Egypt v letech 2011 a 2012 – skvělá příležitost k pochopení

Egypt - velký "učitel"

Někteří z vás vědí, že Egypt jsem (v tomto životě) navštívila 3x a naprosto jsem se do něj zamilovala. Všechny tři cesty proběhly v roce 2011 – roce, který byl (nejen) pro tuto zemi revoluční. Přirovnala bych jej k přelomu roku 1989/1990 u nás… A ačkoli je to už několik měsíců od mé poslední návštěvy, stále cítím vůni koření a „šíšy“, kolem mne jakoby proudil Nil a když zavřu oči, jako bych se přenesla k pyramidám či do některého z chrámů – cítím dotek větru, písku a slunce na mé kůži. Tyto návštěvy mi však nepřinesly jen smyslové zážitky. Byla to skvělá příležitost mnohé pochopit či znovu probudit…

Říkám, že každé egyptské město je jiné – spíš jako byste se ocitli v různých zemích, ne jiných městech – a Egypt sám o sobě, jako by byl úplně jinou planetou, která je ovšem se Zemí úzce spjata… Nese a skrývá mnohá stará (staronová) vědění a moudrost, které mají být odhaleny, až na ně nastane pravý čas (není jistě bez zajímavosti, že řecký bůh pravého času nese jméno Kairos a hlavní město Egypta je Cairo…), zároveň však zrcadlí i vývoj vědomí celé planety:

• úžasný jas a vzestup na samém počátku ve všech oblastech – zejména v architektuře, která dodnes vzbuzuje úžas a úctu a která jistě napomůže probuzení se - třeba v uvědomění si, jak směšné je tvrzení, že mnohatunové kamenné bloky stěhovali otroci na kládách, opracovávali je „majzlíky“ a postavili monumenty, jejichž přesnosti nedokážeme dodnes dosáhnout ani s „nejmodernějšími přístroji“…
• neoddělenost spirituálního vnímání (náboženství) a „světských záležitostí“
• vnímání životů jako příležitosti k učení duše
• postupné upadání do zapomnění… ale i to je v pořádku - pokud je vše úžasné a dokonalé, nemáte možnost se naučit ničemu novému, ale pokud zapomenete (usnete), zažijete zkušenosti, kterých byste nikdy nedosáhli a můžete se pak znovu probudit k novému pochopení… jeden z koloběhů života – zánik a znovuzrození
• no a právě současné probouzení se.

Pozorování událostí, které se zde odehrály v uplynulém roce mi pomohly plně pochopit a procítit to, o čem jsem nejen četla, ale i vnitřně cítila, ale ještě zbývalo to „prožít“, plně usadit (ukotvit) do každé své buňky i každého koutku svého srdce a své duše…

Při pohledu na tuto zemi můžete vidět buď „povrch“ (ať už zářivé pozlátko či špinavé ulice…) nebo „nitro“ (hluboká vědění, moudrost věků) a nebo celek. Můžete ji vnímat negativně (nejchudší z nejchudších, opuštěné matky bez vzdělání s mnoha dětmi, několik ortodoxních „fanatiků“ – zajímavé, že ty jsem potkala vždy jen na letišti a tak ani nevím, zda to byli Egypťané…) nebo pozitivně (soucit k lidem, kteří mají „méně“ a naprosto samozřejmou pomoc; odevzdanost Bohu, přijetí proudu života; sounáležitost a jednotu – v rodinách i napříč celou zemí) a nebo opět celek – nezavírat oči ani před jedním, vnímat to jako různé barvy duhy, příležitost k vývoji a přijmout, že obojí je přítomno nejen zde, ale i na celé naší planetě.

Když jsem se blíže seznámila s místními lidmi a mohla „ochutnat“ trochu z života zde, přála jsem si moci to vše ukázat i dalším a to byl právě popud pro mé další směřování. Když jsem viděla, jak ale média Egypt prezentují a odrazují turisty, měla jsem trochu vztek. Zatímco hollywoodské filmy vám ukážou partu „velbloudářů“ a zvrhlých tupých „strejdů“, kteří lační po „bakšiši“, zavírají své ženy doma a vilně obtěžují americké turistky, zprávy vám zase ukáží řvoucí a gestikulující muslimy s vyvalenýma očima, lačnící po krvi a bojující s křesťany. Když ale přijedete, zjistíte, že je všechno jinak… (až na tu gestikulaci – připomíná mi to Italy – taky se tu někteří bez máchání rukama asi nedomluví J).

Nechápala jsem, jak může někdo takhle nestydatě lhát a ubližovat. A když jsem viděla, jaký má pokles návštěvnosti dopad – lidé mnohdy nemají ani na jídlo pro sebe a své rodiny a ani pro zvířata, která jsou pro ně nejen zdrojem obživy (velbloudi, koně…) ale cítíte, že je berou i jako přátele… - bylo mi to hrozně líto. A nechápala jsem, jak je možné, že se toto děje zrovna národu, který je tak oddaný Bohu… A dnes mi to došlo.

Už nějakou dobu se učím nevidět věci černé nebo bílé – nepřisuzovat jim žádnou barvu. Prostě je brát takové, jaké jsou a vnímat větší dobro a požehnání, které je za nimi skryto… a dnes se mi tedy podařilo uvědomit si příležitosti, které uplynulé události přinesly právě Egyptu (i lidem, kteří se zdem v tuto dobu vydají).

Dovolte mi tedy zpětné ohlédnutí na události roku 2011:

- Revoluce 25.ledna proběhla naprosto mírově a naplnila srdce lidí velkou nadějí a láskou, ukázala jejich jednotu a pospolitost - ženy a muži ruku v ruce, křesťané chránící muslimy v době modliteb. Další dny už přinesly i mnohá zranění a smrt mnoha lidí, na konci však přišla velká radost – vojáci náhle byli součástí národa a bránili lid, Mubarak byl svržen a celá země si svobodně vydechla. Radostná nálada a volnost ze všech přímo čišela a lidé, kteří do Egypta jezdí mnoho let se nikdy necítili tak bezpečně a lehce jako právě od té doby.

- Proces s Mubarakem dále pokračuje a jsou lidé, kteří stále volají po jeho smrti, protože jej vnímají jako zlo. I tohle je ale velká příležitost. Buď se mohou rozhodnout vidět to jako „bezpráví“ a soustředit se na odplatu nebo si můžou uvědomit, že bývalý prezident jen představoval něco, co bylo a co už je pryč. Že vlastně jen ztělesnil něco, co možná určitým způsobem potřebovali, aby se dokázali osvobodit a znovu sjednotit (kterého vlka krmíš, ten přežije)… Jinak by totiž musel přijít nový „Mubarak“, ale jsem v tomhle optimistická – zrcadlení a varování zde přicházejí neuvěřitelně rychle a vidím posun na vnímání lidí zde…

- Další nepokoje v listopadu 2011 – projevila se nespokojenost lidí a tentokrát armáda hrála roli „těch špatných“. Opět příležitost uvědomit si, že nic není ani černé ani bílé a také to, jakou sílu má „dav“ – pokud se sejde velká skupina lidí naplněná láskou, probudí naději… když se sejde dav naštvaných lidí, vyvolá agresivní reakci (která byla navíc podpořená finanční odměnou a dlouhodobým „vymýváním mozků“ – z lidského hlediska jistě pochopitelné, že obojí může svést z cesty, doufejme, že jen na krátko; myslím, že i ti kluci si pak mnohé uvědomili).

- Na FB se objevila výzva k modlitbám za muslimské ženy, které jsou zavírány doma… což vedlo nejen k tomu, že jsme k tomu napsali článek, ale krásná byla i reakce „ze života“ – muslimské ženy (s šátky i bez) vyšly do ulic a vlastně ukončily protesty. Prostě daly najevo: „Už toho máme dost. Jsme tady a vidíme, co se děje. Nedovolíme, aby naše muže, bratry a syny někdo bil!!! (Přestaňte blbnout a hrajte si zase na něco jiného.)“ Muži jim udělali špalír, jako by jim říkali: „Je to váš prostor, vážíme si vás, ctíme vaše právo na rozhořčení a stojíme při vás.“ Plus ještě udělali jednu řadu kolem těchto žen a drželi se za ruce, aby dali jednoznačně najevo: „Holky, zvládnete to, ale jsme tu s vámi, kdyby něco...“ A bylo po protestech a také o fámách o slabosti a nerovnoprávnosti žen…

Mimochodem, i když občas někdo na mne na ulici trochu pokřikoval nebo komentoval, jak vypadám, bylo to většinou od prodavačů, kteří toto používají na přilákání zákaznic a když vidí, že tohle nezabere, změní taktiku. Někdy se také pochvalně vyjadřovali v arabštině – to aby motivovali mého přítele, aby své „krásné manželce“ něco koupil… Je to taková hra. Jako tady je flirtování. V běžné konverzaci se to ale nestává (alespoň jsem to nepozorovala). Muži se chovají s úctou, neflirtují (leda v poevropštěných letoviscích, ale to je jiná kapitola), naslouchají a občas jsou i trochu plaší. Pokud jsou sami ženatí, ani se na vás příliš nedívají a pokud máte manžela nebo přítele (obzvlášť pokud vidí, že se o vás stará), tak si nedovolí jakoukoli poznámku nebo i myšlenku na to, že byste se mu mohla líbit. To se prostě nedělá…

- O vztazích mezi křesťany a muslimy vypovídá již to, co jsem psala výše. Můžete si s nimi povídat o Bohu, o náboženství a oni vám rádi řeknou, jak jej vnímají a stejně rádi vyslechnou, jak to vnímáte vy. A největší radost mají z toho, když se vaše „víry“ potkají. I když mám pocit, že ačkoli každý se hlásí k nějakému „náboženství“, tak už u mnoha lidí ani nejde o náboženství, ale vnitřní propojení s Bohem a žití „světského“ i „duchovního“, jak tomu bylo kdysi…

- Mnohoženství je zde dovoleno – každý Muslim může mít až čtyři ženy – ale jen velmi málo „praktikováno“ a pokud přeci, pak vězte, že manželky nevypadají nespokojeně – manžel na to musí mít - nejen finance, ale i náturu – je totiž jeho povinností, aby zajistil všem svým ženám stejný životní standard, ale aby je i stejnou měrou miloval a projevoval jim svou náklonnost… A vzhledem k tomu, že žen je v Egyptě o mnoho víc než mužů, má i toto něco do sebe…

- Ještě se vrátím k revoluci. Při té lednovo-únorové mnoho lidí nevědělo, co se děje a co se bude dít. Hodně pomohly i „sociální sítě“ a tak vláda nařídila na několik dní vypnout internet. I tenkrát ale už lidé např. na dovolené v Hurghadě (možná jste sami slyšeli i ve zprávách) říkali, že se cítili v bezpečí, ale vrátili se dřív, protože tady se o ně bály jejich rodiny. Přesto v tu dobu byl na letištích chaos a strach. A zmatení a vyděšení byli jistě i Egypťané. V listopadu už to ale bylo jiné. I když někteří byli hodně zklamaní a zmítali jimi různé pocity, tak pokud jde o bezpečnost, tak lidé ze zahraničí, kteří zde studují a pracují nebo sem přiletěli na dovolenou se cítili naprosto chráněni a jen drželi palce, aby se vše co nejrychleji vyřešilo ve prospěch Egypta. Sami si libovali, že se mimo Tahrír a přilehlé ulice nic neděje a že jsou památky stále prázdné, takže si je mohou náležitě vychutnat (a také víc nakupovat ;-)…).

- Letos se odehrála ještě jedna událost – nepokoje po jednom fotbalovém zápasu, při kterých zemřelo opět několik lidí. (Což se v minulosti stalo již v několika zemích.) Vyvolalo to obrovskou vlnu soucitu a v reakci na toto se jeden z týmů rozhodl, že pokud sport je záminkou pro něco takového, raději už hrát nebudou.

- Poslední zpráva je z února t.r. – v Egyptě byl zatčen syn amerického ministra a několik jeho přátel za to, že podněcovali a organizovali (a také platili) skupiny, které zde měly vyvolávat nepokoje… Od té doby nic.

Další posun – změna hodnot

To všechno ale mělo ještě hlubší přínos. Teď aktuálně je velmi těžké zde žít. Není zde téměř žádná práce a tedy ani peníze na základní potřeby. Je to ale i příležitost:

- uvědomit si, že turismus je fajn, ale že se mj. i díky němu tato země odklonila od tradiční produkce některých výrobků a pěstění potravin a že se tudíž stala závislou na jiných… - ocitla se v nerovnováze, je čas stát se opět samostatnou

- nesetrvávat v pocitu křivdy, ale začít pracovat na rozvoji a budování nové svobodné země

Obojí je poselstvím i pro celé lidstvo. A ještě další příležitosti v tom jsou. Např. přestat soudit ty „zlé“ a přestat hodnotit věci jako „špatné“. Možná jste slyšeli, že se např. u pyramid a v chrámech smí meditovat jen na speciální povolení (spousta papírování) a to za značně vysoký poplatek… A proč to tak je – proč vadí meditace? Můžeme to vidět z mnoha úhlů – a každý z nich může být částečnou pravdou, která tvoří celistvý obraz. Takhle jsem odpovídala jednomu příteli před pár dny:
„Myslím, že si velmi dobře uvědomují sílu a důležitost, ale i přínos takové meditace a tímto způsobem mají

a) přehled o tom kdo a za jakým účelem zde medituje - může v tom být velký kus kontroly... (a i když to oficiálně nikdo nepřizná, tak jsou na těchto místech i lidé, kteří se snaží držet
energie "pod kontrolou")... je v tom kus konspirace, co?
b) hlídají, aby tam někdo něco energeticky "nevyvedl" a nezneužil energii těch míst
c) je to zdrojem nemalých příjmů
d) oficiálně ti možná řeknou, že mají strach, že je to něco proti jejich kultuře a náboženství, ale to vnímám opravdu jenom jako zástěrku.

Když ale víš s kým a jak promluvit, nechají tě strážci být, ale je to opět za úplatu (i když podstatně nižší částku - řekněme v řádu několika set Kč). To je ale lepší jet s někým, kdo organizuje spirituální skupiny. Je to nezvyklé proti tomu, co panuje jinde na světě. Beru to ale tak, jak to je - zaprvé jsou to hodně silná místa a tak to za to stojí (pokud máš s sebou skupinu) a pak mám pochopení pro ty lidi tam. Z něčeho žít musí..
No a další variantou je právě být nenápadný. A tu vřele doporučuji.“

A dnes bych dodala – vždyť ono je to geniální!!! Zaprvé vás to „nutí“ co nejvíc se zvnitřnit a soustředit se na vnitřní spojení a meditaci, také máte možnost jen tak v tom místě pobýt a nechat se hladit a hýčkat energiemi bez jakkoli směřovaného záměru – a získáte přesně to, co potřebujete. Někdy i zpětně na dálku, ale to není důležité. Důležité je, že v tu chvíli plně vnímáte, co se děje uvnitř i v ně a jste plně přítomní…

No a další věc – geniální je i to, že vlastně revoluce a to, jakým způsobem média „odrazují“ lidi, umožňují něco nádherného – překonat v sobě strach a důvěřovat více svým pocitům než tomu, co vám někdo servíruje a hlavně – vidíte ten obrovský potenciál? Protože jsou teď chrámy a pyramidy téměř prázdné a ne zavalené turisty, tak jako kdysi, tak teď mají dostatek klidu a prostoru nejen tato místa na přeměnu energie, ale stejnou možnost máme i my!!! Přijet tam, být u toho, stát se součástí té přeměny, přerodu, probouzení… Samozřejmě ta místa zde budou i v příštích letech a nejspíš již plně aktivní a bude to jistě nádherné a silné – jako když se nastěhujete do nově zrenovovaného domu, který architekt pečlivě připravil, aby vám vyhovoval… A nebo tam můžete přijet teď a spolupracovat na té přeměně nebo ji alespoň pozorovat. Přiložit ruku k dílu a projít tou přeměnou také… Jako když uklízíte dům či byt, procházíte šuplíky, vyhazujete harampádí, nově vše přeskládáte a když skončíte, zjistíte, že máte stejně uklizeno u ve své mysli a ve svých vztazích, že se vám nejen lépe bydlí a žije ve vašem bytě, ale i ve vašem těle a životě… Takže nakonec říkám – Bůh žehnej médiím a všem různým „skupinám“… J. Stejně se nakonec děje vše pro nejvyšší dobro…

Můžete namítnout, že se dokážete napojit dálkově. Ano, jistě. Ale věřte mi, že se to nedá srovnat. Když jsem se před rokem a půl spojovala v meditacích se svým „princem“ aniž bych jej potkala, bylo to nádherné a snové, ale teprve když jsme se konečně setkali v tomto životě (nejprve elektronickou formou a pak i osobně), bylo to úplně jiné – živé!!! A mnohem lepší než cokoli předtím – protože to byl (je) život sám!!! A je to obrovská příležitost k posunu a růstu. V meditacích je všechno růžové a jemné, v reálném životě si občas řeknete něco, co vás chvíli mrzí, někdy se hned nepochopíte nebo prostě nemáte náladu – ale to je úžasné, můžete se totiž díky tomu vyléčit a uzdravit vnitřně. V reálném životě máte navíc možnost fyzických vjemů – dotyky, pohlazení, vůně… (platí pro chrámy stejně jako pro partnera). A pak i když odjedete (nebo nemůžete zrovna být spolu se svým milovaným), tak to spojení už tam zůstane!

(foto ze zahajovacího ceremoniálu)

(oficiální logo - Egypt, kde to vše začíná...)

A další argument proč jet právě v tomto roce – dnes začíná veletrh ITB Berlín, což je největší událost v turistice a zde je Egypt generálním partnerem… a zase geniální načasování. Myslím, že od příštího roku se sem lidé opět začnou více vracet a pak bude Egypt něco jako lázně pro duši. I nadále bude zrcadlem a zesilovačem – ukáže vám, co je potřeba uzdravit… ale bude zde i více návštěvníků. Což je zase dobře, protože si rozhodně zaslouží hojnost a nový rozkvět… a spousta lidí bude tyto „lázně“ potřebovat. Pokud vás Egypt volá, jste připraveni se posunout teď spolu s ním nebo si raději počkáte na lázně? Nebo obojí? Nesoudím, ptám se. Obojí má svůj význam. Stejně jako rozhodnutí nevyslyšet… To rozhodnutí je jen vaše a máte na něj plné právo. Všichni máme svobodu volby.

Pro https://www.posvatnesrdce.cz/ a https://hammockadventures.webnode.cz/ Marie Kuchařová.