Hudba noci
Dnes bych se s vámi chtěla podělit o krásný zážitek. Viděla jsem dnes prvně Fantoma Opery. Nebudu to nijak komentovat, jen podotýkám, že ať už jste ho viděli nebo ne – stojí za to se na něj podívat ještě jednou.
Jen přidám jednu větu, která mne velmi oslovila – je to taková lekce v neposuzování a lásce. Tuto větu Christine řekne Fantomovi v momentě, kdy ji nutí si vybrat mezi ním a Raoulem a vyhrožuje, že Raoula zabije. Dalo by se čekat, že Christine se zachová nějak bojovně nebo zkusí lest či slzy, ale ne – s veškerou láskou a něhou se podívá na Fantoma a řekne: „Beatiful Creature of the Darkness, what kind of life have you known? God gave me the courage to show you – you are not alone.“ V překladu: „Nádherné stvoření Temnoty, jaký druh života jsi poznal? Bůh mi dal odvahu, abych ti ukázala, že nejsi sám.“ a políbí jej. Nic neví o tom, jaký měl život. Může si myslet cokoli. Ale nepotřebuje to. Vidí v něm nádherné stvoření. (Ano, stvoření Temnoty, ale za to ho nesoudí. Temnota a Světlo. Obojí je součástí jednoho. Ani jedno není dobré nebo špatné.) Neodtáhne se od něj, ani ho neodsoudí. Jen mu vyjádří Lásku. Lásku bez podmínek. Lásku bez přívlastku. Prostě Lásku.
Tady je malá „ochutnávka“.
S Láskou M.