Pár slov než nadejde rok 2016
Pár slov než nadejde rok 2016
Před námi je opět konec dalšího roku. Příští rok je přelomový, ale zdaleka nejsme na konci. Čeká nás ještě patnáct let zesílené a zrychlené energie. Je před námi ještě hodně „dřiny“ a velkých výzev. Na celosvětové úrovni, na našem „dvorku“ a dost možná i u nás osobně. Stará energie se stále ještě nevzdává. Nemůže vyhrát, ale nevzdává se. Ještě má v rukávu hodně karet a bude i nadále přitvrzovat. Ale jasně vedeme. Přesto to může být hodně náročné. A tím spíš je čas na pár hlubokých nádechů a rozhodnutí.
Jsou před námi samozřejmě i dobré zprávy – první řady již prošly nebo dokončují všechno to přenastavování a osekávání starého a nepotřebného a s novou silou a energií už budou moci už fungovat tak nějak normálněji – tedy v novém normálu. Půjdou a budou tak trochu příkladem pro ostatní. Postupně se budou přidávat další a další, kteří už jsou na cestě, aby se později mohli přidat i ti, kteří v tuto chvíli zatím ještě úplně nevědí, co se to děje.
Je tedy o to důležitější, abychom se zbavili všeho, co nás táhne ke dnu. Všeho, co nás celkově oslabuje a někdy to naše vyzařování naprosto neutralizuje. Všude kolem je plno teorií – kdo, co a proč má nad námi moc, kdo komu chce co provést, kdo je ten hodný, kdo je ten špatný… Stále dokola omíláme ty staré historky. A k čemu? Jasně, v celé historii jsme toho napáchali neuvěřitelné množství strašných věcí, ale my všichni. Jednou ten, jindy onen. V jednom životě téměř svatí, jindy zcela na opačném pólu a někdy zase něco mezitím. Však i proto jsme sem do toho šli. A právě proto jsme teď tady, „v plné polní“. Právě proto jsme v přední linii – vyzkoušeli jsme si to všechno a tak už víme, kam co vede. A to hlavní, co jsme se naučili, že násilí, drama, strašení, nenávist, zloba a obviňování vedou ještě k větší temnotě. Vedou k bojům a ve finále vedou k ještě větším dramatům, ještě většímu ubližování – i nám samotným. Proto už se odmítám podílet na jakékoli konspiraci a podobných věcech. Třeba jsou pravdivé. Ale k čemu a hlavně komu to pomůže? Doopravdy pomůže?
Představte si člověka, který cítí určitý neklid, protože se chystá „probudit“. Cítí určitou nerovnováhu a také nespokojenost – možná je i trochu nemocný, ale hlavně začíná tušit, že existuje „něco víc“. A teď se k němu přihasíme my a začneme to na něj chrlit – všechny ty teorie o NWO a GMO, Iluminátech a škodlivosti očkování. O tom, že za všechny jeho problémy může špatné dětství nebo fluor ve vodě. A jestli má nějakou závažnější chorobu, tak je to určitě z očkování, z amalgámových plomb, geneticky modifikovaných potravin a tak dále a tak dále. A jak se má uzdravit? No samozřejmě tím, že bude jíst tohle nebo tamto. Chce být duchovní, pak musí navštívit tyhle a tyhle semináře a nesmí zapomenout jíst živou stravu a doplňovat to chlorelou. Pak bude vibrovat na takové úrovni, že se až bude divit. A on chudák sedí, kouká a chvíli neví, jestli se má začít bát, propadnout depresi, že je ještě bezvýznamnější a bezmocnější než si myslel, nebo jestli nejsme náhodou všichni cvoci. Druhá varianta je možná pro něj ta lepší, protože pak má šanci, že se zasměje a začne pátrat na vlastní pěst. Pokud se začne bát a věřit ve vlastní bezmoc, tak jsme mu prokázali medvědí službu. Pro tuto chvíli jsme mu vzali naději a možná i chuť pokračovat, protože strach z téhle cesty je hluboce zakořeněný v naší DNA a my mu to právě potvrdili. A strach ještě víc ubíjí a zabraňuje lidem zvednout hlavy a rozhlédnout se.
Proč místo toho neřekneme: „Jasně, velká hromada potravin je závadných a to prostě proto, že do nich cpeme samou chemii (to koneckonců sám víš, to si můžeš přečíst kdekoli), už nepoužíváme zdravý selský rozum, ale jestli chceš, řeknu ti, jak poznat kvalitní potravinu i bez čtení nálepek. A pokud si nejsi jistý, jak to poznat, tak znám způsob, jak neutralizovat veškerou chemii. Zní to možná šíleně, ale pojď, vyzkoušíme to spolu a ty sám uvidíš.“ Nebylo by to lepší? Nebo místo nadávání na zkorumpovanost zdravotnictví a farma-firem, proč radši neřekneme: „Víš, tělo je vlastně takový zázrak. Dokáže se samo uzdravit, jen jsme na to zapomněli. Uvěřili jsme, že je bezmocné a musíme ho cpát chemií. Je ale zapotřebí, abys byl v rovnováze. Jestli chceš, ukážu ti jak. Jenom tomu musíš věřit. Jinak by to nefungovalo. Ale můžu ti to ukázat na sobě a na svých dětech, aby to pro tebe bylo snazší. Koukej, vůbec nemarodím, i když se setkávám se spoustou lidí den co den… A podívej, kolik lidí se spontánně uzdravilo z nejzávažnějších nemocí.“
A teď má „oblíbená konspirace“ – 9. září 2001. Kdysi jsem to hltala. Ale víte co? Nevím, kdo za tím tenkrát stál, kdo to nařídil ve fyzické realitě, ale za událost 9/11 můžeme všichni. Věděli jste to? Zní to šíleně a asi i nepředstavitelně krutě, ale 9. září byla reakce na to, že jsme jasně řekli, že už nechceme jet tak jako dosud. Že už toho bylo za ta tisíciletí dost. Chceme nový svět. 9. září vlastně definitivně ukončilo proroctví Armagedonu. Kdyby nebylo té krutosti a toho, že tehdy Američané a vlastně tak trochu většina světa (včetně nás) neodstartovala tzv. válku proti terorizmu, při které umřeli statisíce nevinných lidí (většinou žen, dětí a starých lidí), pak bychom si teď nezačínali uvědomovat, že to prostě k ničemu není. Že nenávist a bezcitnost plodí zase jen totéž. Že co říkáme, vyzařujeme a hlavně říkáme a děláme, to zároveň tvoříme. Takže s každou hrůzostrašnou teorií vytváříme zase jen hrůzu a strach. A s každým převypravováním a otevíráním starých dramat je zase jen oživujeme. Stále dokola. Nejspíš bychom si neuvědomili, že už si nemůžeme dál žít na svých oddělených písečcích. Že sice můžeme ctít národní tradice a hodnoty (a to je samozřejmě vítané, stejně jako odlišnosti názorů), ale už nadále nemůžeme považovat ty druhé za své nepřátele. Za někoho, koho můžeme zabít – nebo nechat zabít – jen protože věří jinak, narodil se jinde, má jinou barvu kůže nebo se chová jinak.
Je potřeba uvědomit si, kdo jsme teď – my coby jednotlivci i my coby svět. Uvítat každou změnu, která vede k propojování, porozumění a pomoci. Ne neustále opakovat ty staré argumenty a srážet každého, kdo se – i kdyby třeba ještě nejistými kroky – snaží něco změnit. Nepodsouvat mu hned skryté úmysly.
Postupně si to začneme uvědomovat. Jsou to naprosto základní věci, které ale jako bychom celá staletí neviděli. Myslím, že i to je součást toho závoje duality, o kterém tak často slýcháme. Došlo mi to nedávno. Někdo na internetu sdílel článek o rozhořčeném pánovi, který se jel podívat, „jak že vypadají ti uprchlíci, kterých se všichni tak nesmyslně zastávají“. No a světe div se – ze člunů vystupovali mladí muži ve značkovém oblečení a s telefony, které byly lepší, než měl ten rozhořčený pán. Už už jsem si v duchu chtěla odpovědět, že přeci mnoho jich je chudých, že jsou tam mraky žen a dětí atp., ale pak jsem si všimla jednoho prostého ironického komentáře: „No jasně. Zpátky s nima. Vždyť přeci jen staří, chudí a nemocní mají nárok na to, abychom jim pomohli. Ti mladí a bohatí, ať klidně pochcípaj.“ Drsný, ale zůstala jsem sedět s pusou dokořán. Ne nebojte, nechci tady agitovat. Jen jsem to řekla jako příklad toho, že postupně začínají odpadávat nánosy a začíná se ukazovat podstata. Něco, co jsme měli celou dobu přímo pod nosem, ale neviděli to. Ale pochopitelně je důležité nezapomínat na to, že nejen ti odjinud si zaslouží náš soucit a pomoc anebo jen obyčejné lidské pochopení. A neříkám ani, že bychom měli odhodit zdravý selský rozum, jen si uvědomovat cíl, kterého chceme dosáhnout a otevřít se novým a nečekaným řešením. Věřím, že jsou mnohem snadnější, než tušíme.
Není třeba číst každý názor, není potřeba dokonce ani poslouchat zprávy a být stále online, abychom věděli co se ve světě děje. Protože svět neměníme tím, co víme o událostech v něm, ale tím, jak se chováme sami k sobě a k lidem kolem nás. Svět měníme tím, že máme rádi „bližního svého“ i „sebe samého“, jak říká klasik :-). Svět měníme tím, že odkládáme dramata, protože už nám neslouží, a místo toho se třeba jdeme bavit nebo si uděláme pohodový den, kdy je nám fakt skvěle. Smějeme se na lidi kolem a hlavně sami na sebe. Ano a někdy i sami sobě. :-)
Chcete mír, vyrovnanost a radost? Potom tedy vztek a strach šoupněte na zadní sedadlo a řiďte vy. Budete překvapeni, když se z pozice řidiče podíváte na svůj život i dění kolem vás. To, co dřív vypadalo jako horor nebo strašlivé drama, je najednou docela pěkná a skutečně vtipná komedie. Jen s několika málo trapasy hlavního hrdiny :-).
Tak a dost už úvah. Je načase si užít toto nádherné období a nabrat síly na novou práci, která je před námi. Zakončím to už jen malým úryvkem z Kryonovy Knihy Devět, která sice do tisku půjde asi až tak za rok, ale bylo by škoda to nesdílet už teď:
"Ne všechny testy jsou tím, co byste nazvali negativní výzva. V této místnosti jsou vám dány mnohé druhy zkoušek. Ach, pracovníku světla, my víme, kdo jsi. Jak zacházíš s radostí? Když přijdou tví přátelé a řeknou: „Pojď tančit. Půjdeme ven a pobavíme se. Chceme se smát. Chceme si vyprávět vtipy a být spolu. Budeme tančit!“ – co uděláte? Možná je to metafora, přesto pro některé z vás velmi aktuální. Někteří z vás totiž řeknou: „Ne. Víte, já jsem spirituálně laděná bytost – nemůžu dělat takové věci. Radši jděte beze mě.“ [Smích.]
Ti, kteří jsou duchovní, často jsou a chtějí být „velmi vážní ve věcech Boha“. Pokud jsi to ty, pak jsi právě selhal ve zkoušce z radosti! Ach, bude se opakovat. Vždy to tak je, protože to je mechanismus výzvy. Když je vám nabídnuta radost, kolik z vás ji odežene? Kolik z vás řekne: „Nejsem dost dobrý“? Když váš život začne navštěvovat energie, která vypadá slibně a nádherně, kolik z vás ji záměrně či nevědomky odežene? Selhali jste v testu z radosti! Ne všechny vaše výzvy jsou takzvaně negativní. Toto je příklad. I ten je velký. Kolik z vás má úsměv jako svůj přirozený výraz? Usmíváte se, když jste sami? Je radost vaším přirozeným stavem bytí? Pokud ne, tak proč? Toto je hluboký duchovní test růstu."
Přeji vám nádherné období svátků a spoustu radosti a pohody v tom roce příštím – i kdyby to mělo být z pohledu zvenčí zcela „neopodstatněné a bezdůvodné“. Protože to tak zvenčí jen vypadá – uvnitř přeci znáte ten skutečný důvod, že?
S láskou,
M.
Pro www.posvatnesrdce.cz Marie Kuchařová. Tento článek je možné dále šířit, ale pouze v úplné a nezměněné podobě nebo ve formě citace s odkazem na úplný text. Předem díky za respektování této podmínky.