34. KT 2014
Milovaná Posvátná Srdce,
tak jsem si dnes večer sedla a přemýšlela. Říkala jsem si, jestli ještě má smysl dál nechávat otevřené Posvátné Srdce - tedy myslím web, u srdce to smysl má určitě ;-)... Už jsem se neozvala téměř měsíc. Mám pocit, že je stále méně věcí ke sdělení. Že je třeba více žít a realizovat (i odpočívat) než číst a dumat. Říkala jsem si, že možná nadešel čas skončit tuto etapu. Ať už trvale nebo dočasně. A nechala jsem to otevřené.
A pak najednou přišel pocit: "Sedni si a piš." A tak jsem poslechla. Vznikl článek s názvem Půlnoční pocity jednoho dílku skládačky. Název je dlouhý, článek zas tak moc ne :-D. Na jeho konci jsem ucítila: "Smysl to má, pokračuj." A vlastně jsem ráda. Bez ohledu na to, co už jsme dokázali a jak silní jsme, myslím, že občas každý z nás potřebuje zahlédnout světlo někoho, kdo je na tom stejně či podobně, abychom věděli, že síť majáků funguje i nadále. A tak sama za sebe hlásím: "Pořád jsem tady. Nevzdávám to. Občas svítí slunce, jindy prší, někdy padne mlha a někdy zuří bouře, ale pořád jsem tu - za každého počasí. Vydržte. Jsme v tom společně."
No a ještě alespoň jedno krátké poselství channelované - Mistr Hilarion.
S láskou,
M.
