O Dvojplamenech
O dvojplamenech
Milovaná Posvátná Srdce,
myslím, že většina z vás už někdy četla nebo možná i toužila po spojení s tzv. dvojplamenem či partnerem duše. A stejně tomu bylo i u mne. Existuje mnoho článků (i knih) na toto téma, od nejrůznějších autorů (či bytostí), a některé z nich jsem zveřejnila i na tomto webu. Podle téměř všech těch článků a channelingů je Dvojplamen (či partner duše) naší dokonalou polovinou. Podle nich existuje jeden dokonalý partner, s nímž když se setkáme, vše zapadne na své místo a my prožijeme něco neskutečného. Pro toto setkání je zapotřebí dosáhnout nejprve osobní celistvosti a harmonie, než můžeme vytvořit celistvost společnou. Pak ruku v ruce kráčíme světem a činíme ho krásnějším… Věřila jsem tomu dlouho, ale nedávno mi došlo, že je to mnohem lepší než to. Ba co víc, že víra v tuto původní teorii je vlastně to, co nám brání v tom dokonalém splynutí a často nám to brání nějaký vztah vůbec navázat nebo být šťastnými v tom současném. Vlastně nám tato víra ubližuje. Ke svým starším článkům se už většinou nevracím, ale u tohoto jediného mi došlo, že to vám – i sobě – tak trochu „dlužím“.
Vlastně je to zdánlivě jen malý rozdíl, přesto může být velmi zásadní… Ano, existuje určitá možnost, že na naší planetě žije další náš „kousek“ v jiném těle, ale žije si svůj vlastní život, své zkušenosti a často je naším „zrcadlovým obrazem“. Pokud se potkáme, není to pouze proto, abychom vytvořili pár (vlastně to vůbec nemusí být z tzv. „romantických“ důvodů), ale abychom vytvořili něco, co bychom o samotě udělat nemohli. Jedním z příkladů jsou „objevitelé“ DNA Watson a Crick (informace od Kryona) – což je na hony vzdáleno jakékoli romantice, že? :-) Pokud nám jde o nalezení „dokonalého“ doplnění své bytosti, pak je to o něčem jiném.
To, po čem většina z nás touží, je totiž ve skutečnosti touha po splynutí se všemi našimi částmi – mezi naším „pozemským“ a tzv. „vyšším já“. A to není jen nějaká fráze ani teorie. Když totiž splynete a s pomocí intuice komunikujete se svými zbylými částmi, které jsou tzv. „za závojem“ (po dobu existence na Zemi jsou před námi skryty) – s těmi, které vidí úplný obraz a jsou vašimi průvodci a rádci, pak to není jen něco, při čem je vám chvilku dobře duchovně, ale pak jdete zase na nákup, projedete se přeplněným autobusem a je vám zase pod psa… Ne. Když se totiž opravdově zamilujete do sebe – když svůj život a sebe oslavujete a milujete se vším všudy, když pochopíte, že toto je „TO“ partnerství, které celý život hledáte, pak dojde k něčemu nádhernému. Cítíte to fyzicky. Je to jako všechno, co jste kdy hledali u partnera – máte vedle sebe svou druhou polovinu. Den co den. Každou vteřinu každého dne.
Schválně – po čem jste kdy toužili? Co jste u druhých hledali? Oporu, pochopení, lásku bez podmínek, možná i trochu obdivu, porozumění, soucit, laskavost, humor? A je jedno, jestli jste po tom toužili u partnera, rodičů či přítele. To všechno můžete mít. Tzv. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. A je to ještě lepší – tato společnost se nikdy neomrzí a nikdy vás nenaštve, protože „nezvedlo prkýnko na záchodě“. A nedejte se zmýlit. To spojení není jen „éterické“ – ucítíte ho i fyzicky. Je to jako to nejúžasnější milování, které jste kdy zažili, jen o to silnější, že to „splynutí“ není částečné. Cítíte naplnění v každé buňce svého těla. Je to jako byste celý den prožívali milování. (Jen pak nechodíte srandovně. :-))
Máte vedle sebe partnera, rodiče, dítě, anděla, milence a moudrého rádce. Nonstop. A když jste takto úplní a naplnění, má to ještě jeden bonus – chováte se k druhým i k sobě s úctou. A protože si vážíte sebe i druhých, pak už nedopustíte vztah, který by vás jakýmkoli způsobem ponižoval nebo vám bral energii – ať už jde o partnerství nebo třeba práci. Prostě už nedokážete být míň. Mohou vzniknout dočasné situace, které by se zdály být něčím míň, ale je to jen protože zde máte svůj úkol – a to místo nebo toho člověka (a možná i sebe) někam posunete právě svou sebeláskou a láskou k „bližnímu“. Jakkoli to může znít vznešeně a nadneseně, nejsou to jen prázdné fráze. Prostě to tak je.
A potom – pokud přeci jen zatoužíte o partnerství, pak máte daleko větší možnosti – navážete pak totiž vztah, který bude zrcadlem vašeho vztahu k sobě. Bude o skutečném partnerství a nebudete jeden druhému brát energii a hledat u druhého to, co si můžete dát jedině vy sami. A hlavně – nejste omezeni představou toho „jediného pravého“. Máte mnoho možností a vážíte si pestrosti mezi vámi. Pokud najdete partnerství, ve kterém je vám opravdu dobře, pak nemáte potřebu hledat dál, protože se vám zdá, že by mohlo být něco víc – to víc totiž máte u sebe. Takhle se můžete krásně doplňovat. Můžete mít své jedinečné cesty, svůj osobitý přístup – ale mezi vámi je úcta, radost a láska. A ne, není to nuda. Nemusí to být jen růžové, ale může to být tak pestré, jak si to společně vytvoříte. Pokud se později rozhodnete jít každý svou cestou, nebo ten druhý zemře, už necítíte ochromující bolest. A největší nádhera je v tom, že toho druhého podvědomě „nenutíte“, aby byl dokonalý a aby byl vaším perfektním doplněním – vaším dvojplamenem. S tím už jste. Teď si můžete hrát... Nepodsouváte mu žádné role. Berete ho jako celistvou a jedinečnou bytost, ale neházíte na něj své představy a touhu po naplnění, protože to, co potřebujete, si dáváte sami. To mezi vámi je skvělý bonus, dar a to, co vytváří něco nového. Přináší to změnu světa, kde lidé mohou společně existovat, tvořit a vážit si sebe samého i jeden druhého.
Jeden „háček“ to ale přeci jen má. Může se stát, že je vám nyní natolik dobře se sebou, že už ani po partnerství netoužíte ;-). Jen ho berete jako něco, co přijmete, pokud je to dobré pro vaši cestu. :-)
Toto splynutí není automatické a není ani otázkou jedné afirmace – je to stejné jako navazování jakéhokoli partnerství – chvíli potrvá, než se sladíte a splynete, než si plně porozumíte, ale je to krásné poznávání. Jako takové období zamilovanosti než nastane opravdová láska. Jenže když se vám to povede, tak „tento“ partner vás už nikdy neopustí a nikdy vás nezklame. A nemusíte se přetvařovat a snažit se napasovat do jeho představ. Prostě jste sami sebou a víte, že vám to společně už vydrží…
Není to nádhera a neuvěřitelná svoboda? Přiznám se, že pro mě je to docela „rauš“. :-) Myslím, že je čas na ten nejkrásnější svatební obřad… s ženichem a nevěstou v jediné osobě. Čas na „mystickou svatbu“…
S láskou,
M.
Pro www.posvatnesrdce.cz Marie Kuchařová. Tento článek je možné dále šířit, ale pouze v úplné a nezměněné podobě nebo ve formě citace s odkazem na úplný text. Předem díky za respektování této podmínky.