Až příliš sluneční aktivity?
Až příliš sluneční aktivity?
Asi netřeba říkat, že vedro trápí asi nás všechny a nutí nás hledat hlubší smysl. Každý ho hledá jinde. Někdo se zlobí na hloupost lidstva obecně, někdo hledá příčiny u mocných této planety, někdo obviňuje lidské smýšlení a někdo prostě jen hlásá zkázu a beznaděj a ani už nepátrá po příčině. To všechno by se dalo shrnout do věty: „Něco je strašně špatně, označme viníka, okamžitě se navraťme k přírodě či Bohu, okamžitě odhoďme všechny naše staré špatné způsoby a modleme se, ať nás příroda a Bůh spasí…“
Hmmmm. No, nebudu předstírat, že je mi do skoku. I mně je neskutečné horko a netrávím celé dny venku a nenasávám nádheru paprsků… I já den co den komunikuji s Matkou Přírodou či Gaiou, chcete-li. Prosím ji o soucitné počasí – takové, které bude laskavé ke všemu živému. Prosím ji o vodu v našich řekách, rybnících i podzemních pramenech. Prosím o vláhu pro rostliny, zvěř i nás lidi... Hovořím k ní a Bohu – jen nikoli „tam ven“, ale „tam dovnitř“ (do svého nitra – však jsou „oba“ tam… v každé buňce). Někdy je reakcí pár kapek vláhy, ale pokaždé i veliká láska a zpráva: „Nebojte se, vše je v pořádku. Je dobré přemýšlet nad tím, jak zlepšit prostředí, kde všichni žijete. Je skvělé navázat s námi kontakt. Je výborné, že se více navracíte k sobě i k nám, ale nesnižujte svou velkolepost. Buďte si vědomi krásy, síly a lásky, kterou máte v sobě. Nesnižujte a neponižujte se. Zůstaňte v kontaktu, ale také vězte, že je vše dobré. Toto není trest, to je dar – je to náš dar pro vás. Brzy pochopíte…“
Slunce je velmi mocné – ano, dokáže spálit zemi na troud, dokáže způsobit i smrt, ale je to zároveň právě slunce, co dává život. V okamžiku zrození do nás vtiskuje nastavení, která jsme si vybrali pro svůj život. Přináší nám radost (a ano, někdy i soužení) – jeho nedostatek v zimě způsobuje deprese… no, jeho přebytek v létě evidentně taky J. Pokud je slunce neklidné (probíhají na něm erupce), promítá se to i do naší psychiky. A o co tedy jde teď? Právě jsem si poslechla Kryonovo poselství a tam zazněla zbylá část, kterou stejně podprahově vnímáme…
Už nějakou dobu se nacházíme v nových oblastech vesmíru, kde jsme nikdy dříve (coby lidé na planetě Zemi) nebyli. Dlouho jsme pracovali na tom, abychom se dostali až sem. Všemožné bytosti nám pomáhaly, jak jen mohly, aby nás připravily na to, co nadchází… a teď jsme tu. Naše DNA je nyní osvobozována od omezení, která ji držela ve „vězení“ 33% efektivity. Nyní můžeme pokročit dál. Je to dar, je to divoká karta, je to urychlovač. Ale aby ty mříže „vězení“ mohly prasknout nebo se uvolnit, bylo zapotřebí to nějak „aktivovat“ a to právě skrze slunce - ale pro tento úkol muselo být tak klidné, jak jen je to možné… A to právě teď je. No a tak na nás nyní září, co jen to jde…
A co tedy můžeme nebo snad i máme udělat? Umožnit to. Nepropadat panice, nebát se, nebojovat proti svému božskému já, vyššímu já či jak to chcete nazvat. Být více v kontaktu se svou pravou podstatou, s Bohem i Gaiou. Ano, meditujme, ale ne z pozice dítěte, které něco provedlo nebo naštvaného dospělého, který viní kde koho. A hlavně – buďme soucitní. K sobě i druhým. Nedostatek skutečného a upřímného soucitu je to, co tento proces může zablokovat (individuálně) a dokonce i zastavit. Ne vykřikovat „koukejte, jak jsem dobrý a laskavý“ ani nepředstírat něco, co nevychází ze srdce, ale tak úplně obyčejně se poddat tomu, co už stejně samo chce vytrysknout na povrch. A třeba v skrytu, bez publika a fanfár. I kdyby nikdo jiný, pak Gaia a Bůh to vědí. A na tom záleží.
S láskou,
M.
P.S.: Ano, jsem si vědoma, že mohu být taky hozena do škatulky „sluníčkářů“ nebo „pravdoláskařů“, ale jsem na to pyšná. Slunce, pravda a láska – to je skutečně dobrá společnost, tak proč se za to stydět?J. Pochopitelně, že nesmí chybět ani uzemněnost a zdravý selský (i duchovní rozum), ale pokud kráčíme upřímně bok po boku těchto společníků, tak se přece není čeho obávat. Nebo co jiného by nás mělo vést? Temnota, lež a nenávist? Opravdu?
Pro www.kryon.webnode.cz a www.posvatnesrdce.cz Marie Kuchařová.