Když se sny stávají skutečností
(To jsem já v roce 2010 v Glastonbury)
Milovaná Posvátná Srdce,
Dovolíte mi, abych se dnes trochu "chlubila"? Moc ráda bych se s vámi podělila o svou radost a třeba ji alespoň kousíček poslala dál. Pokud jste osobně součástí tohoto mého příběhu, pak to víte - a já to vím také, dokonce jsem o tom psala na jiných místech tohoto webu, proto odpusťte, že nyní to zde zkracuji a znovu o vás nehovořím... Jste tu přece i beze slov.
Ani nevím, jak začít - kde to vlastně začalo? Těžko říct. Když jsem se vydala na svou duchovní cestu, ani jsem netušila, jaká to bude "jízda".
Úplně na začátku jsem měla pocit, že už nemůžu dál. Neviděla jsem ve své existenci žádný smysl a byla jsem připravená to vzdát. Jak už to ale bývá, přišel ten okamžik "nakopnutí" a já dostala druhou šanci. Zprvu jsem byla samé tajemno, hodně mě lákaly channelingy, které byly povznášející a plné krásných slov. Potřebovala jsem hoooodně moc pohlazení a povzbuzení, ale stačily mi pocity a láskyplná slova. Také blízkost lidí, kteří smýšleli stejně jako já, kteří se rádi vznášeli a občas někdo, kdo mi dodal energii... Pak mi ale začaly přicházet různé velmi živé sny, respektive spíše vize. A jeden byl tak jasný a silný, že jsem se vzbudila a nemohla jsem ho dostat z hlavy, tak jsem se začala ptát a pátrat. V té vizi se mi neustále opakovala slova "Mlhy Avalonu" a tak jsem se vydala tímto směrm. Nejprve jsem se dostala ke stejnojmenému filmu, do kterého jsem se okamžitě zamilovala. Když jsem zjistila, že stejně se jmenuje i lahvička aurasomy, nadchlo mne to a honem jsem se pro ní rozběhla. A do třetice, když mi přišla nabídka na cestu do Avalonu, tedy Glastonbury, už jsem vůbec neváhala.
Teď ale tuto linii přeruším, abych zdánlivě lehce odbočila, i když to všechno úzce souvisí. V té době jsem pocítila touhu nějak poděkovat za všechny ty zprávy, které jsem dostávala díky jiným překladatelům a třeba je poslat zase o kousek dál. A tak jsem vytvořila tento web a napsala Martině Mangové, která provozovala web s channelingy, zda by nechtěla pomoci s překlady. A ona mi doporučila kolegu Láďu Mlčáka, se kterým spolupracujeme do teď. Tehdy mě zajímaly channelingy hlavně od Jeshuy a Marie Magdaleny. Nemohla jsem se od nich odtrhnout. Na toto téma jsem shlédla mnoho dokumentů, přečetla mnoho knih (mezi mé nejoblíbenější patří knihy Kathleen McGowan) a samozřejmě jsem přečetla a přeložila pěknou řádku channelingů. Jenže jsem mimo nich dostávala stále častěji k překladu i Kryona a zpočátku převážně jeho vědecké zprávy. A nad tím jsem, přiznávám, tak trochu ohrnovala nos, jak se tak říká. Přišlo mi to příliš technické, složité a "málo láskyplné" - chápete to? Já tedy už vůbec ne. :-D Jak jsem se do něj ale začínala nořit stále víc a víc, prostě jsem se zamilovala a nyní už překládám jenom jeho. Konečně mi došlo, že v jeho channelinzích se o lásce mluví jen málokdy, protože to ani není potřeba - ona z jeho zpráv přímo tryská! Z každého písmene. To, co dává do slov, jsou ale tolik potřebné zprávy pro náš každodenní život. Konečně něco praktického... Tolik nás miluje, že nám pomáhá zásadně změnit a přdevším zlepšit naše životy...Ale to už předbíhám, tak zpátky k Avalonu.
V té době jsem chodila na meditace a nadchla jsem se pro zprávy od ženy jménem Solara, která organizovala skupiny po celém světě, aby aktivovaly 11 bran energie 11:11 a shodou okolností se v té době konalo ukotvování 9. brány 11:11 (kdo čtete Kryonovy channelingy, vy víte, že 9 a 11 jsou "Kryonova" čísla a že 11:11 je vlastně takový svolávací kód, ale v té době jsem to ještě netušila). No a tak jsme s kamarádkou uspořádaly setkání pro asi 100 lidí na Vyšehradě, kde jsme trénovali a prodiskutovali ukotvení této 9. brány. (Byli jste tam také?) Bylo to nádherné. No a krátce na to jsme odjeli do Glastonbury (Avalonu), abychom tuto bránu už "naostro" s menší skupinkou ukotvili tam. Přitom jsme se ale seznamovali s tamnější energií a meditovali jsme v malém a velkém chrámu Bohyně. Probouzelo se posvátné ženství... Jednou jsem při toulkách městem s kamarádkou zašla do malého kostelíka zasvěceného Marii Magdaleně a obraz, který tam jen tak stál opřený na oltáři, mi vzal dech. Měl tak nádhernou energii... Okamžitě jsem ten obrázek začala dávat i k nejrůznějším příspěvkům sem na web. Pro mne to byla čirá esence Máří Magdalény. Když jsem se konečně odtrhla a navštívily jsme ještě Glastonbury Abbey, procházely jsme se po hlavní ulici a nahlížely do místních obchůdků s kartami a všelijakými kouzelnými předměty. No a samozřejmě jsme také neodolaly a nakoupily různé svíčky, kamínky, karty atp. A pak jsme zašly do obchůdku, který nevypadal až tak ezotericky (pokud se to o nějakém v Glastonbury vůbec dá říci). Bylo to malé knihkupectví a tam jako by se něco zablesklo a mne to naprosto neomylně přitáhlo ke knize místní umělkyně jménem Cheryl Yambrach Rose-Hall. Je to kniha, která je složena převážně z fotografií a jejích obrazů - ale jak nádherných! Asi jste uhodli - byla to právě ona, kdo namaloval ten nádherný obraz do kaple MM. A jaké bylo mé překvapení, když jsem při listování knihou našla celý úsek věnovaný Čechám (Československu) - mrkaly tam na mne následující nadpisy (v angličtině): "Čechy a dál - mír skrze kulturu" (s obrázkem Moravského děvčete), "České pohádkové příběhy" (a obrázek Rusalky), "Libuše - druidská věštkyně z Prahy" (samozřejmě obrázek Libuše - připojím na závěr tohoto článku), "Alchymistická Praha", "Hlavní město ezoteriky", "Karlštejn - kaple svatého grálu", "Hermetická královská cesta" a na závěr ještě "Maltézští rytíři". A tak i když už mi mnoho liber nezbývalo, jistě chápete, že jsem ji tam prostě nemohla nechat! Protože jsem měla už hlad, zašla jsem do obchodu a když jsem pak čekala před ním na kamarádku, najednou koukám a ta žena šla přímo proti mně!!! Ale to už jsem si netroufla zjišťovat, jestli se mi jen nezdá ;-). Když jsme knihu ukázaly ostatním ze skupiny, většina si ji došla koupit také...
Uplynul nějaký čas a já si tu a tam začala s autorkou psát. Mezitím se mi ale splnil největší sen mého života - narodilo se mi děťátko, můj milovaný syn. A ten porod asi cosi důležitého otevřel, protože pak najednou to, co stálo, náhle bylo možné. A tak jsme nejprve pozvolna a potom stále častěji začali vydávat Kryonovy knihy. Nejprve od Leeho Carrolla a nyní již i od Moniky Muranyi. Odtud vedla cesta k Lemurijskému sesterstvu (vida, posvátné ženství otevřené v Avalonu a mateřská energie otevřená... no prostě porodem). A tak letošek je pro mne naprosto úžasným vyvrcholením. Již za pár týdnů pojedeme s kamarádkou na Kryonův seminář do Itálie, v červnu nás čeká setkání Lemurijského sesterstva, v září Kryonovo setkání (a možná i setkání s Amber Wolf) a jako přesladká višnička na dortu - s onou malířkou jsme se domluvily na vzájemné spolupráci. A to ani nemluvím o tom, jakou obrovskou radost mi dělá můj malý synek. A tahle radost je ze všech nejdůležitější, však to nejspíš sami znáte... nebo možná poznáte. (Není to prázdná fráze - v čemkoli jsme nahraditelní a cokoli je nahraditelné, ale tohle ne.)
A abych nezapomněla, kromě toho jsem se vlastně ještě víc ponořila do knih, ale o tom zase někdy příště.
Teď už možná chápete, že jsem prostě neodolala a chtěla jsem se s vámi podělit. A pokud by vás zajímala tvorba talentované Cheryl Yambrach Rose-Hall, najdete ji na Facebooku nebo si o ní a o její tvorbě můžete něco málo přečíst zde.
A to je pro dnešek vše. Přeji vám, aby se i vaše sny a vize plnily s pomocí nádherné synchronicity a aby u vás převažovala radost nejen ze splněných snů, ale také z úplně prostého každodenního života, na každém vašem kroku.
A ještě ukázka jejích dvou obrázků, které patří k mým zamilovaným a o nichž jsem se již výše zmínila:
Z celého srdce a s velikou radostí,
M.
Pro www.posvatnesrdce.cz Marie Kuchařová