Tři smějící se svatí
Slyšel jsem vyprávět o třech čínských mysticích. Nikdo neví, jak se jmenovali. Byli známí jen jako "Tři smějící se svatí", protože nikdy nic jiného nedělali; jen se pořád smáli... Šli od města k městu a smáli se... Zastavili se na tržišti a od srdce se smáli. Všichni trhovci je obklopili. Všichni lidé kolem k nim přicházeli, obchody se zavíraly a zákazníci zapomněli, proč sem vlastně přišli. Tihle tři lidé byli opravdu nádherní - smáli se, až se za břicho popadali.
A pak se to stalo nakažlivým a začali se smát všichni. Celé tržiště se smálo. Změnila se tak jeho podstata. A kdyby ty tři někdo požádal: "Řekněte nám něco," odpověděli by: "Nemáme vám co říct. Prostě se smějeme a měníme podstatu." Ještě před chvílí bylo tržiště místem, kde lidé přemýšleli jen o penězích - toužili po penězích, byli chamtiví, peníze byli ve středu jejich pozornosti - a najednou sem přišli ti tři blázni a začali se smát, a změnili tak podstatu celého místa.
Teď už nikdo neobchodoval. Lidé zapomněli, že sem přišli nakupovat a prodávat. Nikdo se netrápil hamižností. Lidé se smáli a tančili kolem těch tří bláznů. Na chvilku se jim otevřel nový svět.
Ti tři putovali po celé Číně, od místa k místu, od vesnice k vesnici a pomáhali lidem se smát. Smutní lidé, rozzlobení lidé, hamižníci i žárlivci: všichni se s nimi naučili smát. A mnozí z nich si uvědomili, oč jde - člověk se může proměnit.
A pak, v jedné vesnici se stalo, že jeden z těch tří zemřel. Vesničané se shromáždili a říkali si: "Teď nastanou nesnáze. Teď uvidíme, jestli se budou smát. Zemřel jim přítel, budou ho muset oplakávat." Ale když ti dva přicházeli, tančili, smáli se, oslavovali i smrt. Vesničané si říkali: "Co je moc, to je moc. To se nehodí. Když zemře člověk, není uctivé se smát a tancovat."
Oni jim však odpověděli: "Vy nevíte, co se stalo! Všichni tři jsme se vždycky přeli o to, kdo z nás umře jako první. A on vyhrál; porazil nás. Celý život jsme se smáli s ním. Jak bychom ho teď mohli vyprovodit na jeho poslední cestu něčím jiným? Musíme se smát, musíme se radovat, musíme oslavovat. To je jediné možné rozloučení s člověkem, který se celý svůj život smál. A když se nebudeme smát my, bude se smát on nám a bude si myslet: ´Vy blázni! Tak už jste se zase chytili do pasti.´"
Smích je věčný, život je věčný, oslava pokračuje. Herci se mění, ale drama trvá. Vlny se mění, ale oceán je tu stále. Vy se smějete, přestanete, ale začne se smát někdo jiný, protože smích je tu pořád. Jednou oslavujete vy, podruhé někdo jiný, ale oslavování zůstává. Existence je nepřetržitá, je to kontinuum; ani na chvilku není přerušena. Ale vesničané tomu nerozuměli, a tak se toho dne smát nedokázali.
Potom mělo být tělo spáleno a vesničané řekli: "Vykoupeme ho, jak to předepisují naše obřady."
Oba přátelé však odmítli: "Ne, náš přítel nám řekl: ´Nevykonávejte žádné obřady, ponechte mi můj šat a nekoupejte mě. Položte mě na hranici tak jak jsem.´ Musíme ho tedy uposlechnout."
A pak došlo najednou k velké události. Když položili tělo na hranici, starý muž provedl svůj poslední trik. Měl totiž v šatech uschované velké množství prskavek a najednou z toho byl ohňostroj!
Teď se začali smát i vesničané. Ti dva blázni tančili a celá vesnice s nimi. To nebyla smrt, to byl nový život.
Žádná smrt není smrtí, protože každá smrt otevírá nový vstup - je to počátek. Život nemá konce, je tu vždycky nový začátek, vzkříšení.
Pokud změníte svůj smutek na oslavu, pak budete také schopni změnit svou smrt ve vzkříšení. Učte se tedy tomu umění, dokud je čas. Nepřipusťte, aby smrt přišla dřív, než jste se naučili tajemné alchymii proměny obyčejných kovů v ušlechtilé. Umíte-li změnit smutek, umíte změnit i smrt. Budete-li oslavovat bez podmínek, až přijde smrt, budete se moci smát, budete moci oslavovat, budete šťastní. A pokud umíte oslavovat, smrt vás nemůže zabít. Naopak, to spíš vy zabijete smrt. Ale začněte už, pokuste se o to. Nemáte co ztratit. Lidé ale bývají tak hloupí, že i když není co ztratit, o nic se nepokusí. Řekněte mi, co se tu dá ztratit?
Převzato z FB od uživatele Životní moudrost