Letní...
Milovaná Posvátná Srdce,
příspěvků na tomto webu postupně ubývá. V posledních dnech mi tady vířilo hned několik článků, které jsem chtěla zapsat, ale nějak je těžké to uchopit. Děje se toho až příliš, o naši pozornost se hlásí mnoho různých věcí ve všech různých úrovních. Jako by úplně všechny emoce a všechny možné scénáře naráz vyrazily odkudsi z úkrytu a je to neuvěřitelná změť krásných a úžasných věcí, ale i těch nejotřesnějších, jaké si lze představit - všude kolem běs, děs, hrůza, strach a drama a jen o slzu dál úsměv, radost, obrovská osobní odvaha, laskavost, soucit a rytířské činy v praxi. Odsouzení, pokrytectví, nabubřelost a vedle toho porozumění, upřímnost a skromnost...
Den co den hledáme rovnováhu a tu svou cestu - tu, která je ta pravá pro dnešní den nebo aspoň pro tuto hodinu, protože směry i cesty se neustále proměňují a zdá se, že žádná z nich nemá dlouhodobé trvání.
A tak mi došlo, že teď není ani tak moc čas na vyjadřování se navenek - že už jsme všichni dostatečně daleko, abychom si každý dokázali najít tu svou cestu. Že není čas psát či číst o duchovních věcech, ale je čas - víc než kdy jindy - to žít. Den co den si uvědomovat, kdo jsme, kam směřujeme a co můžeme udělat pro to, abychom ztělesnili co nejlepší potenciál, který jsme si pro sebe naplánovali (a stále plánujeme) "tam za závojem" - ve stavu, kdy jsme součástí veliké jednoty. Co to je, co můžeme dnes (a každý den) udělat pro sebe a čím zároveň pomůžeme celé naší nádherné Zemi, aby konečně zavládl mír? Je nás všech teď doopravdy zapotřebí. A nejvíc můžeme pomoci tím, že budeme opravdu v míru a rovnováze se sebou - a pokud možno i se svým okolím. Že se nenecháme zmanipulovat ani ovládnout strachem. Že budeme důvěřovat tomu, že se probudí ti, kteří se probudit mají a že i oni ztělesní to, pro co sem přišli. Nevypadá to tak, ale světlo má už opravdu navrch. A právě proto je vidět na všechny ty temné bubáky, kteří se skrývali pod kameny... Nevzdávejte to. Každý den si najděte chvíli na sebe - na sebevyrovnání. Zpívejte si, tančete, radujte se - a to vše zapojte i do svých meditací. A pokud na vás odněkud vyskočí nějaký ten "bubák", nebojte se. Hlavně se nebojte. Kryon mě naučil, že v takových chvílích je potřeba, abychom se strachu podívali přímo do očí a řekli jsme mu: "Poznávám tě a nebojím se tě." Já si v nejtěžších chvílích zpívám (většinou Amazing Grace), směju se - většinou i sama sobě - a hlavně si připomenu to, co už dávno vím - že nikdy nejsme sam, že vše, co se nám děje, jsme si vlastně naplánovali a že spolu se všemi problémy jsme si navrhli zároveň i řešení, takže stačí neztratit hlavu, ale s pevnou vírou si o to řešení říct... Funguje to. V každé situaci. A když už na mě přijde nějaká ta "slabší chvilka", kdy si potřebuju zakřičet, vybrečet se nebo si zanadávat, tak prostě jasně vyšlu signál (případně to vyslovím nahlas) - teď mám prostě "svou chvilku". Neříkám tím, co chci, a vy to víte - prostě se potřebuju povrtat v sebelítosti, trochu si ulevit, abych pak mohla pokračovat dál, tak to tak berte. Funguje to a nepřitahuju si pak to, co ve skutečnosti nechci. Jen si slzami propláchnu oči a pak líp vidím, co to přede mnou ve skutečnosti je - jaký dar.
Takže vlastně tomu všemu chci věnovat léto, ale především tomu, abych si odpočala a abych si to užila i se synem, protože po prázdninách už nám začíná školka, tak ať se ještě pořádně vyblbneme společně... ;-) Každopádně pokud byste zatoužili po podpoře a povzbudivých informacích, na Kryon webu jich bude celá řada. A pak - sice se odmlčím, ale stále jsem s vámi - ve svém srdci i myšlenkách... a vy to moc dobře víte.
A ještě než tento úvodník uzavřu, přikládám poselství od Mistra Hilariona. Mimochodem, toto poselství je na delší dobu poslední, protože i jeho channelerka si bere dovolenou - na neurčito. A tak jí Hilarion předal poselství na období od 29. června do 6. září. Užijte si ho, je krásné.
Mějte se pokud možno opravdu báječně, nezapomínejte průběžně "dobíjet baterky" a vychutnejte si léto a přírodu plnými doušky.
Díky za vaši přízeň,
S láskou,
M.
