a www.posvatnesrdce.cz Marie Kuchařová. Tento článek je možné šířit dál ovšem za předpokladu, že připojíte zdroj se všemi odkazy.