Co dělat, když se cítíme být na dně či v nulovém stavu?
Milovaná Posvátná Srdce,
Možná i vy máte takový zvláštní pocit. 21.12.2012 je úspěšně za námi, konec roku, kdy Solara psala, že to bude takové období „bez příběhu“ taky a my bychom tudíž možná čekali, že už se něco stane. Že začne být vidět nějaká změna. Vždyť to přeci byla taková fuška a ono pořád nic! A my jsme tedy unavení, možná i zklamaní a naštvaní. Někdy se přímo propadáme do deprese, někdy pláčeme, jindy křičíme a někdy nás možná přepadá chuť do něčeho kopnout, se vším praštit a buď se vrátit do starých systémů, kde nám sice bylo na nic, ale aspoň to trochu fungovalo – kdyby nic jiného, tak finančně… - a někdy už padáme tak hluboko, že už jenom prosíme, ať to všechno skončí a my se můžeme zase vrátit „domů“…
Mohou to být jenom takové momentální stavy a záblesky. Pocit, že jsme v bodě nula či že už jsme na samém dně. Gratuluji! To je přesně ta správná startovní pozice. Nevypadá to tak? Nevadí. Vždyť z nulového stavu můžeme krásně začít s čistým štítem a už tak, jak opravdu chceme! A co dělat, když jsme na dně? Cokoliv! Třeba si i na chvíli sednout či lehnout a odpočívat, abychom se pak mohli vydat nahoru. To dno je nezbytné proto, abychom se mohli náležitě odrazit! A že máte strach, že se mezitím utopíte? Hmmm, a už jste zjišťovali, jestli náhodou nejste potápěč s plnou výbavou? A nebo jestli poblíž třeba někde není dýchací přístroj? A nebo je tu ještě jedna varianta, ne moc pravděpodobná, ale co kdyby přece… nenarostly vám náhodou žábry? Pokud ne a už se opravdu potřebujete nadechnout, no tak se odražte!
Můžeme vážně začít psát nový příběh a žít úplně jiný život. Záleží to jen na nás. A také na tom, jak rychle prozkoumáme prostředí, ve kterém se nyní nacházíme a jak pochopíme, jak to vše funguje…
Co je pro to zapotřebí?
Víra. Víra v sebe – víra v to, že je všechno jak má být…
Láska – k životu, k sobě a Bohu v nás… láska ke všemu, co tvoříme. Lásku dávejme, ale i přijímejme. Může mít nesčetné množství podob a může být někdy velmi dobře skryta – objevme ji! Láska je všude kolem a ve všem. Kolem nás stojí nesčetně mnoho průvodců a bytostí, které nás nejen láskyplně vedou (pokud to dovolíme), ale hlavně nás velmi milují! Otevřeme se jejich lásce. Otevřeme se ale také lásce přicházející z našeho nitra! Dávejme ji sami sobě! Je to láska od nás a zároveň od Boha, kterého všichni společně tvoříme a který tvoří nás…
Umění se radovat.
Naslouchání – svému tělu, své intuici, svému Vnitřnímu Já.
A také synchronicita – věřme v ní a staňme se její součástí – dělejme zdánlivě nelogické věci, protože je tak ucítíme a věřme, že mají smysl. Třeba budeme mít zpočátku to štěstí, že přímo uvidíme, jak jsme tím předali něco někomu, kdo to potřeboval, a později už to potvrzení ani nebudeme potřebovat, protože to prostě BUDEME VĚDĚT. Očekávejme synchronicitu a ona přijde i k nám.
Jednoduchost. Někdy si děláme život zbytečně složitým a rádi si vytváříme složité teorie a těm nejsložitějším také nejvíc věříme. V jednoduchosti je nejen krása, ale často i pravda. Čím jednodušeji budeme vše tvořit a vnímat, tím lehčeji nám bude a tím více budeme mít času a prostoru pro nové a krásné. Nemusíme vše pojmenovat a všemu rozumět. Stačí vnímat všemi smysly a milovat to – takové, jaké to je – celistvé a dokonalé.
A co bychom naopak dělat neměli?
Propadat zoufalství. Může přijít okamžik, kdy prostě potřebujeme nahlas říct, že je nám zle nebo si alespoň zakřičet, tak OK. Pokud nám to pomůže danou emoci dostat ven, fajn. Ale nebabrejme se v ní stále dokola. Nevracejme se do pozic obětí. Jenom to pojmenujme a ulevme si a pak to třeba i pozorujme coby nezaujatí pozorovatelé, budeme-li mít chuť. No a pak až budeme připraveni, zhluboka se nadechněme a vnímejme. Najednou kolem sebe i v sobě ucítíme „cosi“. To cosi může být pohlazení, soucit, láska, objetí… a pak náhle přijde opět inspirace a my uvidíme cestu, kudy jít dál či paletu a štětec, kterým můžeme začít malovat náš nový svět. Můžeme uslyšet tóny nádherné hudby, kterou jen pomůžeme interpretovat… Prostě najednou to bude tady a do nás se opět vlije nová síla a chuť do života… Nemusí to být stav trvalý, ale takto se do něj můžeme stále znovu a znovu vracet.
Ještě pár slov od Kryona
Včera jsem poslouchala nejnovější (letošní) MP3 nahrávku od Kryona. Je krásná a už jsem si jí napsala na seznam k přeložení (jen nevím, kdy to bude, protože můj seznam činností je dost dlouhý ;-) ale určitě to bude „v pravý čas“). Protože je to ale důležité, tak to zkusím shrnout. Nevím, jestli je to přesné, protože bylo už dost pozdě a já unavená, ale Kryon říká zhruba toto:
„Dokázali jste to. Nebuďte zklamaní tím, že teď hned nevidíte výsledky. Půda je připravená a mnoho semen zaseto, ale každý farmář ví, že semena nevzklíčí přes noc. Naopak klíčí a rostou velmi, velmi pomalu. Nespěchejte. Teď je čas si odpočinout. Přestat bojovat se starou energií!!! I když to se mnohým nemusí líbit. Moudřejší to ovšem nyní udělá. Stará energie bude kolem sebe možná kopat ještě intenzivněji než dřív, ale tím se sama vyčerpává. Vy teď potřebujete odpočívat, nabírat síly. A tím, že nebudete se starou energií bojovat, vytvoříte tak sobě i druhým prostor pro nadechnutí se a uvidění nových možností a nové energie. Dáte jim tím možnost, aby se tudy sami a svobodně vydali a začali odkládat staré vzorce, starou energii.“
Také říká, abychom nevolali o pomoc. Oni vědí, že je potřebujeme a jsou s námi. Vždycky byli. Tím, že padáme na kolena a prosíme o pomoc - případně o to, aby vše už skončilo a my buď už nemuseli dělat lightworkery a nebo abychom odsud mohli jít zpátky domů - tím se sami vytrháváme z rovnováhy. Říkají nám, ať naopak nalézáme novou rovnováhu a důvěřujeme. Máme očekávat synchronicity. Před námi jsou naprosto úžasné a nečekané věci a objevy, ale je potřeba, aby pro ně dozrálo naše vědomí. Pak to půjde velmi rychle. A věci opravdu budou lepší. Dokonce lepší než možná čekáme. Jenže proto není žádný kalendář. Prostě až dozraje čas či lépe - až dozrajeme my. A nemáme chtít odcházet a vzdávat to. Aby mohla semena vyrůst a rozkvést, je zapotřebí světla! A to jsme my! Je nás tu velmi zapotřebí.
A tak to je.
S nadějí, radostí, vírou a nesmírnou (vesmírnou, nebeskou i pozemskou) láskou,
Kryon a Marie Kuchařová pro www.posvatnesrdce.cz.
.jpg)