DĚTI SVĚTLA
DĚTI SVĚTLA
aneb jak podpořit duchovní spojení a kreativitu dětí.... 
Každé dítě - indigové, křišťálové nebo docela normální dítě, my všichni se rodíme jako děti světla se zcela čistým, božským, silným vyzařováním a silným duchovním napojením. Velmi potom záleží na našich zkušenostech z raného dětství, do jaké míry si uchováme toto vyzařování, napojení a vědění, kdo jsme nebo je zapomeneme.
Dostane-li se dítěti patřičného duchovního vedení a přístupu, takové dítě je později schopno pomocí svého vnitřního světla nalézt svou identitu, pozná a žije své poslání, neplácá se v "nějakém" zaměstnání a není odsouzeno k tomu, věčně hledat sebe sama. Je to důležité také pro to, aby se dítě svým vnitřním světlem nechalo vést životem, rozpoznalo znamení, co mu život chce říci a mohlo se intuitivně co nejlépe rozhodnout. Takové dítě také od začátku ví, že každý učitel ve vnějším světě je vždycky jenom ten druhý nejlepší učitel (i když se jmenuje máma nebo táta) a že skutečný nejvyšší učitel je v jeho nitru. Ví také, že láska není žádný romantický nesmysl, ale vesmírná síla, kterou může využít.
Tolik velmi stručně o čem je úžasná kniha DĚTI SVĚTLA, která se mi, spolu se sadou karet, dostala do ruky a s kterou, díky svým životním zkušenostem, zcela souzním, souhlasím a pracuji. Tato kniha s kartami mne oslovila natolik, že zkrátka musím tohle šířit dál...
Kniha samotná obsahuje velmi zajímavé a užitečné návody, jak co nejvíce podporovat v dítěti světlo a lásku.
Např. můžeme děti naučit energetizovat si vodu a nápoje. Toto vychází z objevů Dr. Masaru Emota, který učinil mnoho pokusů, dokazujících, že můžeme měnit energetický náboj a strukturu vody, nalepíme-li na lahve štítek se slovem: Láska, vděčnost, zdraví apod. Voda je velmi vodivé a citlivé médium, které přijme tuto informaci a tato energie se nám po vypití dostává do těla, kde dále působí. Dr. Emoto rozvinul svou práci dále a přenesl stejný princip na vztah mezi naším tělem a našimi myšlenkami, které fungují stejně jako ony štítky na lahvích. A stejně tak předáváme svému tělu informace, prostřednictvím my&scar on;lenek, které se projevují vně v podobě emocí, nálad, fyzických obtíží, nemocí. Více o vodě v knize TAJEMSTVÍ VODY Dr. Masaru Emota nebo ve filmu CO MY JEN VÍME.
Proto je důležité již od dětství učit děti o základním vztahu mezi jejich myšlenkami a tělem. Můžeme také štítky s pozitivními slovy nalepit, nebo napsat či nakreslit přímo na tělo. Efekt je stejný, neboť 70% našeho těla tvoří voda. Vodě můžete také zpívat, použít ji na přípravu čaje i obklady. Důležitá je zde víra, kterou děti přirozeně mají, tudíž mají i velké léčivé schopnosti.
K léčivé vodě můžete přidat také poklepávání na tělo, které se provádí dvěma prsty a poklepává se ve směru meridiánů na všechna místa, která to právě potřebují. Posiluje to vnímání těla, proudění energie v těle a zapojíte-li do činnosti samotné dítě, prohloubí tímto cvičením svou intuici.
Energetizovanou vodou můžete také společně zalévat květiny. Květinám můžete také zpívat, hrát hudbu a pozorovat jejich růst a vývoj. Naučíte své děti takto vnímat různou energii různých rostlin. Kniha obsahuje také sady karet, z nichž jedna sada jsou šablony pro léčení rostlin a Země. Šablony po vystřižení lze pokládat např. na stromy, kameny apod. Děti se tak učí komunikovat s vílami, elfy a léčit Zemi, což je v době naší obrovské transformace velmi žádoucí a nezbytné pro to, aby ničení a destrukce planety Země již dále nepokračovala v dalších generacích.
Dalším cvičením, které může posílit intuici vašeho (také vašeho vnitřního) dítěte, je dát na hromádku vybrané knihy, zakrýt je šátkem, nechat dítě poslepu držet ruku nad jednou knihou a poté se pokusí hádat, o čem kniha je. Stačí slova, která mu přijdou nebo to mohou být fantazijní obrazy. Obdobně lze trénovat mentální ovlivňování, např. řeknete dítěti, aby se soustředilo jen na nějaké číslo, vy házíte kostkou a zkoušíte, zda toto číslo opravdu padne. Pokud však dítě příliš lpí na egu, budou mu tyto jasnovidné schopnosti (prozatím) odebrány.
Kniha obsahuje spoustu dalších skvělých nápadů a moudrých slov, které lze využít nejen máte-li děti, ale také pro vaše vnitřní dítě, je-li stále zraněné minulými zkušenostmi a zážitky. Jedna sada z těchto karet obsahuje také PŘÍBĚHY NA DOBROU NOC. Před usnutím je totiž podvědomí nejvíce přístupné. Nápady, myšlenky a pocity, které dítě s usínáním přijímá, působí celou noc a určují, s jakou náladou se dítě příští ráno probudí. Trvale mají moc zbarvovat celý náš život pozitivně nebo negativně, podle toho, s jakými myšlenkami usíná me. Pozor proto, usíná-li vaše dítě nebo i vy sami se zapnutou televizí, neboť podvědomá mysl vnímá veškeré informace a energie, které z televizního kanálu právě proudí!
Jelikož tyto příběhy na dobrou noc jsou velmi pěkné a poučné, některé jsem pro vás vybrala:
1 JAK SE MARIE NAUČILA VÁŽIT SAMA SEBE
Marie byla malá víla s rusými vlasy a zlatými křídly. Vypadala nádherně. Ale pokaždé, když se ve svém domečku ve stromě pozorovala v zrcadle, zdálo se jí, že není dostatečně hezká. Kadeře jí nespadaly tak, jak by se jí bylo zdálo hezké, její nos se jí nelíbil a nohy jí připadaly příliš krátké.
Z toho všeho byla Marie velmi nespokojená a hubovala a reptala na všechno možné kolem sebe. Své sousedy tím už pořádně štvala.
Jednoho dne už měl obraz v zrcadle Marie dost. Zavolal na ni ze zrcadla: „Když si své krásy nevážíš, tak ti ji vezmu!“
A před očima Marie se jí křídla zabarvila dohněda, kadeře jí úplně zmizely a nohy byly ještě mnohem kratší.
Marie zděšeně vykřikla, ale její obraz v zrcadle byl nemilosrdný. „Teprve až se naučíš mít ráda sebe samu takovou, jaká nyní jsi, a budeš vděčná za své nohy, které tě nosí, za své ruce, které mohou něco uchopit, a tak dál, teprve potom se ti tvá krása vrátí zpět!“
Marie na to potřebovala 100 let, aby se skutečně naučila mít se ráda taková, jaká nyní byla. Ale potom byla opět tak krásná jako dřív a už nikdy nehubovala ani si nestěžovala. Když se má člověk rád takový, jaký je, potom se automaticky raduje i ze všeho ostatního.
převzato z knihy+karet "Děti Světla"
2 RUMPELPUMPEL JE ZASE ZDRAVÝ
Rumpelpumpel byl malý brouk a jeho maminka si o něj dělala velké starosti. Neustále se obávala, že by se mohl nachladit nebo jinak onemocnět. A Rumpelpumpel býval skutečně velmi často nemocný.
Jednou přišla do jejich kraje stará léčitelka, Rumpelpumpelova matka se za ní okamžitě rozběhla a prosila ji, aby ho uzdravila.
„Chlapec už je zdravý“, řekla léčitelka k Rumpelpumpelově úžasu a k úžasu jeho matky. „Ale to vy pořád způsobujete, že je neustále nemocný.“
„Co to má znamenat?“ Rumpelpumpelova matka byla rozhořčená.
„Když lidi uzdravuji, potom se na ně podívám a představuji si, jak jsou silní a zdraví a že mají skvělé tělo s báječnými obrannými silami. A tělo mi uvěří. Uzdraví se.
Když vy neustále mluvíte o tom, jak je Rumpelpumpel nemocný a slabý, potom mu tu nemoc přivoláváte, protože jeho tělo vám věří.“
A obrátila se k Rumpelpumpelovi a řekla mu: „Ty sám se můžeš uzdravit. Každý večer před usnutím se soustřeď na toto: --Zdraví je krásné. Důvěřuji svému andělu léčiteli. -- “ A když i tvá máma bude myslet na totéž, budete všichni stále častěji zdraví.“
Rumpelpumpelovi se to zalíbilo. Protože když své záležitosti přenechá svým andělům strážným a anděli léčiteli, potom bude jistě po většinu času zdravý. A právě tak tomu i bylo.
převzato z knihy+karet "Děti Světla"
3 ADAM SE NEDOKÁŽE ROZHODNOUT
Žabák Adam žil v jednom malém rybníku plném leknínů. Nejraději sedával na leknínovém listu na slunci a slunil se. Ale měl jeden problém. Docela často se nedokázal rozhodnout, na který list by měl dnes vyskočit. Bylo jich tu tolik a on chtěl bezpodmínečně sedět na tom nejkrásnějším listu. Někdy tak seděl hodiny ve stínu na kameni na kraji rybníka, studoval odtud listy s lekníny a přemýšlel, který je asi tak ten nejlepší.
Nedokázal se prostě rozhodnout. Někdy už byl dokonce večer, aniž by byl jednou jedinkrát seděl na slunci, protože se nedokázal rozhodnout.
Když šel jednoho dne kolem velký lesní hejkal, moudrý starý lesní duch, skočil mu Adam rozčileně do cesty a ptal se ho, jak by mohl každé ráno co nejrychleji zjistit, který leknín je nejkrásnější.
Velký lesní hejkal se na Adama přátelsky usmál a měl pro něj jednoduchou odpověď: "Já osobně bych raději seděl vedle nejošklivějšího leknínu na slunci, než abych celý den ve stínu přemýšlel, který je ten nejkrásnější."
A tak se Adam naučil, že špatné rozhodnutí je vždycky mnohem lepší než vůbec žádné rozhodnutí, a od té doby už nikdy neproseděl celý den ve stínu.
převzato z knihy+karet "Děti Světla"
4 CHYTRÝ MEDVÍDEK
Martin je ve školce nový a nikdo si s ním nechce hrát, a proto se cítí osamělý, opuštěný a smutný.
Večer v posteli se ptá svého milovaného medvídka, proč jenom ho ostatní děti nemají rády. A protože svého medvídka velmi miluje, tiskne ho k sobě a má pocit, zdá se mu, jako by najednou slyšel odpověď: "Když budeš mít rád sám sebe, budou tě mít rádi i ostatní, jen co tě lépe poznají. Až zítra půjdeš do školky, vymysli si ty nejkrásnější hry, hraj je - v blízkosti jiných dětí - sám se sebou, raduj se ze hry a měj přitom sám sebe rád."
Jako první, na co si Martin příští ráno vzpomene, je přesně tato rada. Vymyslí si krásnou hru, která mu, i když je docela sám, dělá radost, a hraje si ji s velkým potěšením v blízkosti jiných dětí.
Ostatní děti velmi rychle zpozorují, s jakým potěšujícím klidem si Martin sám pro sebe hraje.
To ale musí být skvělá hra! A tak se za ním rychle hrnou první zvědavci a brzy se ho ptají, zda by si s ním mohli hrát.
Martin je rád nechá, aby si s ním hráli, a přitom nezapomíná na radu svého medvídka: "Když máš rád sám sebe, budou to brzy dělat i ostatní." A přesně to se také stalo!
převzato z knihy+karet "Děti Světla"
5 ELIŠKA CHCE BÝT JAKO OSTATNÍ
Byla jednou jedna sýpka plná duhových myšek. Všechny měly pestrý a zářivý kožíšek a vypadaly velmi krásně. Tedy - skoro všechny. Tu a tam se také stalo, že se narodila myška s vyloženě šedým kožíškem.
Eliška byla jedna taková šedá myška a byla kvůli tomu velmi smutná. Pokaždé, když se Eliška pokusila na některou z pestrých myšek usmát nebo s ní navázat kontakt, podívaly se pestré myšky vždycky jenom opovržlivě stranou.
S ostatními několika málo šedými myškami se Eliška dlouhý čas nepokoušela navázat kontakt. Vypadaly právě tak ošklivě jako ona a Eliška chtěla patřit k velké skupině pestrých myšek.
Jednou se ale stalo, že se vzdala své touhy chtít patřit k pestrým myškám a poprvé se usmála na jiné šedé myšky.
A poslouchejte, co ty druhé šedé myšky řekly: "No, konečně jsi tady. Už jsme na tebe čekaly. Pojď, potřebujeme tě. Máme toho hodně na práci a tví noví přátelé se na tebe už těší."
Eliška byla ohromená. A ještě ohromenější byla, když zjistila, že to jsou právě šedé myšky, kdo řídí celou myší říši. Neboť pestré myšky byly příliš zaneprázdněny svou krásou, než aby se mohly věnovat ještě něčemu užitečnému.
převzato z knihy+karet "Děti Světla
poslala Petra Tomišková www.masaze-pardubice.com
obrázky převzaty z https://andryblog.txt.cz
